Poslední mistr moderny

Pouze 10 dní před svými neuvěřitelnými 105-tými narozeninami zemřel 5. prosince v Rio de Janeiro poslední z velkých představitelů architektonické moderny - Oscar Niemeyer.

Niemeyer, profesně aktivní od ukončení svého studia v roce 1934, byl bezpochyby jedním z nejvlivnějších světových architektů vůbec. Málokdo dokázal vložit do litého betonu tolik odvážné lehkosti jako on. Mezi více než 600 realizovanými stavbami a urbanistickými projekty se nachází např. sídlo OSN v New Yorku z roku 1947 (společně s Le Corbusierem), výškový obytný dům Edificio Copan v Sao Paulo z roku 1951, univerzitní budovy v Brazílii, Izraeli, Alžírsku či Kubě, Muzeum současného umění v Niteroi (2001), auditorium v Rivello na italském pobřeží Amalfi (2010), či v roce 2011 zrealizované kulturní centrum ve španělském Avilés.

Jeho velká chvíle nastala v roce 1956, kdy brazilský prezident Juscelino Kubitschek oznámil, že dlouho sněný sen o novém hlavním městě - Brasília, ležícím v geografickém středu země, se stane skutečností. Mezi 5500 architekty z celého světa, kteří se zúčastnili urbanistické soutěže, zvítězil koncept Lucia Costy v půdorysné formě vzlétávajícího ptáka - tvar, který je dnes součástí každé urbanistické učebnice. Zatímco Costa byl zodpovědný za Masterplan, jeho nejbližší přítel Niemeyer navrhl několik nejvýznamnějších staveb pro nové město. Stavební práce začaly počátkem roku 1957. Uprostřed stepi vznikaly z ničeho cesty, kladli se kolejnice, na stavbě města pracovalo ve dne v noci asi 30.000 stavebních dělníků. Kolem prezidentské rezidence, která je díky svým elegantním, parabolickým pilířům považována za jednu z nejkrásnějších Niemeyerových staveb, bylo dokonce vytvořeno umělé jezero. 21.dubna 1960, pouze po čtyřech letech od zahájení prací, bylo nové hlavní město slavnostně otevřeno. I přesto, že se obyvatelé Brazílie dlouho neuměli se svým novým hlavním městem sžít, je Brasília od prvních dnů své existence považována za mistrovské dílo moderny. V roce 1987 bylo město, které se svými více než 4 miliony obyvatel už dávno přerostlo svou původně plánovanou velikost, zapsáno do seznamu světového kulturního dědictví Unesco. Samotný Niemeyer musel však později sebekriticky konstatovat, že "experiment Brasília" nebyl úspěšný. V rozporu s tím, jak si to on sám vysnil, nemohlo si běžné obyvatelstvo byty v Superquadras, s pečlivě naplánovanými školkami, školami a obchody, už brzy dovolit. Po vojenském převratu v roce 1964 byla většina budov privatizována a město, původně navržené jako sociální vyvážené, se už po krátkém čase změnilo na monument bez života.

Oscar Niemeyer, jako člen komunistické strany, musel v roce 1966 z Brazílie emigrovat a 20 let žil v exilu v Paříži. Tam mimo jiné naplánoval i centrálu francouzské komunistické strany, navrhoval nábytek a věnoval se veřejným stavbám v severní Africe a na Blízkém východě. Svižným a odvážným liniím zůstal Niemeyer, v roce 1988 oceněn Pritzkerovu cenou, věrný až po svůj úplně poslední projekt. "Pravý úhel se mi nelíbí", říkal,. "Přitahují mě volné a smyslné křivky, které nacházím na vodě, v oblacích na obloze, či na těle milované ženy." Jeho slavný citát "Architektura sestává ze snu, fantazie, křivek a prázdných prostorů" by se však mohl aplikovat nejen na stavby . Například jen nedávno navrhl pro výrobce sportovní obuvi - značku Converse, novou produktovou řadu.

S Oscarem Niemeyerem se v dějinách uzavírá kapitola s názvem "Architektura moderny". I když pro mnohé, tak jako moderna sama, byl možná příliš zaměřen na ideu a formu a už méně na lidské měřítko, po sobě zanechává dědictví úžasných betonových skulptur z období osmi desetiletí, tak nezlomnou víru v krásu vytvořeného, postaveného světa.