Milánský mistr

V posledních dvou letech můžeme z nových kolekcí některých italských nábytkářských "super značek" vytušit jeden kompaktní trend. A to sice novou vlnu re-edicí klasických modernistických designů, které vznikly především v padesátých a šedesátých letech. Kromě Aliasu, která tento rok představila křeslo Manzú od automobilového designéra Pio Manzú (jistě se o něm ještě zmíníme příště) a Zanotty, je to především Cassina, která každým rokem představuje modernistický design v novém světle. Naposledy to byla vynikající tvorba významného designéra Franca Albiniho (1905 - 1977).

V Miláně usazený a tvořící designér a architekt je jednou z nejdůležitějších postav italského poválečného avantgardního designu. Jeho práce, kterou rozvíjel již od třicátých let, vždy stála na pomezí čistého funkcionalismu a precizního řemeslného provedení. Nedávno znovu oprášené některé jeho kousky nábytku jen potvrzují jejich kvalitu a naprostou nadčasovost.

Albini začal svou profesní kariéru v ateliéru Gio Pontiho, kterému se již v padesátých v kvalitě svých projektů směle vyrovnal. Už v roce 1930 otevírá své vlastní studio a začíná navrhovat nábytek, interiéry i celé domy. Jeho největší slává pak přichází na počátku padesátých let, kdy navrhuje i své nejcharakterističtější interiérové objekty. Mimojiné to jsou zejména židle, křesla, stoly a úložné systémy, v nichž používá svůj nezaměnitelný racionalistický způsob navrhování. Narozdíl od svého současníka Carla Mollino, který ve své tvorbě hýří tvary a materiály, je Albini velkým minimalistou, který se ve svých projektech nenechává unést a zůstává v tiché pokoře k materiálu, formě a její výsledné funkci. V následujících letech navrhne společně se svou chotí Francou Helg mnoho úspěšných produktů, ale i budov, mezi kterými nechybí obchodní dům La Rinascente v Římě (1957), městský palác INA v Parmě (1950 - 1954) či jedinečné renovace některých starých paláců a muzeí v Janově. Zajímavá je též jeho realizace milánského metra, které je jistě známé každému znalci designu, protože ho každým rokem vidí při veletrhu Salone del Mobile. Na jeho tvorbě spolupracoval Albini s grafickým dsignérem Bobem Noordou.

Nábytkářská značka Cassina začala s re-edicí Albiniho nadčasových návrhů již před dvěma lety. Nejprve to byl malý stoleček Cicognino z roku 1953 s praktickým držátkem či legendární židle Luisa, která v roce 1955 získala významné ocenění Campasso D`Oro. Pak nasledovalo houpací lehátko Canapo či stůl Cavaletto, které nesou typické sekané geometrické a zároveň organické tvarosloví svého tvůrce. Tento rok pak značka Cassina přišla s úplnou novinkou a to sice překvapivě s unikátní re-edicí knihovny Veliero z roku 1940, kterou měl Albini umístěnou v interiéru svého slavného milánského bytu. Geniální konstrukce je tvořena dvěmi pilířky držící kovové dráty mezi nimiž jsou umístěny poličky vyrobené z tvrzeného bezpečnostního skla. Na první pohled složitý design nakonec odhalí svou eleganci a Albiniho inteligenní prostorové a funkční řešení.

Díky kompletní re-edici, kterou nyní nabízí společnost Cassina v rámci své série I Maestri můžete poznat jednu z důležitých kapitol italského poválečného designu, jakou tvorba Franca Albiniho bezesporu je.