Konsepti

Praha z nové perspektivy

Také si myslím, že ji už znám, že se úhly všech mých pohledů zcela vyčerpaly. Že mne už nepřekvapí. ....A přeci překvapí.
Pražský hrad otevřel Jižní zahrady. Běží v relativně úzkém pruhu podél jižního křídla Hradu, jedna volně přechází v druhou a jmenují se, Rajská, Na Valech a Hartigovská. Vstoupit můžete z východního i západního kraje nebo přímo po Plečnikových schodech od Svatovítské katedrály.
 

Každý krok nabízí jiný zážitek, jiný pohled – na Hrad, na Prahu. Stín vysokých stromů, břečťan a jiné popínavé rostliny, přiměřeně okrasná zeleň, upravené cesty, vkusný mobiliář – vše ve správné míře, nepřikrášleno a v citlivém souladu s majestátem symbolu české státnosti. Plastiky, symboly, režné zdivo, měděné kování, antracitový nátěr ocelových prvků. Vše v příjemné harmonii. Nenáročná procházka odhalí různé části Hradu, různé doby a styly, posloupnosti a vrstvy vzniku jeho částí. Získaly si mne i různé průhledy, zákoutí a kompozice. A nové pohledy na místo pode mnou. Praha je nádherná. Jen foťte přátelé z Japonska, Itálie i odjinud...foťte “o sto šest”. Máte co. DejfRez.

více zde

 

Speak: Architekt Petr Kolář

24.4. 2019

Poprvé jsem se potkali někdy v roce 1995 nebo 1996, tehdy jste s Alešem Lapkou obývali půdní atelier v Provaznické ulici. Byli jste ještě studenti?

Náš první ateliér byl ve Valdštejnské ulici, později jsme se přestěhovali do Provaznické, kde jsme získali ateliér od výtvarníka Miroslava Jágra a kde jsme si společně s Alešem Lapkou začali hrát na architekty pod názvem Kolář Lapka Architects (to byl náš první název, který vznikl v roce 1991 ve 2.ročníku VŠUP). Byla to krásná doba a tento ateliér stále ještě máme. Při spolupráci s Evou Jiřičnou přišel i nový název Architectural Associates. V roce 1996 jsme přijali název 96ADR, kde jsme o rok později vypustili rok 1996 a vzniklo nynější ADR s.r.o., Architektura, Design, Realizace. 

 

V počátcích jste navrhovali hodně výstavní stánky a výstavy. Pro Konsepti jste navrhli výstavu Moroso Icons v r. 1997. Co Vám tyto akce dávaly?

Jedna z prvních aktivit, do kterých jsme se pustili byly architektonické modely a posléze jsme společně s Messengerem zajišťovali návrhy a realizaci výstavních expozic. Ty jsme připravovali i na výstavy a veletrhy v zahraničí.  Získali jsme tak především manažerské zkušenosti, kdy člověk za krátkou dobu musel navrhnout, zařídit a zrealizovat v různých zemích Evropy výstavní expozici a zároveň jí zkolaudovat a to vše v extrémně krátkých termínech a na hodinu přesné. Tato práce nám dala důležitý základ pro celou škálu činností, služeb a know-how, které dnes poskytujeme svým klientům pod hlavičkou společnosti (Architektura, Design, Realizace).

 

Dokážeš si vybavit nějaký moment, kdy si uvědomil, že se něco zlomilo a Vy začali dělat skutečnou architekturu? Konkrétní klient, projekt?

Základní zlom v naší práci a jedna z nejdůležitějších zkušeností byla, kdy jsme s Evou Jiřičnou společně navrhovali interiéry do Tančícího domu pro firmu Andersen Consulting. To byla opravdu“ vysoká škola“ pro nás mladé začínající architekty, kteří ještě neměli dokončené studium ale již si mysleli, že změní svět.

 

Musel jsi v sobě ve svém profesionálním životě často najít velkou odvahu. Je to tvá přirozená vlastnost nebo sis ji vypěstoval až “cestou”?

Na začátku naší kariéry jsme se s Alešem snažili být velmi odvážní, protože jsme nevěděli, co ta odvaha vlastně obnáší a znamená. Postupem času jsme odvahu spíš začali ztrácet, ale v dnešní době si myslím, že se zpátky vracíme k mnohem větší a odvážnější invenci. 

 

Dokážeš vyjádřit v čem se nejvíce liší tvá původní představa práce architektka z doby studentských let a stávající realita?

Díky tomu, jaké jsme měli profesory na vysoké škole VŠUP společně s Alešem (Zdeněk Kuna a Martin Rajniš) a jak nás připravovali a vedli k tomu, co dnes děláme a v jaké pozici v současné době jsme, tak přesně ta představa se nějakým způsobem naplnila. Až mi někdy běhá mráz po zádech, že vůbec zvládáme věci, které dnes děláme.

 

Nejspíš sis neuměl představit, jak hodně budeš cestovat….dá se v takovém stále se měnícím pracovním prostředí a podmínkách vůbec soustředit na kreativní a koncepční práci?

Nikdy jsem netušil, že bych cestoval tak, jak cestuju. Cestování je krásná věc, protože podporuje invenci a nabízí spoustu zkušeností, které doma v kanceláři nejsi schopný získat. Proto se cestování a zakázky v zahraničí staly součástí naší práce.

 

Jak ses naučil řídit lidi v týmech? Dá se to vůbec naučit?

Člověk musí mít pro týmovou práci vlohy a zkušenosti. My jsme se od začátku naší kariéry snažili klást důraz na týmovou práci a podporovat týmy více než individualitu. Nejlepší je, když individuality dokážou vytvořit tým a komunikovat o práci mezi sebou, navzájem si předávat zkušenosti a respektovat se.

 

Co všechno kromě své profese by měl dobrý architekt zvládnout ve vztahu k zákazníkovi?

Profese architekta, je velmi široký pojem. Není to pouze invence, ale to, co nabízí náš ateliér za služby znamená být dobrý filosof, ekonom, trochu právník, manažer a hlavně velký kouzelník.

 

Máš nesmírně náročnou klientelu, rodinu, máš spoustu dobrých kamarádů - jak si bráníš čas pro sebe? Kde a jak relaxuješ a čerpáš energii?

Je to tak dobře, protože čím je klientela náročnější, o to víc se člověk snaží, aby vyšel těm vysokým nárokům vstříc, posunoval hranice a odvedl tu nejlepší práci. Čas pro sebe ani pro rodinu prakticky nemám, což mě velmi mrzí a když se najde chvíle na odpočinek, tak relaxuji v místě a způsobem tak, jak mi ta chvilka momentálně nabízí.

 

Asi hloupá otázka na závěr - máš nějakou oblíbenou stavbu z hlediska typologie, obsahu nebo stylu?

Nemám žádnou takovou jednu stavbu. Vždy, když někam přijedu do hotelu,  na návštěvu výjimečného objektu nebo na stavbu a je vidět, že je to chytře navrženo a dobře a kvalitně provedené, potěší mne to a zůstane mi v paměti. Je to pro mne inspirace i výzva.  Ale že bych měl vyloženě jednu oblíbenou stavbu, to se určitě říct nedá.

Text: David Řezníček

K designu se člověk musí prokoukat

17.4. 2019

Design je pro mě optimálním spojením krásy a funkčnosti. Už jako student jsem si chtěl pořizovat věci, které nejsou nutně drahé, ale jsou zajímavé, kvalitní, unikátní a mají hodnotu, přesah. Chyběly mi ale peníze. V umění jsem začal s malými grafikami, pak menšími oleji, až časem jsem začal mít finance i na velká plátna. Stejné to bylo i s nábytkem. Do prvního bytu jsem si ho pořídil z Ikei. Vypadá dobře, je cenově přístupný a pár let vydrží. Postupně se ale člověk pročte a prokouká ke kvalitě a vlastnímu stylu. 

Na úrovni národní ekonomiky souvisí nákup interiérového vybavení s koupěschopností, vyspělostí a bohatstvím společnosti. Jak lidé bohatnou, přestává jim stačit lepší standard, který mají všichni ostatní. Češi už mají peníze a vrací se jim vkus, společnost se kultivuje. A tak si pořizují to, co je odlišuje od ostatních. Chtějí ukázat svůj styl a smysl pro kvalitu.

V pracovním prostředí funguje design jako skvělý icebreaker a může firmám i jejich nabídce velmi dobře posloužit. Vybavení o člověku dost prozradí a spousta lidí na tuto zprávu reaguje. Když jsem si do kanceláře pořídil krásnou designovou židli, křeslo a pár pláten, najednou se mí hosté cítili jinak. Začali se ptát, co je to za obrazy nebo nábytek, a rázem naše jednání začínala příjemněji. 

Design, duše produktu, nás udrží na špičce světového byznysu 

Design dává produktu vyšší hodnotu, než mu propůjčuje materiál a technologie. Hrát si s estetikou výrobků lze ale snadněji ve firmách, které prodávají finální výrobek. Česká ekonomika bohužel přišla o většinu finálních výrobců a tím i o tradici designu. Jsme subdodavatelská ekonomika. Z toho plyne problém, kterému odbory říkají „levná práce“. Jako subdodavatel jste pod tlakem odběratele, který tlačí dolů cenu, máte malé marže, nemáte vztah se zákazníkem, a to je na trhu vůbec nejdůležitější. Čeští výrobci proto design moc nevyužívají. Myslím, že ale právě zde je skrytý obrovský potenciál. 

Dobrý design vzniká, když se propojí různé světy – umělecký, akademický a byznysový, firemní. Ve Škodovce jsem se naučil, že pokud se pustí do práce 30 bílých, mladých mužů, nevznikne nic moc originálního. Ti lidé si rozumějí, mají stejný pohled na věc, stejnou zkušenost a podobnou estetiku. Zato když složíte tým z mužů i žen, mladých i starých, Čechů i cizinců, sice jej velmi těžko uřídíte, ale právě z této diverzity, ze spojení nespojitelného, vzniká obrovská kreativita. A unikátní řešení je to, co v dnešní době prodává. Anglosaský a euroatlantický svět má proti Číně snad jedinou výhodu, a to je právě kreativita. To, že umíme dát výrobkům duši, nás může udržet na špičce světového byznysu. 

Pozitivem pro Česko je, že jsme výrazně exportně orientovaná ekonomika. Poměr vývozu k HDP je asi 80 % a z toho 84 % produktů jde do EU, to znamená do náročných, sofistikovaných trhů. Realita tedy nutí české výrobce čím dál více zdokonalovat design svých výrobků, investovat do něj, protože speciálně design je to, čím se buduje vztah zákazníka k produktu, čím se odlišuje od ostatních a na čem si může navýšit marži. V Česku už je pár značek, které dělají opravdu skvělý design. Až se český průmysl naučí potenciál designu plně využívat, bude to obrovský skok dopředu směrem k modernizaci, vyšší ziskovosti a úspěchu obecně. 

Chápat fejky jako poctu

Zajímavá oblast výroby jsou „fejky“. V tomto ohledu mi Čína přinesla skvělou zkušenost. Čínský trh kopíruje kdeco a bylo pro něj překvapením, jak silně se evropský a americký trh začal kopírování bránit. Pro Číňany je kopírování symbol respektu. Kopírovat má smysl jen to, co je opravdu dokonalé. Na umění jsem si uvědomil, v čem má euroatlantický svět zatím stále výhodu. Díky galerii The Chemistry, kterou spoluvlastním, se setkávám často s umělci a učiteli z uměleckých škol. Dobří profesoři u nás chtějí vychovat žáky, kteří budou lepší než oni sami a přijdou s něčím novým, jiným, neotřelým. To je impuls pro pokrok, nové techniky, témata apod. V čínském umění je naopak ultimátním cílem žáka dokonalé napodobení techniky svého mistra. To má pro byznys zajímavé konotace. Čína je prostě nastavena na napodobování nikoli překonávání mistra. Takže dokud dokážeme svou kreativitu kapitalizovat, dokud budeme schopni nadále myslet revolučně a protisystémově, budeme stále napřed. 

Jsem optimista

V Česku máme skvělé umění a kreativní lidi, takže když se kreativci, umělci spojí s firmami, může nám to globálně velice posílit konkurenceschopnost a ziskovost. Řadě firem už se to daří, prodávají po celém světě – Lasvit, Sipral. Nabízí perfektní technické řešení, ale zároveň je do toho vložený prvek těžko definovatelné, přesto velmi důležité krásy, díky tomu mají obrovské úspěchy celosvětově. Je vidět, že i v naší zemi jsou šampioni, kteří úspěšně dělají nejtěžší byznys v těch nejvíce konkurenčních trzích. Jen je jich zatím pořád málo.  

Text: Radek Špicar

Salone del Mobile 2019

1.4. 2019

Z nášho pohľadu bude výnimočný aj v tom, že jedna z našich kľúčových značiek, B&B Italia, sa po takmer dvadsiatich rokoch, kedy sa počas veľtrhu prezentovala vždy iba vo vlastnom showroome, predstaví aj priamo na výstavisku. A to rovno na impozantných 4000 m2 výstavnej plochy. Sme naozaj zvedaví.

 

Ak sa do Milána chystáte aj Vy, tu je malá pomôcka, kde hľadať naše najlepšie značky

Alias, Hall 20, stand C21/D16

Arper, Hall 16, stand C31/D30 + showroom: Via Pantano 30

B&B Italia, Hall 24, stand C01/E20 + showroom: Via Durini 14

Cappellini, Hall 20, stand C01/C03 + showroom: Via Cecilia 4

Cassina, prezentuje sa vo svojom showroome na Via Durini 16

Flos, Hall 24, stand C01/C21/E02/E20

Gervasoni, Hall 7, stand F19 + showroom: Via Durini 7

Kettal, Hall 20, stand E11/F14

Kartell, Hall 20, stand A15/814 + Palazzo Reale, Piazza Duomo 12

Magis, Hall 20, stand C15/D04 + showroom: Corso Garibaldi 77

MDF Italia, Hall 16, stand B19/B23/C22/C28 + showroom: Via della Chiusa 8

Moroso, Hall, booth  + showroom: Via Pontaccio 8-10

Diesel Living with Moroso, Hall 16, stand A35/B28

Paola Lenti, prezentuje sa v priestore na Via Orobia 15

Vitra, Hall 20, stand B07/C12

Výnimočný život Florence Knoll

25.3. 2019

Open space

Azda najvýraznejší architektonicko-dizajnérsky počin Florence Knoll je koncept, ktorý dnes označujeme ako open space. V povojnovom období navrhla revolučné zmeny, ktoré zmenili podobu práce interiérového dizajnéra aj kancelárskeho priestoru. Zbúraním priečok, uvoľnením priestoru, v použití ľahkého moderného nábytku, vytváraním nových zostáv, použitím textílii a farebnosti ako zjednocujúceho prvku vytvorila model, ktorý sa veľmi rýchlo stal vzorom pre ďalších tvorcov a žije v globálnom merítku doteraz. Tento dynamický, flexibilný model navyše nemenil len formu, ale aj správanie ľudí v kancelárii a preto sa označuje ako total design. Príbeh Florence Knoll je ale oveľa zaujímavejší.  

 

Mentori

Florence Marguerite Knoll Bassett, rodená Schust, sa narodila v roku 1917 v americkom štáte Michigan. V detstve mala prezývku Schu. Zásadná a tragická zmena v jej živote prišla, keď mala 14 rokov. Osirela. Vždy veľa kreslila a zaujímala sa o umenie a tak sa rozhodla v 16 rokoch  pre Cranbrook Academy of Art. Riaditeľom školy bol vtedy Eliel Saarinen, priekopnícky fínsky architekt a dizajnér (otec Eera Saarinena). Florence mala šťastie. Saarinen si ju veľmi obľúbil a spolu s manželkou ju čiastočne adoptovali. Strávila s nimi čas v Európe a vďaka nemu intenzívne spoznávala modernistické princípy. Keď následne študovala na Kolumbijskej univerzite, spolupracovala napríklad s dizajnérom Charlesom Eamesom. Následne strávila dva roky v Európe, kde ju veľmi ovplyvnil Le Corbusier. Počas vojny zase spolupracovala s Walterom Gropiusom a Marcelom Breuerom a teda absorbovala podnety z Bauhausu od tých najlepších. A bolo ich viac. Samé esá a priekopníci v dejinách dizajnu. A ešte jedno veľké eso patrilo k jej blízkym priateľom aj učiteľom. Bol to Mies van der Rohe, ktorý ju učil na Illinois Institute of Technology, kde študovala architektúru a ktorého ona sama označovala za svojho najdôležitejšieho učiteľa. 

 

Knoll

V roku 1943 sa jej život opäť zmenil. Nastúpila ako dizajnérka a špecialistka na interiér do nábytkárskej firmy Knoll. V roku 1946 si potom Hansa Knolla zobrala za manžela a stala sa spoluvlastníčkou firmy. Florence pochopila, že nielen dizajnéri, ale aj architekti majú vynikajúce návrhy nábytku a tak začala cielene vyhľadávať návrhy, ktoré by boli vhodné do sériovej výroby. Pôvodne boli tieto kusy vytvárané ako originály pre konkrétny interiér. Vďaka jej osobným kontaktom mala firma Knoll otvorené dvere k tým najlepším (Breuer, van der Rohe, Saarinen, Bertoia, Jeanneret). Firma výrazne zmenila aj koncept a v tvorbe interiéru prelomovo prepájala tvorbu dizajnéra a architekta vo vytváraní komplexného celku. Vo firme vytvorili tzv. plánovaciu jednotku kde prepájali viacerých tvorcov. Florence Knoll založila napríklad aj oddelenie textilu. Okrem toho do firmy prijala veľa talentovaných žien dizajnérok, čo bolo veľmi progresívne rozhodnutie. Predtým sa vnímala tvorba interiéru viac ako dodatočné dekoratívne stvárnenie priestoru a navyše to bola doména mužov. Florence bola dobrá aj v marketingu. Napríklad veľmi dbala na vizuálnu komunikáciu firmy a sama zariaďovala všetky showroomy. Medzi najvýraznejšie realizácie Florence a značky Knoll patria práve tie spojené s novou formou kancelárie. Interiéry Connecticut General Life Insurance Company (1957), alebo pre General Motors v roku 1965 boli vo svojej dobe mimoriadne revolučné a moderné. Za vrchol jej kariéry sa považujú interiéry CBS v budove Eera Saarinena (1961- 63) v NYC, ktoré dokazujú jej absolútny perfekcionizmus, talent aj schopnosť viesť tím. 

 

Nový začiatok

V roku 1955 zomrel počas tragickej nehody jej manžel. Florence nerezignovala a snažila sa úspešnú a rozrastajúcu firmu udržať a rozšíriť. Bola povestná svojou húževnatosťou. Opäť sa vydala a rozhodla sa svoj podiel vo firme (1959) predať s tým, že pre Knoll ešte ďalšie roky pracovala ako konzultantka a šéfka dizajnu. To, že firmu vybudovala dôsledne a vizionárskypotvrdzuje aj to, že Knoll stále patrí globálne medzi najlepšie značky v segmente špičkového dizajnového nábytku. Koncom 60. tych rokov Florence síce zredukovala svoju prácu, ale naďalej pracovala ako tvorca interiérov pre privátnu klientelu. Aj keď sa nerada ukazovala v médiách, za svoju prácu začala dostávať významne ocenenia. Napríklad v roku 2003 dostala najvyššie štátne vyznamenanie za umeleckú výnimočnosť od Georga W. Busha. Florence Knoll bola jedinečná a v dejinách má svoje jedinečné postavenie. Sama o sebe raz povedala „mala som výnimočný život“. Nedá sa nesúhlasiť.  

  

Text: Ľubica Hustá

JIŘIČNÁ

22.3. 2019

U příležitosti životního jubilea Evy Jiřičné probíhá v Centru DOX retrospektivní výstava této světoznámé české architektky, která představuje její tvorbu od profesních začátků až po současnost.

Záměrem multimediální výstavy je představit proces vývoje i realizací jednotlivých projektů Evy Jiřičné a také zdroje jejich inspirace. Vystaveny jsou části originální projektové dokumentace významných realizací, jejich architektonické modely i ukázky interiérového designu a filmové projekce spojené s životem a dílem Evy Jiřičné. 

V prostorách výstavy je zároveň reinstalováno původní monumentální skleněné schodiště vytvořené pro interiér pařížské pobočky sítě obchodů Joan & David v roce 1994. Proslulá přímá i spirálovitá schodiště Evy Jiřičné, v nichž jako první použila sklo jako konstrukční element, jsou v jejím provedení povýšena na sochařská díla.

Eva Jiřičná (nar. 1939) je ve světě nejuznávanější architektkou českého původu. Stala se významnou představitelkou stylu high tech, ale v její tvorbě nalezeme také ozvěny organické či minimalistické architektury. Soustavně klade důraz na uplatnění skla a kovu v odvážných konstrukcích, díky nimž se do nitra staveb dostává záplava přirozeného světla. Je pro ni příznačná tvarová elegance, lehkost výrazu, ale také soulad mezi formou a funkcí. Zaměřuje se na detailní propracování veškerých technických prvků, jež jsou ve své užitnosti zároveň krásné. V navrhování se nechává inspirovat technikou i přírodou, racionální přístup kombinuje se zapojením intuice.

Pro Evu Jiřičnou je typická architektonická všestrannost. Dává podobu interiérům i rodinným domům, projektuje veřejné budovy různého zaměření, mezi nimiž můžeme nalézt knihovnu, hotel, školu, kongresové centrum či dopravní terminál. 

Součástí doprovodného programu k výstavě bude mimo jiné i přednáška Evy Jiřičné, diskuse s architekty a teoretiky architektury a urbanismu o jejím díle, ale také tematické vycházky Prahou zaměřené na její architekturu. Plánovány jsou také tematické vzdělávací programy pro školy a rodinné programy.  

Kurátor: Leoš Válka 

Boffi showroom sale - koupelna & kuchyně

6.2. 2019

Boffi je mezinárodně uznávaným lídrem trhu, „trend-setterem“ a jediným výrobcem kuchyní, který obdržel již v r.1995 výjimečné ocenění “Compasso d’oro alla carriera”. Ať používáte kuchyň k reprezentaci a nebo v ní intenzivně vaříte - nadchne Vás.

Protože jsme se po dvou letech rozhodli obměnit instalaci v našem Boffi showroomu, nabízíme nyní komplet vše, co v showroomu momentálně najdete, se slevou 40 %. Jedná se o kuchyňskou sestavu Hide, policovou sestavu a šatnu Bropmton a ostrov Aprile (vše Piero Lissoni), vestavné spotřebiče a kávovar Miele. V koupelnovém showroomu si můžete kompletně vybavit koupelnu umyvadly, vanou, zrcadly, toaletou či bidetem a mnoha dalšími ikonickými kousky. 

Kompletní nabídku s cenami a fotkami najdete zde (pdf, 4,7 MB). S dotazy se obracejte na našeho Boffi specialistu Ondřeje Rusňáka - ondrej.rusnak@konsepti.com nebo 602 452 676. 

Stáhnout PDF

Otevřeli jsme showroom v Brně

10.12. 2018

Úspěšný návrat slavíme letos. Nový showroom v Brně se zatím ve zkušebním provozu otevřel 10.12. Nachází se v H-Parku v Heršpické ulici číslo 11d. Zařadili jsme se tak mezi známé interiérové značky jako Proceram, Sapelli, Schachermayer, Hanák, Dveře Šimbera, Vespera a další, které H-Park již dnes hostí. 

Na ploše 230 m² můžete shlédnout to nejlepší z aktuální evropské designové scény - mimo jiné značky jako Kartell, Flos, MDF Italia, Knoll, Magis, B&B Italia, Moroso a další.

V brněnském Konsepti poskytujeme plnohodnotné služby a řešení - především nábytek, doplňky a související vybavení pro kanceláře, hotely, restaurace, veřejné budovy a samozřejmě i soukromé byty, domy a rezidence. V místě se pro klienty nachází také pohodlné parkování.

Manažerkou brněnského showroomu je Veronika Floriánová, kterou můžete kontaktovat prostřednictvím e-mailu veronika.florianova@konsepti.com či telefonicky +420 603 570 364.

Gervasoni: 1+1 zdarma

23.11. 2018

Až do konce letošního roku jsme pro vás se značkou Gervasoni připravili speciální "Four Seasons Promo" – když koupíte jakýkoliv polstrovaný produkt - sedačku, postel, křeslo či židli, získáte od nás druhý potah ve variantě „Lino Bianco“ zdarma. Akce platí do konce roku 2018 a vztahuje se na interiérové kolekce Ghost, Sweet, Gray, Brick, Next/Spin, Up, Nuola, More a Mik. 

Historie italské společnosti Gervasoni sahá až do roku 1882. Profesionalita, vášeň pro kvalitu, odhodlání a hluboký respekt k práci, to je styl společnosti již po tři generace. Gervasoni vyrábí kvalitní nábytek jak pro rezidenční, tak i veřejné interiéry a v průběhu celého výrobního cyklu klade velký důraz na ohleduplnost vůči přírodě a udržitelnost svých produktů. 

Zcela novou instalaci nábytku Gervasoni je nyní možné vidět také v naší čestlické pobočce D1ONE. 

Pro více informací kontaktujte Barboru Bártů (barbora.bartu@konsepti.com, 266 199 452), nebo svého obchodníka. 

Konsepti na Designbloku 2018


Holport
Holešovický showroom jsme i letos vyšperkovali novinkami těch nejlepších světových značek. Hned u vchodu vás bude čekat nová instalace od MDF Italia - sedačka Cosy ve spojení s knihovnou Random, vše laděné do růžova. Úplně poprvé umístíme na výsadní místo hned do přední části showroomu také značku Magis s kolekcí Officina od bratří Bouroulleců. Od Moroso, B&B Italia i Flos uvidíte novinky z letošního Salone del Mobile. Milovníci kvalitního zvuku by neměli minout nové betonové reproduktory Virtuoso od firmy Gravelli. I přes relativně malou velikost se nabízejí srovnatelný zvukový zážitek jako velká hi-fi soustava. Zaručeně zaujme i set nábytku od britské značky Established & Sons v čele s originálním křeslem Quilt. O víkendu bude showroom otevřený v sobotu 10:00-18:00, v neděli 10:00-15:00.

Canapé by Soffa
V unikátních prostorách Obecního dvora jsme společně s Czech Republic Sotheby’s Int. Realty a časopisem Soffa připravili lounge, ve které pocítíte design doslova všemi smysly. Se skleničkou prosecca z Prosekárny si odpočinete na sedačce Cassina nebo u barových setů Magis v prostředí osvětleném unikátními svítidly Flos. Ve spolupráci s Architecture Week proběhne v prostorách Sotheby's Realty Lounge výstava "100 let pražské architektury" dokumentující architektonické milníky uplynulého století v hlavním městě. 

Dále doporučujeme dorazit zejména v sobotu 27.10., kdy na naše pozvání dorazí Piero Gandiniředitel firmy Flos a zavzpomíná na osobnost Achille Castiglioniho, který by letos oslavil 100. narozeniny. Castiglioni ke vzniku firmy Flos významně přispěl a navrhl pro ni dnes ikonické lampy ArcoToioTaccia... Diskusi moderuje prof. Michal Froněk (Olgoj Chorchoj) a součástí bude také promítání krátkého filmu, který k Castiglioniho výročí natočila jeho "mateřská"  firma Flos. Akce začíná v Obecním dvoře (U Obecního Dvora, Praha 1) ve 12:00 a vstup pro veřejnost je zdarma. 

Kartell
Kartell Flag Store v Revoluční ulici jako jeden z prvních na světě realizoval nový koncept interiéru, který představila mateřská firma na letošním Salone del Mobile v Miláně. Srdečně vás zveme na slavnostní otevření se skleničkou prosecca, které bude probíhat 25.10. celý den! O víkendu máme prodlouženou otevírací dobu (sobota 10:00-18:00, neděle 10:00-15:00).

Na místě také uvidíte novinky z letošního Milána - židle Catwalk a Venice od Philippe Starcka a také kolekci La DoubleJ navrženou ve spolupráci s milánskou módní návrhářkou a královnou printů JJ Martin.

Manifest

Ve starobylém Colloredo-Mansfeldském paláci (Karlova 1, Staré Město) bude probíhat výstava Manifest věnovaná 20. výročí Designbloku. Její hlavní hvězdou je španělský umělec a designér Jamie Hayon a z našich sbírek zde najdete produkty, které Hayon navrhl pro značky Cassina či Magis

Wire Chair, Charles a Ray Eamesovi, 1951

29.8. 2018

Eamesovi poprvé s drátěným materiálem začali pracovat v  roce 1950, když navrhli drátěnou základnu pro svou ikonickou plastovou židli a také pro malý odkládací stolek. Ohýbáním a svářením vznikly křehké struktury, které propojovaly kontrastní vlastnosti lehké vzdušnosti a vysoké stability.  

Z  formálního hlediska vychází Wire Chair ze stejného tvaru skořepiny, jako je jejich plastová židle, jen je vyrobená ze svařovaného  drátěného pletiva. Aby byla drátěná skořepina ergonomicky dokonalá, vyvinuli manželé Eamesovi odnímatelný polstrovaný sedák, který navíc zdůrazňuje grafické křivky židle. Sedák židle kombinuje vzdušný průhledný vzhled s  technickým industriálním vzhledem drátu.  Skořepina sedadla může být kombinována s volbou různých základen. Drátěná židle je k dispozici bez čalounění, s polštářem sedáku nebo se sedákem z dvojdílného materiálu a zadním polštářem známým díky charakteristickému tvaru jako "Bikini" podložka. Ray Eames o "Bikini" říkal, že tento dvojdílný polštář vznikl v rámci procesu, kdy z židle odstraňovali vše, co nebylo absolutně nezbytné pro potřebný komfort. Proto zredukovali postrování na úplný základ, tak, aby bylo jen v místech, kde se záda a zadek sedícího dotýkají židle. 

Drátěné židle mají práškovou povrchovou úpravu; některé modely jsou také k dispozici v pochromované verzi. Modely DKR a DKX s práškovým povrchem jsou ideální pro vnitřní i venkovní použití. 

Vitra všechny vyráběné židle průběžně aktualizuje a přizpůsobuje ergonomii a jejímu vývoji, i proto byly v roce 2016 židle zvýšeny o 20 mm k základní výšce židlí a přizpůsobila se také geometrie sedadla. Tyto revize, ačkoliv jsou esteticky téměř nepostřehnutelné, výrazně zvyšují komfort sezení. 

 

Několik čísel Wire Chair: 

30,8m drátu 

308 svařených spojů 

286 děr 

4 nohy 

Vitra slaví 50. výročí Panton Chair dvěma novými edicemi

1.8. 2018

 „Když k nám Rolf Fehlbaum jednou přijel na návštěvu, zaujal ho prototyp Panton Chair. Ten však nebyl dostatečně stabilní, aby se na něm dalo sedět. ‚Proč se tahle židle nevyrábí?‘ zeptal se Rolf. ‚Pokusilo se o to takových patnáct, dvacet výrobců, ale z nejrůznějších důvodů ji všichni odmítli,‘ odpověděl jsem. Jeden známý americký designer (a Charles Eames to nebyl) dokonce prohlásil, že něčemu takovému by se vůbec nemělo říkat židle. Podle něj byla naprosto nevhodná k sezení. Rolf okamžitě zavolal jednomu konstruktérovi z Vitry, Manfredu Dieboldovi. (…) Bez Rolfa by žádná Pantonka neexistovala.“ - Verner Panton

Panton Chair se začala vyrábět v roce 1967 jako první celoplastová vykonzolovaná židle vyrobená z jednoho kusu. Několik následujících let probíhalo ve znamení výzkumu, testování, odmítání návrhů a nepřetržitého vývoje – konečný tvar židle vzešel z deseti prototypů z ručně laminované polyesterové pryskyřice vyztužené skelným vláknem. Původní materiál vzhledem k rostoucí poptávce postupně nahradila polyuretanová pěna a později vstřikování termoplastu, který však nebyl dostatečně odolný a židle se lámaly.  Problémy s materiálem vedly až k přerušení výroby v roce 1979, aby nedokonalé židle neohrozily renomé Vitry jako výrobce. Trvalo několik let, než se Vitra z tohoto neúspěchu vzpamatovala. Zájem o Panton Chair nicméně přetrval - svým tvarem a jasnými barvami typickými pro Pantonovu tvorbu totiž židle vyvolala značný rozruch. Proto Vitra v roce 1990 znovu zahájila její výrobu a vrátila se k tuhé polyuretanové pěně s komplexní povrchovou úpravou a větší odolností vůči lámání.  

Pokrok v oblasti výroby plastu a nové možnosti vstřikování do formy přivedly Vitru a Vernera Pantona v 90. letech minulého století na myšlenku, že by mohli zkusit tento projekt vylepšit. Společně vymysleli novou verzi vyrobenou z polypropylenu. Pantonovi se po třiceti letech od prvního uvedení Panton Chair konečně splnil jeho největší cíl – plastová židle jakožto cenově dostupný průmyslově vyráběný produkt. Židle se poprvé představila v roce 1999, krátce předtím Verner Panton ovšem zemřel. 

Panton Chair 2018 – nové varianty Chrome a Glow

Panton Glow: Pocta Pantonově legendární instalaci Visiona 2 z roku 1970 pro kterou vymyslel stěny a stropy, které díky svým dispozicím a barevným kombinacím vypadaly, jako že uvnitř žhnou. Židle Panton Glow nese pět vrstev laku s fosforeskujícím pigmentem a ochranný lesklý nátěr. Svítivý pigment absorbuje světlo a ve tmě modře září. Židle ve tmě působí tak trochu mystickým, psychedelickým dojmem a představuje tento kultovní produkt ve zcela novém světle – a to doslova. Vznikla po konzultacích s Pantonovou manželkou Marianne. Tuto židli si nyní můžete nově prohlédnout i v našem holešovickém showroomu! Celkově jich pro celý svět bylo vyrobeno pouze 333 kusů, takže se jedná doslova o sběratelský kousek.

Panton Chrome: Panton začátkem 70. let zkoušel, zda by Panton Chair mohla mít zrcadlovou povrchovou úpravu. Domníval se, že by se reflektivní povrch výborně hodil k dynamickým křivkám židle, jenže v té době se takový povrch snadno poškrábal, což byl nepřekonatelný problém. Vitra dnes, tedy skoro padesát let nato, používá spolehlivý, komplexní postup metalizace v kombinaci s odbornou ruční prací. Na tuto Pantonku se u nás můžete v holešovickém showroomu také těšit, a to na konci srpna 2018

David Řezníček: back in the U.S.

19.7. 2018

Naposled jsem byl v Kalifornii před 9 lety. Byť byl tentokrát výlet ryze rodinný a oddychový, neodolali jsem s Luckou obětovat několik hodin prověření úrovně místních obchodů s interiérovým designem. Leccos změnilo. Onehdy byl v oblasti tzv. Design District defakto jediný velký showroom - Limn, který v bývalém skladišti na ploše několika set metrů čtverečných ukazoval klíčové evropské značky. To byla i pro ekonomicky vyspělé San Francisco (v sousedství ještě bohatšího Silicon Valley) nepřípustná revoluce. Přeci jenom - obecný vkus americké střední a potažmo vyšší třídy byl jinde. Limn proto skončil. Ale vývoj se nezastavil. Klíčovou roli v “kultivaci” amerického vkusu sehrály následně nejen další místní pionýři, kteří neúnavně  pokračovali v dovozech evropských brandů ale (světe, div se) především internet a firmy jako Design Within Reach (DWR). Ta rychle vybudovala atraktivní e-shop a následně ho doplnila sítí kamenných prodejen. Vzhledem k velikosti amerického trhu byl nástup rychlý. Americké (Knoll, Herman Miller) i evropské značky moderního designu si začaly neodvratně podmaňovat větší část trhu. Vše probíhalo v souladu s nástupem moderní architektury.


Před několika lety přibyl nový fenomén - Restoration Hardware. Americká značka, která vsadila na módní vlnu formálně jednoduchého moderního nábytku vyrobeného z přírodních materiálů, často se správnou patinou, elegantní nadčasovostí a příslibem komfortu. Na celkový koncept dohlíží tým nizozemských designerů.  Že se vyrábí v Asii a kvalita není nic moc není podstatné. Trh je obrovský, nábytek líbivý, a ceny lákavé. 


Posledním momentem, který bych zmínil, byla fakticky globalizace. Ekonomicky silní američtí výrobci zejména kancelářského nábytku nemohli nereagovat na příklon kancelářských a veřejných interiérů směrem k bytovému, oddychovému a motivujícímu prostředí. Vyřešili to tak, že začali skupovat tradiční evropské výrobce a tak znásobili jejich přítomnost na americkém trhu. Ano - kdysi typicky rodinné firmy jako Cassina, Capellini nebo Poltrona Frau jsou dnes americké.


Design District v San Franciscu se změnil. Velké expozice tu mají firmy B&B Italia, Cassina, Boffi, Paola Lenti, Roche Bobois a další. Dobrý design si dříve či později cestu najde.

 

O autorovi: David Řezníček je zakladatelem společnosti Konsepti

Zápisky z cest se značkou Flos

1.2. 2018

Studentský život nenabízí mnoho příležitostí jen tak si někam zaletět na tři dny a navštívit tři různá města napříč Evropou. Nám se to však díky spolupráci Ateliéru designu nábytku a interiéru na pražské UMPRUM s firmou Konsepti podařilo! Z mrazivé Prahy jsme přiletěli do slunkem zalitého Madridu, odkud jsme se vysokorychlostím vlakem přesunuli do pobřežní Valencie. Zde nám bylo umožněno nahlédnout do zázemí italské společnosti FLOS. Bylo to skoro jako vstoupit do jiného světa. Mohli jsme vidět vše od samotného počátku výroby typu svítidel, jako je kupříkladu kolekce Soft architecture, která se celá vyrábí ručně. Z toho jsme pochopili, že k dosáhnutí absolutní dokonalosti, je zapotřebí spousta práce a úsilí, která dělá společnost FLOS tím, čím dnes je.

Po prohlídce fabriky následovala prohlídka showroomu, kde jsme mohli vidět veškerá technická vylepšení a novinky, které společnost chystá prezentovat veřejnosti. Mohli jsme tedy pochopit celou filosofii společnosti a to, jaký rozsah práce je zapotřebí k uvedení takového produktu na trh. Po intenzivním prezentaci jsme se přesunuli do jedné z realizací v centru města, bývalé slévárny rekonstruované na galerii, kde jsme mohli vidět plné využití technických svítidel v praxi.

Další den už se nacházíme v italském Miláně. Zde navštěvujeme firmu Ares, která začala spolupracovat s výrobcem FLOS teprve před pár lety. Zde jsme naopak mohli vidět výrobu exteriérových svítidel. Není to vůbec tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Exteriérové osvětelení musí být odolné a splňovat mnoho parametrů. Proto je součástí fabriky rozsáhlá laboratoř, kde se světla testují na různé druhy poškození. Řeší zde kvalitu povrchových úprav, zatékavost i teplotní rozdíly.

Obzvlášť krásná byla prohlídka showroomu a obchodu v centru Milána. Mohli jsme vidět pohromadě všechny ikonické produkty. Od Starcka až po Castiglioniho, u kterého jsme měli také možnost nahlédnout do jeho muzea, kterým nás prováděla Castiglioniho dcera Giovanna. Tento zážitek byl opravdu neopakovatelný a budeme na něj dlouho vzpomínat.

Tedy jsme měli možnost vidět spostu nových míst a věcí a to jen za tři dny. Náročný, ale o to intenzivnější zážitek to byl. Tímto bychom rádi poděkovali Danovi a Hance za skvělou společnost a všem ostatním, kteří nám tento nevšední zážitek umožnili.

Děkujeme! 

Kolíne, Kolíne...!

18.1. 2018

Ale stojí zato sem zajet - a nejen na bratwurst a Kolsch. Po klinické smrti, kterou si IMM prošel před 6-7 lety se objem ploch a počet vystavovatelů více než zdvojnásobil. Vrátilo se sem mnoho významných firem (B&B Italia, Vitra, Cassina, Baxter atd.) a některé německé  firmy se tu dokáží opravdu rozjet (Walter Knoll, Rolf Benz). Výrazně se tu rozlévá i obří  skandinávská vlna (Menu, Woud, Cane-Line, Ferm Living, Muuto nebo Verpan). Jejich kreativita a úsilí nezná mezí, ale produkty jsou si čím dál více podobné. Takhle to nevydrží na věky, za rok tu některé asi již nebudou.

Trendy lze jen těžko vyčíst. Přibývá masivního dřeva, kovové (hlavně černé) podnože stolů a konstrukce židlí rostou jako houby po dešti a často je vidět kámen, hlavně mramor, umělé kameny i beton. Stále přibývá outdoor nábytek. Kůže jsou skvělé a koženky přesvědčivé. Zahlédneme tu i české zástupce (TON, Brokis, Todus), ale nejvýraznějším českým prezentantem se stala určitě Lucie Koldová, která dostala čest a příležitost navrhnout ústřední instalaci DAS HAUS.

Nemáme dost a tak končíme den v objektu naproti Messe - Design Post je celoročním útočištěm skvělých firem jako Moroso, Magis, Arper, Extremis, Kvadrat, Arco, Ingo Maurer atd. A navečer tu roznášejí dobré drinky! Kolín není tak daleko a stačí i den! A nám z oboru poslouží (vedle pařížského Masion et Objet) jako dobrý kick-off event na začátek roku. 

Also, auf Wiedersehen, bis nächstes Jahr!

O autorovi: David Řezníček je majitelem společnosti Konsepti

Hans J. Wegner

1.12. 2017

Proslul integrací dokonale provedených spojů a nádherných tvarů. Kombinoval je s neutuchajícím zvídavým zájmem o různé materiály a hlubokým respektem ke dřevu a jeho přirozeným vlastnostem. Jeho designy se vyznačují minimalismem spojeným s organickou a přírodní jemností. 

Hans J. Wegner se narodil v roce 1914 v Tonderu na jihu Dánska jako syn ševce. Když mu bylo 17, vyučil se jako truhlář v dílně H. F. Stahlberga, kde vznikly jeho první designy. Ve 20 se přestěhoval do dánského hlavního města Kodaně, kde v letech 1936 až 1938 studoval na umělecko-průmyslové škole a pak se vydal na dráhu architekta. 

V roce 1940 společně s Arne Jacobsenem a Erikem Møllerem začal navrhovat nábytek pro novou radnici ve druhém největším dánském městě Aarhusu. V tomto roce také začal Wegner spolupracovat s truhlářským mistrem Jonanesem Hansenem, který hrál hlavní roli při představování moderních designů dánské veřejnosti. 

Hans J. Wegner otevřel svůj první ateliér v roce 1943. V roce 1944 navrhl Čínskou židli pro sérii inspirovanou čínskými židlemi dynastie Ming. Jedna ze židlí z této série, židle Wishbone navržená v roce 1949, se stala jeho vůbec nejúspěšnějším designem. Od roku 1950 ji vyrábí společnost Carl Hansen & Son. 

Hans J. Wegner je považován za jednoho z nejkreativnějších a nejplodnějších dánských návrhářů nábytku všech dob. Obdržel několik ocenění udělovaných designerům včetně Lunning Prize v roce 1951 a 8. Mezinárodní ceny za design v roce 1997. V roce 1995 se stal čestným členem dánské královské akademie a v roce 1997 čestným doktorem Royal College of Art. Jeho nábytek je zastoupený prakticky ve všech důležitých světových designových muzeích od Muzea moderního umění v New Yorku po Die Neue Sammlung v Mnichově.  Hans J. Wegner zemřel v Dánsku v lednu 2007 ve věku 92 let. 

Partnerství společnosti Carl Hansen & Son s Hansem J. Wegnerem začalo v roce 1947. Jeho výsledkem je široká řada Wegnerových designů od židlí, přes lenošky, podnožky, sofa, konferenční stolky, jídelní stoly, ale i luxusní nábytek a nábytek pro děti. Mezi Wegnerovy ikonické designy pro společnost Carl Hansen & Son patří židle Shell, Wing a Wishbone. 

Champagne Louis Roederer

5.6. 2017

Oblast Champagne je ale velká oblast a výrobců je zde opravdu mnoho, ale na prstech jedné ruky vypočítáte ty nejlepší z nejlepších: Louis Roederer, Krug, Bollinger, Salon, Dom Perignon…a právě Champagne Louis Roederer, výrobce ikonického prestižního Champagne Cristal Vám představím blíže…

Tato rodinná firma byla založena roku 1776 a v rodině zůstala dodnes. Současným ředitelem a majitelem je Frédérique Rouzaud. Nejvíce ji v její historii bezesporu proslavilo právě jejich prestižní cuvée Cristal dodávané na carský dvůr Alexandra II. Cristal je dodnes považován za jedno z 3 nejlepších Champagne vůbec, což potvrzují i různé slepé degustace po celém světě. O Cristalu toho již bylo napsáno mnoho, ale Champagne Louis Roederer přišlo před nedávnem s dalším výjimečným Champagne – brut nature.

Příběh tohoto výjimečného Champagne započal již v roce 2003 – velmi teplém roce, který byl pro Champagne velmi problematický. Tehdy hlavní enolog Jean Babtiste Lécaillon objevil neskutečný potenciál na historických, křídových vinicích Champagne Louis Roederer nedaleko Cumières a Hautvillers. Tyto vinice i v tak teplém roce dávaly krásná, vyvážená a elegantní vína. Od tohoto roku tyto vinice byly vždy vinifikovány odděleně a v roce 2006 právě z těchto vinic bylo vyrobeno první víno s nulovou dosáží – tedy Brut Nature. Jde o úplně suché Champagne, které ale vinická neuvěřitelnou komplexitou, krémovostí, elegancí a které má obrovský potenciál ke stárnutí na lahvi. Aby Frédérique Rouzaud ještě více podtrhl výjimečnost a odlišnost tohoto Champagne od ostatních v portfoliu Louis Roederer, oslovil ke spolupráci jednoho z nejslavnějších designérů současnosti – pana Philippa Starcka. Image, kterou Philippe Starck vtisk tomuto Champagne dotvořilo jeho osobitost a stalo se ihned velmi žádaným a populárním. Na tento úspěch navazuje další ročník a to ročník 2009, který právě přichází na trh opět v originálním designu…posuďte sami.

Sám Philippe Starck o něm řekl: „Brut Nature 2009 je nově napsaná stránka v pokračujícím příběhu, nové vydání literárního díla napsaného Louisem Roedererem. Champagne je projekt, vztahy s ostatními, oslava a setkání. Prostě láska.“

Champagne Louis Roederer můžete objednávat zde: www.merlot.cz nebo info@merlot.cz

Pripravte sa na leto včas

4.4. 2017

Ponúkame široký sortiment exteriérového nábytku – nerezový z odľahčeného kovu je zaujímavým riešením, drevo zostáva klasikou a plast v podobe dizajnových kúskov , ktorý vyžaduje minimálnu údržbu, sluší moderným terasám. Na výber je aj nábytok v kombinácii drevo / látka a napr. rôzne druhy výpletov alebo poťahy z látok určených na vonkajšie používanie. Pokiaľ to rozmery Vašej terasy dovoľujú, zadovážte si okrem stolíka a stoličiek tiež kreslo, sedačku alebo ležadlo, v ktorých môžete leňošiť. Všetko môžete doladiť kobercom a lampou určenými pre vonkajšie použitie a aby bolo posedenie príjemné počas celého dňa, tienenie Vám poskytne zaujímavý dizajnový slnečník..

viac outdooru

Baxter

22.3. 2017

Prohlédnout produkty  zde

Starck Paris

1.3. 2017

 

 

V Tower, Prague

17.2. 2017

V Tower, Prague je unikátní svou komplexností a promyšleností. Odvážná architektura je zkombinována s bezpočtem technických inovací zaměřených na zdraví, komfort a udržitelnost a vytváří tak dům, který posouvá hranice možností moderního bydlení ve střední Evropě.

V Tower, Prague nabízí 30 pater jedinečných rezidencí. Každé patro je unikátní, ať již se jedná o nižší patra s menšími byty nebo studii, či vyšší patra s prostornými rezidencemi. Patra jsou uspořádána tak, aby u každého výtahu byly jen dva byty. Většina bytů je orientována přes celou šířku domu a poskytuje tak dostatek slunce a neskutečné výhledy po celý den.

Komfort bydlení v každém z jedinečných bytů dotváří i všechny další dokonale promyšlené prostory pro obyvatele domu: počínaje vjezdem do prostorných garáží či vstupem přes elegantní lobby s concierge službou a konče možností celodenního využití fitness a wellness centra ve 3. patře s bazénem, saunou a dalšími prostory pro volný čas a relaxaci.

V Tower, Prague získal vůbec jako první rezidenční projekt v Evropě precertifikaci v rámci amerického certifikátu LEED na úrovni Platinum. Projekt již v rané fázi získal 2 prestižní ocenění v mezinárodní soutěži Property Awards. V kategorii "Residential high-rise development" získal projekt všech 5 hvězd a v kategorii "Residential high-rise architecture" se dostal dokonce do celosvětového finále mezi 8 nejlepších budov světa.

Více najdete na www.vtower.cz

Vitra predstavuje novú edíciu Pantonky a kolekciu doplnkov

13.2. 2017

Panton Chair Sunlight, Verner Panton

„Človeku sa sedí omnoho pohodlnejšie na stoličke vo farbe, ktorá sa mu páči.“

Vitra v súlade so zásadou Vernera Pantona príležitostne rozširuje farebnú paletu Panton Chair o nové špeciálne edície. Tento rok predstavuje špeciálnu limitovanú edíciu vo farbe nazvanej Slnečná žiara (Sunlight), ktorá obohatí paletu ikonickej stoličky o ďalší odtieň. Slnečná žiara, jasný číry odtieň žltej farby z Pantonovho farebného spektra vnáša do jedálne, záhrady, na balkón či terasu nádych leta. Špeciálna edícia nazvaná Panton Chair Sunlight, ktorú Vitra prvý krát predstavila na veľtrhu IMM Cologne, bude v predaji iba obmedzenú dobu.

Pantonka je dizajnovou ikonou 20.storočia. Stolička s charakteristickou siluetou sa začala vyrábať v roku 1967 a v roku 1999 bol na trh uvedený nový variant  z polypropylénu. Panton Chair, ako prvá celoplastová stolička vyrábaná z jedného kusu, je súčasťou zbierky  Múzea moderného umenia v New Yorku a ďalších významných dizajnových zbierok.

 

All Plastic Chair, Jasper Morrison, 2016

All Plastic Chair, ktorá bola prvý krát predstavená v Miláne v roku 2016, na prvý pohľad pripomína klasické drevené stoličky použité v kaviarňach po celej Európe.

All Plastic Chair však vďaka novému materiálu predstavuje výrazný posun, čo sa týka vzhľadu a funkčnosti tohto typu stoličiek. Konštrukcia je liata ako jeden kus a spojenie sedacej a operadlovej časti spolu s gumovými tlmičmi zaisťuje pohodlie sediaceho človeka.

Morrisonova stolička All Plastic Chair, ktorá kombinuje vždy dva odtiene rovnakej farby, je teraz možná tiež v sviežej žltej farbe.

 

L´Oiseau, Ronan a Erwan Bouroullec, 2011/2017

Bratia Bouroullecovci pôvodne navrhli L´Oiseau – odpočívajúceho vtáčika – v štúdiu len tak pre seba. Figúrka, ktorá si rýchlo získala obľubu, sa vyznačuje archaickou jednoduchosťou a pripomína neokázalé výtvory severského ľudového umenia. Teraz bude k dispozícii okrem klasickej drevenej, aj keramická verzia vtáčika v celej rade farebných odtieňov.

 

Plywood Mobil, Charles a Ray Eames, 1940/2017

Dekorácie Plywood Mobil vznikli na začiatku 40-tych rokov v rámci experimentov, ktoré Charles a Ray Eamesovci vykonávali v snahe zdokonaliť metódy tvarovania preglejky. Tvarom silno pripomínajú obrazy a grafiky Ray Eamesovej. Plywood Mobile tvoria dva abstraktné organicky tvarované prvky z preglejky, ktoré sa otáčajú okolo seba a jeden v druhom.

 

Classic Tray Dot Pattern, Charles a Ray Eames, 1947/2017

Tácky Clasic Trays z laminátovanej preglejky sa v súčasnej dobe vyrábajú nie len so vzormi, ktoré navrhol Alexander Girard, ale so vzormi nazvanými Dot Pattern od Charlesa a Ray Eamesovcov z roku 1947. Tento vzor sa od roku 1949 použil na vankúšoch, dekách a ďalších doplnkoch.

 

Greeting Cards, Charles a Ray Eames, 1955/1957/2017

Grafiky manželov Eamesovcov – väčšinu vytvorila Ray – používali v Eames Office v pracovnej korešpondencii. Sami manželia  Eamesovci ich používali na súkromné oslavy. Napríklad prianie Happy Birthday (Všetko najlepšie k narodeninám) navrhla Ray pri príležitosti Charlesových štyridsiatich ôsmych narodenín.

 

Graphic Bags, Alexander Girard, 1961-1971/2017

Vitra spolu s Girardovou rodinou na tašky Graphic Bags vybrala motívy Eyes (Oči), Love Heart (Srdiečko), a Snake (Had), ktoré Girard navrhol na rôzne účely.

 

Cover Prints, Ray Eames, 1944/2017

Výber titulných stránok časopisu Arts & Architecture, zameraného na súčasné umenie, architektúru, hudbu a film. Charles Eames do vplyvného losangelského časopisu prispel mnohými článkami a Ray Eames v rokoch 1941-1947 navrhla 27 titulných strán. Vitra vybrala Cover Prints – vysoko kvalitné sieťotlače troch Rayiných  titulných strán z roku 1944 – v spolupráci s Eames Office.

 

 

Giorgio Busnelli interview

10.1. 2017

Pro Itálii bylo léta typické, že většina výrobců nábytku byla rodinnými firmami. Byli odvážní, flexibilní  a konkurenčně schopní. Globalizace nicméně zasáhla i tento obor. Je to  dobře, nebo špatně? Co to přinese?

To, že jsme rodinnou firmou, je pro B&B Italia dlouhá léta přínosem, ačkoli musím říci, že od jejího počátku v roce 1966 jsme byli celkem atypickou rodinnou obchodní firmou, protože jsme vždy byli manažerskou organizací. Věřím,  že rodinná dimenze je dobrá pro malé až středně velké společnosti, protože jim to umožňuje mít dlouhodobé vize  a zároveň být přizpůsobivý a rychlý v rozhodování. Dlouhá léta to tak fungovalo i v B&B Italia. Avšak když společnost roste a stane se globální, je často nutné udělat změny. Během let B&B Italia dosáhla takové dimenze (stala se globální značkou s obratem 170 milionů eur v roce 2015 a vývozním kontingentem více než 80%), že silná touha zaručit kontinuitu a další růst a expanzi mě mi-nulý rok přivedly k podpisu spolupráce s Investindustrial, vedoucí evropskou investiční skupinou. Díky jejím zkušenostem se špičkovým trhem a designem nám poskytují odborné posudky a zdroje  nutné k realizaci našich dlouhodobých strategií internacionalizace a průmyslového rozvoje, mimo jiné také skrze akvizice. Akvizice většinové části společnosti Arclinea minulé září je prozatím tou první, kterou jsme podepsali. 

Váš otec představoval jednu z nejrespektovanějších osobností v oboru. Jak obtížné je převzít jeho roli? Co to obnáší a jak Vás to svazuje či naopak posiluje?

Ještě jsem studoval, když mě otec požádal, abych s ním začal ve společnosti pracovat. Bylo to v roce 1973. Začínal nové dobrodružství a byl celý nedočkavý dát své vizi a intuicím nábytkového designu tvar, něco, co mně přišlo jako opravdová výzva. Byl to muž s velikou kuráží a odhodláním, průkopník s bezkonkurenčními dovednostmi. Nikdy neváhal opustit rukodělné dědictví své rodné země, aby prozkoumal novou kulturu průmyslového designu a mně předal vášeň pro design, jeho prů-myslové vize, zvídavost, touhu být jiný a mezinárodní. Od samotného začátku, nejprve po boku otce, pak v řídicí pozici, to byl ohromný zážitek spojující povinnost a vášeň, vždy však vyžadující velkou odpovědnost. Příklad mého otce byl jednoznačně silně inspirativní a povzbudivý.

Zdá se, že obecný vkus inklinuje k eklektickým interiérům, nábytku s patinou, duchem exotiky, k autentickým hrubě obráběným materiálům, že si lidé chtějí odpočinout spíše v autentickém prostředí uplynulé doby nebo s dotykem přírody. Jak na to chtějí, nebo nechtějí reagovat špičkoví výrobci moderního nábytku jako B&B Italia?

B&B Italia vždy rozvíjela schopnost vyjadřovat současnou kulturu, reagovat na změny vkusu a potřeb, schopnost vytušit a předvídat trendy. Naše kolekce jsou výsledkem unikátního spojení kreativity, inovace, znalostí průmyslu a znamenitosti. Jsme schopni nabídnout osobité designové výrobky, ale také velmi elegantní a mezinárodní životní styl. Na čím dál složitější potřeby trhu reagujeme velmi širokou nabídkou produktů od současných po novou klasiku, a také vysokou úrovní přizpůsobení osobním potřebám z hlediska kompozicí a konečných úprav. S našimi kolekcemi jsme schopni vdechnout kreativitu a charakter jakémukoli domovu a obytnému prostoru, nehledě na to, jaký má styl. Skvělým příkladem je naše každo-roční publikace B&B Italia Home, aktuální vydání je již dvanácté v pořadí. Jedná se o soubor kolekcí ilustrujících design a mezinárodní životní styl B&B Italia ve třech velmi rozdílných kontextech a interiérech, které mají vlastní charakteristické znaky, kde nábytek hraje hlavní roli v působivých aranžmá, ve kterých je kladen velký důraz na současnou sofistikovanost a nadčasovou eleganci. 

B&B Italia se opírá o R&D (Research & Development) Centre. Jak těžké je v dnešní době (kdy se nábytek jednoho výrobce podobá nábytku jiných výrobců) přijít s něčím skutečně inovativním?

Spolupracujeme s více než 25 mezinárodními designéry a je vždy velmi náročné respektovat a pozvednout jejich koncepční filozofii a zároveň také styl B&B Italia. Právě naše interní R&D Centre dohlíží na to, aby jejich kreativní energie vedla k vytváření produktů plně respektujících identitu společnosti B&B Italia. Díký našemu silnému know-how a zkušenostem rozvíjíme mimořádnou kritickou schopnost jednat s designéry o nových projektech: schopnost porozumět, někdy z jednoduché skici, zda je nápad pro B&B Italia dobrý, a pokud ano, investovat do něj. Jak si asi dokážete představit, být inovativní je extrémně náročné. Naprosto nezbytné je mít globální vizi, být otevřený novým myšlenkám a mít odborné znalosti nových materiálů, technologií a postupů. Hodně cestuji, a mám tak možnost sbírat nápady z míst, hotelů, restaurací, architektury, muzeí a lidí. Když se vrátím do firmy, přinesu s sebou všechny tyto zážitky, které pak sdílím s naším týmem z R&D Centre. Výrazně to přispívá ke zlepšení našich znalostí a naší kritické zdatnosti a často také pomáhá rozpoznat nové módní směry, případně rozvíjet tvůrčí nápady. Dá se říci, že R&D Centre je vlastně mozkem i srdcem B&B Italia, protože hraje hlavní roli v našem novátorství, nejen v projektové oblasti od nápadu designéra k vývoji prototypu, ale také v marketingu, komunikaci a obchodní prezentaci.

Jak dalece podle Vašeho názoru zasáhne Váš obor fenomén on-line nakupování, jak jste na to připraveni a jak chcete zaujmout generaci Y, která bude za 5–10 let výraznou nákupní skupinou? Zatím se nezdá, že by hodlala vstoupit do exkluzivních designových showroomů.

On-line nakupování je v našem oboru skutečností už teď, pokud vezmeme v úvahu jeho širší význam jako on-line prostředí, které ovlivňuje volby zákazníků, ale internetový nákup v pravém slova smyslu zůstane pro B&B Italia vedlejším i v dalších 5–10 letech. Avšak pravdou je, že už dnes je volba 70 % zákazníků nakupujících zboží v obchodě „ovlivněna“ digitálním obsahem. Hlavně proto, že hledali na internetu informace, technické údaje, ceny, názory, atd. Proto je pro mezinárodní společnost, jakou je B&B Italia nezbytné vyvinout on-line marketingové a komunikační strategie, kterými lze reagovat stále účinnějším a účelnějším způsobem na tento „proces digitálního nákupu“. Generace Y již je ovlivňující nákupní skupinou, protože přispívá k budování obchodní značky a vnímání produktu na webu, tudíž ovlivňuje skupiny s větší kupní silou, jako například generace přelomu tisíciletí, tzv. millenials a generace X. Pracujeme na různých projektech, abychom podnítili ještě větší zájem těchto cílových skupin a nabízíme významný a globální digitální zážitek ve světě a hodnotách B&B Italia.

Mohl byste popsat základní krédo a filozofii firmy B&B Italia?

Jsem hrdý, že mohu prohlásit, že B&B Italia se po 50 intenzivních letech stále opírá o stejné principy, které zavedl můj otec v roce 1966. Viděl v designu a také v nových technologiích a průmyslových postupech velikou příležitost dosáhnout nejvyššího vyjádření kvality a návrhářské tvořivosti, která má být celosvětově exportovaná, a to ve chvíli, kdy se zdálo, že klasický nábytek je jedinou možností. Silný technologický přístup poznamenal naši historii už od samého počátku a ještě dnes ztělesňuje klíčovou hodnotu značky. Našim cílem bylo vždy vytvářet inovativní produk-ty se silnými vnitřními, estetickými, funkčními a kvalitními hodnotami, které jsou schopné splnit nejvyšší očekávání a ztělesňovat současnou kulturu skrze uvádění trendů. Kromě toho bylo již od začátku naším záměrem podrobit si zahraniční trhy a dnes jsme globální značkou, která se strategicky zaměřuje na další rozšiřování a růst na mezinárodních trzích. Toto jsou některé z „ingrediencí“, které se podílely na budování silné reputace, kterou B&B Italia získala mezinárodně jako skutečně vysoká úroveň „Made in Italy“.

Jak vnímáte z pohledu svých rozvojových plánů pozici klíčových dealerů? Počítáte s nimi? Obstojí v nové době? Dokážou udržet vysoký standard svých showroomů a rozvíjet perspektivně svůj byznys?

Samozřejmě s nimi v našich rozvojových plánech počítám. Vysoce kvalifikovaná distribuční síť je pro mezinárodní značku jakou je B&B Italia nepostradatelná. Dnes máme 7 vlajkových prodejen v srdci předních hlavních měst (Milán, Londýn, Paříž, Mnichov, 2 v New Yorku a Washington DC), více než 40 „single brand“ obchodů po celém světě a podepsali jsme komerční smlouvy s předními hráči v 80 zemích, čímž jsme na sebe upozornili ve více než 800 specializovaných prodejních místech. Je pro nás důležité nabízet vynikající výrobky, exkluzivní životní styl, ale také vysoce profesionální služby, které zahrnují interiérový design, péči o zákazníky a prodejní podporu. Také prostřednictvím našich obchodních zástupců chceme garantovat zvláštní pozornost věnovanou potřebám koncového spotřebitele,  a to je to, co je v našem odvětví rozhodující. Našim plánem je posunout se v tomto směru dopředu a více se zviditelnit ve světě otevřením „single brand“ showroomů a vytvářením partnerství s kvalifikovanými velkoobchodními prodejci. 

Promiňte tuto otázku, ale je neod-bytná: jakou sedačku máte u sebe doma? A jaký produkt byste si kou-pil u konkurence?

Interiér mého domova je směsicí klasiky a moderny s velmi útulnou, vřelou a elegantní atmosférou. V obývacím pokoji jsem zvolil sedačku z kolekce Maxalto. Kolekce sladěná Antoniem Citteriem je vyjádřením nadčasového moderního klasického designu.

Co byste přál firmě B&B Italia do dalších 50 let?

B&B Italia je jednou z několika málo společností, které před 50 lety pochopily, že design by mohl mít budoucnost, a my jsme těchto 50 intenzivních let prožili s důsledností a odhodláním. Dnes můžu říct, že to, že našim posláním byl výzkum a inovace, nám zaručilo odpovídající minulost a výrazné znalosti, díky kterým můžeme čelit budoucnosti. V zásadě chceme zůstat věrni našim hodnotám a kořenům, být inovativní, mezinárodní a současní, vždy v popředí designu s postojem progresivního myšlení. B&B Italia je známá po celém světě jako přední výrobce v oblasti moderního nábytku, klíčový hráč v dějinách italského designu a vynikající ambasador značky Made in Italy. Jsme pevně rozhodnuti tohle vše posílit. 

Ray Eamesová

15.12. 2016

Designérka Ray Eamesová se narodila Bernice Alexandře Kaiser v Sacramentu v Kalifornii.  V roce 1912 se svou matkou odstěhovala do New Yorku, kde v roce 1929 začala studovat malířství na Art Students League. Po smrti své matky se Ray zapsala na Cranbrook Academy v Bloomfield Hills v Michiganu, kde se seznámila Charlesem Eamesem, v té době vedoucím středoevropského průmyslového oddělení designu. Ray brzy patřila k týmu spolupracovníků spolu s Charlesem Eamesem a Eero Saarinenem.

V roce 1941 se Charles Eames rozvedl se svou první ženou a oženil se s Ray. Pár se odstěhoval do Los Angeles, kde Charles navrhoval sety pro MGM Studios a Ray pracovala jako grafik pro "Art & Architecture Magazine". Charles a Ray Eames pokračovali v experimentování ve svém bytě s lisem na tvarování překližky - lis  názývali "Kazam! Machine" a v roce 1942 založili Plyformed Wood Company a navrhovali dlahy a nosítka z tvarované překližky pro americké námořnictvo. Finanční potíže donutili Eamesovi firmu prodat Evans Product Company, kde se Charles Eames stal vedoucím oddělení výzkumu a vývoje. Ray Eamesová i nadále hrála významnou roli ve vývoji nábytku.

V roce 1946 MOMA pořádala výstavu "Nový nábytek Charlese Eamese",  kde představili prototypy nábytku z překližky navrženého Charlesem a Ray Eamesovými. Výstava zahrnovala "Lounge Chair,  Metal (LCM)" a "Lounge Chair, Wood (LCW)", vyrobené z několika ohýbaných překližkových prvků. Design křesla LCW z roku 1940 se stal prototypem slavného a sofistikovaného křesla Lounge Chair z roku 1956.

V 50. letech Charles a Ray navrhli revoluční „Plastic Shell Group“ se židlemi ze skelného vlákna. Tato série zahrnovla La Chaise z roku 1948, jídelní židli Rod (DAR) a houpací křeslo Rod (RAR), prezentované v letech 1948-1950. V roce 1958 byla představena slavná  "Aluminium Group", v roce 1960 stoličky "Time-Life Stools", které jsou vnímány jako Ray mistrovské dílo. Nábytek navržený Charlesem a Ray Eamesovými dnes vyrábí švýcarská značka Vitra.

Jens Risom

12.12. 2016

Dalo by sa povedať, že to bol osud, ktorý dal dokopy Hansa Knolla a Jensa Risoma. Narodili sa v rovnaký deň, 8.mája,  len s rozdieľnym rokom narodenia. Stretli sa krátko po emigrácii do Spojených štátov z Nemecka (Knoll) a Dánska (Risom) v rokoch 1937 a 1938. Hans Knoll v tom čase rozbiehal len niekoľko mesiacov úplne novú nábytkársku firmu, ktorú nazval Hans G. Knoll Associates. Napriek veľkým ambíciám boli produkty Knoll nevýrazné a portfólio sa skladalo z niekoľkých kusov dovážaných zo Švédska. Knoll vedel, že vojna v Európe naruší plynulé zásobovanie a preto hľadal niekoho, kto by navrhol pre jeho značku vlastný rad nábytku.

Risom zažíval podobný neúspech - aj keď mal z Dánska skúsenosti s prácou s drevom, mal problém nájsť predajcu svojho nábytku. Našťastie sa Knoll a Riso stretli a v roku 1941 sa títo dvaja mladí muži (27 a 26 rokov) vydali na prieskumný výlet po Spojených štátoch. Chceli posúdiť záujmy a potreby interiérových architektov, ale hlavne potreby skutočných Američanov. Potom ako sa po 4 mesiacoch vrátili do New Yorku, vznikol prvý katalóg spoločnosti (sada 26 kariet). Z 25 kusov nábytku, ktoré v tom čase katalóg obsahoval, bolo 15 návrhov od Jensa Risoma.

Tvárou v tvár stále prísnejšiemu vojnovému prídelovému systému bol Knoll nútený počas troch mesiacov zmeniť taktiku. Museli pracovať viac so sparťanskými návrhmi, smeli používať iba niektoré materiály, ako napr. padákové popruhy, ktoré odmietla armáda. Tieto produkty sú súhrnne označované ako "650 Line". V roku 1943 bol Riso povolaný do armády, ale v tom čase už malo duo za sebou dva interiéry na Svetovej výstave v New Yorku, press lounge na výstave Genreal Motors .... Riso tiež navrhol prvý showroom Knoll na Madison Avenue, ktorý neskôr redizajnovala Florence Knoll (manželka Hansa Knolla).

Produkty Jensa Risoma nájdete v portfóliu značky Knoll aj dnes pod názvom "Risom Collection".

 

Piuma - najtenšia, najľahšia a najodolnejšia priemyselne vyrobená stolička na svete 2 kg / 2 mm

20.10. 2016

Dva roky intenzívneho výskumu spoločnosti Kartell umožnili vyrobiť doteraz nevyskúšanú kombináciu plastu a karbónu, ktorá sa skrýva za čistým dizajnom stoličky Piuma. Karbón je materiál, ktorý sa používa v priemyselných odvetviach (napr. automobilovom alebo kozmickom) a nebol nikdy predtým použitý na výrobu nábytku.

Využitím novej sofistikovanej technológie vstrekovania, ktorá bola navrhnutá špeciálne pre tento materiál sa Kartellu podarilo vyrobiť stoličku, ktorá má hrúbku iba pár milimetrov a je neuveriteľne ľahká. Jedná sa o úplne exkluzívny produktový počin vo svete priemyselného dizajnu.

Je to úplne prvýkrát, kedy bol vstrekovaním do formy vyrobený estetický a štýlový produkt s obsahom karbónu.

Vďaka jedinečnej kombinácii týchto materiálov stolička Piuma nie je len extrémne ľahká a tenká, ale tiež neuveriteľne odolná, pružná a vhodná pre vonkajšie použitie.

Piero Lissoni o stoličke hovorí: "Meno Piuma (perie) Vám okamžite napovie aké sú hlavné vlastnosti stoličky. Piuma je tvarovaná zo zmesi materiálov, ktoré umožňujú, aby mala nízku hmotnosť a to len niečo málo cez 2 kg s hrúbkou nie viac ako 2 mm. Je ľahká ako pierko a jej tvar je na prvý pohľad veľmi efektný. Toto všetko bolo inšpiráciou pre dizajn stoličky Piuma, ktorá vznikala kúsok po kúsku a stojí za celým vývojom procesu vstrekovania. Bola potrebná oveľa väčšia a silnejšia forma ako zvyčajne pri štandardných plastových stoličkách, ktoré sa procesom vstrekovania vyrábajú a taktiež sme potrebovali čas, aby sme presne mohli kalibrovať zmes na desatinu gramu. Dá sa povedať, že v určitých ohľadoch práve technológia stojí za dizajnom stoličky a ja som pridal už len detaily. "

Piuma je nový klenot medzi produktmi značky Kartell, ktorá je hrdá na svoj priekopnícky výskum v oblasti materiálov a technológií a v predvídaní nových trendov.

 

Vico Magistretti 1920 - 2006

9.10. 2016

Magistretti přednášel na různých fakultách architektury a školách designu v Itálii i v zahraničí, od Milána po New York, od Paříže po Londýn, město, kterému byl obzvláště oddaný, od roku 1983 tu působil jako "čestný člen" Royal College of Art.

Nábytek, lampy a jiné předměty, které navrhl lze nalézt po celém světě a nejdůležitější muzea drží ukázky z jeho tvorby v svých stálých sbírkách.

Magistrettiho výzkum byl nepřetržitý - v souvislosti s návrhem, kulturou projektu, experimentováním s materiály a řešením prostoru, nemluvě o tvaru a funkci, byl daleko před vývojem módy. Magistretti začal s návrhy pro Cassinu v roce 1960 (židle Carimate) a od tohoto data zanechal svůj podpis na mnoha výrobcích. Zejména jeho Maralunga sofa z roku 1973 a knihovna Nuvola Rossa (1977), jsou stále mezinárodními bestsellery, které se mnoho výrobců snažilo napodobit, ale nikdy nedosáhli úspěchu originálů. Další značky pro které Magistretti navrhl řadu produktů jsou Kartell, Artemide, Oluce, De Padova a další….

Eames Elephant

13.7. 2016

V roce 2007 Vitra vyrobila limitovanou edici Plywood Elephant na počest 100. narozenin Charlese Eamese.

V sortimentu značky Vitra ale tohoto slona najdete v plastovém provedení a v několika barevných provedeních. Pokud si chcete vyrobit svého miniaturního papírového slona, stáhněte si šablonu zde

Slona můžete koupit ve všech našich obchodech i online.

Flos showroom

11.7. 2016

.Italská značka Flos představuje světový fenomén v oblasti dekorativního, systémového i venkovního osvětlení. S cílem představit celou kolekci a zajistit odpovídající odbornou podporu na lokálním trhu spojil Flos své síly se společností Konsepti, která od jara 2016 značku pro ČR a SK zastupuje.
V červnu 2016 se v továrně Holport v pražských Holešovicích otevřel první monobrand showroom Flos v ČR o ploše 100 m2. Zkušený tým profesionálů zajišťuje maximální odborný i prodejní servis.

Značka Flos byla založena počátkem 60. let a je spojena s legendárními  jmény jako D. Gavina, C. Cassina, A. Castiglioni nebo T. Scarpa. Úspěšný rozvoj značky nastartoval Sergio Gandini, který vstoupil do firmy v r. 1964. Odvaha, avantgardní design, nové technologie, ale i špičková kvalita vynesly  Flos rychle mezi absolutní špičku v oboru. Generační změna a vedení Piera Gandiniho akcelerovaly vývoj firmy a úspěšně ji uvedly do turbulentní a globalizací zasažené doby nového tisíciletí.
Se značkou Flos spolupracují renomovaní designéři jako P. Starck, K. Grcic, M. Anastassiades, J. Morrison, Marcel Wanders aj. Součástí portfolia Flos jsou také značky Antares (tzv. architektonické osvětlení) a Ares (outdoor). Flos má továrny v Itálii, Španělsku a stal se globálně velmi úspěšnou značkou. Svítidla Flos naleznete v rodinných domech i zahradách, administrativních budovách, galeriích, hotelech a restauracích.
Kolekce uspokojí nejen náročné klienty a architekty, ale nabízí i skvělá svítidla v dostupné cenové hladině. Vedle ikonických produktů z 60. let nabízí Flos i nejmodernější LED svítidla, která umožňují sofistikované ovládání. Dealerská síť značky Flos nabízí odbornou znalost, podporu, profesionální instalaci, stejně jako spolehlivý servis a garanci.

Showroom najdete v továrně Holport (Komunardů 32, Praha 7) a je otevřeno každý všední den od 9.00 do 18.00 hod.

flos.konsepti.com

Flos

16.6. 2016

Italská značka Flos představuje světový fenomén v oblasti dekorativního, systémového i venkovního osvětlení. Její kolekce uspokojí nejen náročné klienty a architekty, ale nabízí i skvělá svítidla v dostupné cenové hladině. Vedle ikonických produktů z 60. let nabízí Flos i nejmodernější LED svítidla, která umožňují sofistikované ovládání.

Byla založena v Meranu v roce 1962 Dino Gavinou a Cesare Cassinou s cílem vybudovat průlomové průmyslové archetypy, v roce 1964 přebírá vedení společnosti rodina Gandini, nejdříve Sergio, který sídlo společnosti přemisťuje do Brescie, a posléze od roku 1996 Piero. Z výtvorů společnosti Flos, navržených skvělými osobnostmi italského designu, jakými byli například bratři Castiglionovi, Tobia Scarpa a poté Philippe Starck, Antonio Citterio, Piero Lissoni, Marcel Wanders, Konstantin Grcic, Jasper Morrison, Patricia Urquiola a mnozí další, brzy vznikly ikony a staly se součástí stálých expozic předních muzeí po celém světě.

Za více než padesát let obchodní činnosti se společnost významně rozrostla a prokázala svou neutuchající oddanost výzkumu a technologiím inovativního osvětlení, společně s mimořádnou schopností identifikovat nové tvůrčí talenty.

V listopadu 2014 bylo vstupem italského private equity fondu Investindustrial do kapitálu společnosti FLOS zahájeno další období průmyslového rozvoje a mezinárodní expanze společnosti skrze organický růst i selektivní akvizice. V březnu 2015 společnost FLOS koupila italskou společnost Ares zaměřenou na architektonické venkovní osvětlení. Oddělení venkovního osvětlení se přetvořilo ve čtvrtou výrobní jednotku skupiny po boku historického designu (hlavní sídlo v Brescii), architektonického designu (Flos Architectural ve Valencii) a oddělení zakázkové výroby. Flos je dnes jedinou společností v oblasti osvětlení, která nabízí širokou škálu integrovaných řešení. 

Flos vyváží do více než 70 zemí světa a má obchody jedné značky v Římě, Miláně, Paříži, Lyonu, New Yorku, Stockholmu a Hongkongu. 

Interview: Dirk Wynants

24.3. 2016

1. Je to už pár let, co Extremis hraje neúnavně  velmi aktivní a klíčovou roli na poli světového interiérového designu… Malá firma, globalizace, ekonomická krize….dá se to ještě chvíli vydržet?

D.W.: Svoboda je pro mě velmi důležitá, takže si nejsem úplně jistý, jestli chci, aby se Extremis stal opravdu velkou společností: vezme mi to mou nezávislost? Jsem si samozřejmě vědom toho, že potřebujeme jistý objem, aby naše činnost přinášela zisk a abychom byli schopni dělat to, co chceme a potřebujeme k pokračování v naší činnosti. Zdraví mé společnosti je pro mě přednější než její velikost. Chci také, aby mě má práce bavila. Práce je příliš důležitou částí mého života, než abych si mohl dovolit nemít z ní radost. Co se týče globalizace, je jedním z mých cílů vytvářet krásné věci, které dokáže ocenit celý svět. Přinejmenším mi to dává možnost cestovat, setkávat se s novými lidmi a kulturami a to na tom miluji. Doposud jsem už uzavřeli obchody s více než 80ti státy, což opět zvyšuje naši nezávislot: krize a "špatné počasí" přece není všude ve stejnou chvíli, takže nás to až tak nezasahuje. Občas se prostě někde něco pohne. Kdo se chce stát velkou společností, musí uspokojovat masy a potýkat se s obrovskou konkurencí. Fakt, že bych rád udržel naší inovaci na určitém stupni, mě od toho automaticky drží zpátky.

2. Jsi jednoznačně prototypem silné osobnosti, která dokázala "promluvit" do dění na svém - tedy designovém kolbišti. Hýbou podle tebe dějinami výjimečné osobnosti nebo kolektivní mašinerie a systémy řízení?

D.W.: Děkuji, jsi velice laskavá, ale já se nepovažuji za výjimečného člověka, nejsem v ničem ten nejlepší, spíš jsem dobrý v mnoha různých odvětvích a daří se mi to vše skloubit dohromady.
Nikdo ale nedokáže žádnou velkou změnu sám, i ten nejtalentovanější spisovatel (a to je práce jednoho jediného člověka) potřebuje dobrého vydavatele. Musím připustit, že je mým cílem měnit historii, že bych rád přispěl k vývoji věcí. Abych tohoto cíle mohl dosáhnout, zformoval jsem kolem sebe skupinu lidí, kteří mi mohou pomoci ve všech možných oblastech a já to pak musím zkombinovat do jednoho celku. Kolektivy mohou dokázat víc, než jednotlivci, ale každá skupina bude vždy potřebovat toho jednoho, který jí bude dodávat inspiraci, povede a vytrénuje ji: loď se nemůže plavit bez posádky a je ztracena bez kapitána, který jediný ví, kam má doplout.

 3. Kdy a v jakém momentu života jsi poznal, že budeš tvořit nové věci?

D.W.: Začal jsem vyrábět nejrůznější věci už v dílně mého otce, když jsem byl malý kluk. Později jsem už musel pomáhat každý víkend i o prázdninách. Můj otec se specializoval na výrobu schodišť, dveří, dřevěných podlah atd.... ale důležitější, než co jsem se naučil po praktické stránce, byl fakt, že jsem jako dítě, a ještě víc jako teenager, trápil své rodiče tím, že jsem nedokázal brát věci "takové, jaké jsou". O všem jsem vždy pochyboval a měl nekonečně otázek, snažil jsem se přistupovat k zakonzervovaným představám z jiného úhlu pohledu, diskutovat, hledat nová řešení.... Mí rodiče to v té době nedokázali příliš ocenit, ale dnes už si také uvědomují, že tento přístup je pro designéra nezbytný. Není to má volba, nemohu si prostě pomoci a život mi to rozhodně neusnadňuje. Naštěstí jsou mi odměnou výsledky mé práce.

4. Jaká byla ta první věc - návrh, který jsi ukázal na veřejnosti s cílem uspět/prodat? Jak hodně jsi o sobě pochyboval? A jak to dopadlo?

D.W.: Dal jsem si načas se svou přípravou. Takže jsem si vybíral práci tak, abych se při ní naučil, co mi ještě chybělo, abych mohl začít sám úspěšně podnikat. Mým cílem bylo začít ve třiceti a to jsem také udělal. Vzdal jsem se svého velkého firemního auta a platu a podnikl jsem svůj velký krok. Měl jsem velké pochybnosti o tom, zda je vůbec proveditelné založit zcela novou značku úplně z nuly, ale prostě jsem to chtěl zkusit. Lépe jsem se už připravit nemohl a nevadilo mi to risknout.
Chtěl jsem se vyhnout konkurenci silných existujících obchodních značek a tak jsem se rozhodl začít s něčím, co nikdo jiný nedělal: designový nábytek pro venkovní prostředí. Nebylo vůbec jednoduché představit můj první design "Gargantua" na trhu . Potřebujete za sebou mít nějakou silnou značku a dobrý produkt a než se k tomuto dopracujete, trvá to dlouho. Tento produkt je ale i v dnešní době stále jeden z našich nejsilnějších produktů, i po 20ti letech na trhu. Mohu tedy říci, že Extremis je postaven na úspěchu tohoto prvního produktu a to jen dokazuje, že jsme uspěli v tom, co jsme chtěli na trh přinést: klasiku pro budoucnost.

5. Kde a jak dnes "dobíjíš baterky" a potkal jsi nějakou krizi (např. středního věku)?

D.W.: Slovo "krize" pochází ze staré řečtiny a znamená situaci, kdy se musíte rozhodnout pro nějakou změnu, nový směr. Každá krize je tedy příležitostí a výzvou. Krize středního věku bude muset ještě chvíli počkat, na to teď není čas! Baterie povětšinou dobíjím prací. Nenajdete příliš mnoho zaměstnání, která vám poskytnou takovou různorodost a která obnášejí intenzivního cestování a setkávání se s tolika zajímavými lidmi. Mám více koníčků než času se jimy zabývat: koně, plachtění a snowboard jsou mými nejoblíbenějšími.

6. Jaký je tvůj pohled do budoucna? Jaká je budoucnost firem jako je Extremis?

D.W.: Dělám si starosti ohledně vývoje dnešního světa: přelidněnost, stále konzumnější způsob života, příliš špatných produktů na trhu. Společnosti jako ta moje jsou mostkem do budoucna, kde se snažíme přesvědčovat lidi, aby se rozhodovali na základě kvality a ne kvantity (nízké ceny, nedostatečné kvality a omezeného života). Takže pokud se svět úplně nezblázní než bude pozdě, sehrajeme zde důležitou roli. V současné době buduji zcela novou továrnu a tak jsem spíše plný důvěry, co se týče výhledu do budoucna.

7. Jak bys chtěl strávit 2 měsíce skutečného a absolutního volna?

D.W.: Objevováním a prozkoumáváním zajímavých pobřeží s plachetnicí, v dobré společnosti (samozřejmě se svou ženou) a s řádnou zásobou vynikajícího vína na palubě.

Me Too

15.3. 2016

Kolekcia Me Too je viac než len zmenšený dizajnový nábytok; je to nábytok a doplnky, ktoré tvoria najlepší svetoví dizajnéri očami dieťaťa. Napríklad Javier Mariscal, tvorca psa Cobi, ktorý bol maskotom Olympijských hier v Barcelone v roku 1992; Eero Aarnio, jeden z najznámejších škandinávskych dizajnérov, ktorého hravý duch sa prvýkrát prejavil v roku 1968 u závesné stoličky v tvare mydlovej bubliny Bubble; Philippe Starck s jeho kultovými, prekvapivými a revolučnými výtvory od stoličiek po jachty; Enzo Mari, spurný majster talianskeho a medzinárodné dizajnu; a mnoho ďalších návrhárov z celého sveta.

Okrem kreativity svojich návrhárov je kolekcia Me Too tiež postavená na vedeckom poradenstve pedagogických odborníkov ako Edward Melhuish, ktorý prednáša na University of London, ale aj na základe skúseností z výskumu a technológie.

Robustéý, ale ľahké stoličky, nezničiteľní hojdací kone, úložný priestor pre skryté poklady, lietajúce koberce a zavesené postavy, modulárne postele, ktoré môžete skladať dohromady ako stavebnicu, papierová zvieratká pre hranie alebo zdobenie, zábavné doplnky pre domov i záhradu ... Kolekcia Me too je pestrý, úžasný a šťastný svet: presne tak ako si ho samy deti predstavujú, spolu s dizajnérmi a značkou Magis.

Spoločnosť Magis založil Eugenio Perazza v roku 1976 v severovýchodnom Taliansku. Spoločnosť je prvotriednym vzorom v oblasti dizajnu. Jej úspech je založený na túžbe poskytnúť širokej skupine užívateľov prístup k vysoko funkčným výrobkom určeným pre vybavenie domovov vyznačujúcim sa technologickou kvalitou, ktoré boli vyvinuté v spolupráci s najdôležitejšími návrhári z celého sveta s víziou dosiahnuť výrobkov, ktoré by boli súčasne etické, poetické aj estetické.

Výrobky Magis sú určené medzinárodnej klientele a nesú označenie 100% "Made in Italy": záruku vysokej kvality v súlade s firemnou tradíciou, ktorá vychádza z remeselnej zručnosti a kultúrnych koreňov, vyvíjala sa vďaka štýlom a priemyselnému rastu 80. a 90. rokov 20. storočia a je aj naďalej jedným z najväčších a najhodnotnejších kapitálov spoločnosti.

Produkty Magis môžete nakupovať v našich obchodoch 

Vítejte ve světě typografie!

11.3. 2016

V roku 2011 Design Letters rozbehlo výrobu novej dizajnovej rady s ručne maľovanou typografiou z roku 1937 od svetoznámeho dánskeho architekta Arne Jacobsena. Posledným počinom značky je elegantná a funkčná kolekcia Design Letters & Friends, ktorá je navrhnutá tak, aby odpovedala klasickému grafickému produktu.

V súčasnej dobe je značka Design Letters zastúpená vo viac ako 800 obchodoch v 40 krajinách.

Ludwig Mies van der Rohe

8.3. 2016

Vyučil se technickým kresličem a v mládí pracoval v otcově kamenické dílně. V roce 1905 získal místo kresliče ornamentů pro městský stavební úřad v Rixdorfu. Již o rok později se stal spolupracovníkem architektonické kanceláře významného architekta a designéra Bruna Paula. Po dvou letech obdržel první samostatnou architektonickou zakázku na dům pro berlínského filozofa Aloise Adolfa Riehla a návrh zpracoval v duchu klasicismu. Roku 1908 přešel do architektonické kanceláře vynikajícího německého architekta Petra Behrense, v té době hlavního projektanta firmy AEG zaměřené na výrobu elektrických zařízení. Behrens ho o dva roky později vyslal do Nizozemska, aby zde představil jeho plány vily pro zadavatele Kröllera-Müllera, který Miese pověřil její realizací. Vila nakonec nebyla realizována a celá záležitost vedla k pracovnímu rozchodu s Behrensem. Roku 1913 si tedy Mies otevřel vlastní kancelář v Berlíně a záhy získal zakázky na několik vil pro majetné berlínské stavebníky.

Roku 1928 získal Mies zakázky na dvě stavby, které mu zajistily světovou proslulost: byly to německý pavilon pro světovou výstavu v Barceloně a vila Tugendhat v Brně (ta byla v prosinci 2001 zařazena jako jedenáctá česká památka na seznam UNESCO). V roce 1930 přijal nabídku Waltera Gropiuse na místo ředitele Bauhausu v Dessau, již roku 1932 se ale tato škola umění a designu musela přestěhovat do Berlína a po nástupu nacionálních socialistů k moci o rok později byla uzavřena. V Německu nastaly těžké časy nejen pro moderní architekturu. Mies van der Rohe roku 1937 navštívil ve Spojených státech Franka Lloyda Wrighta, poté se krátce vrátil do Berlína a hned následujícího roku odjel s neomezeným vízem do Ameriky aby přijal nabídku místa vedoucího oddělení architektury Armour Institut of Technology. Zároveň pracoval na projektu rozšíření univerzitního kampusu. Architekt si brzy založil i vlastní ateliér v Chichagu a v roce 1944 získal americké občanství. Mies byl také autorem několika administrativních výškových budov, z nichž nejpůsobivější je Seagram Building na Park Avenue v New Yorku, postavená v letech 1954–58. V roce 1948 Mies udělil Knoll výhradní práva na výrobu svého nábytku, včetně kolekce Barcelona, židle Brno a MR série.

Roku 1959 se Mies dočkal prvního významného mezinárodního uznání – od královny Alžběty II. obdržel zlatou medaili Královského institutu britských architektů. O čtyři roky později převzal z rukou amerického prezidenta Lyndona B. Johnsona vyznamenání Presidental Medal of Freedom.

Howe

15.2. 2016

Tajomstvom tohto úspechu je flexibilita a schopnosť jasne sa zamerať na úsporu miesta a multifunkčné konfigurovateľné riešenie. Za tento prístup vďačí Howe do veľkej miery Bauhausu, hnutiu, ktoré v dvadsiatych a tridsiatych rokoch formulovalo niektoré z nekompromisných myšlienok a vízií o dizajne, funkčnosti a štýle.

Za viac ako 80 rokov, čo spoločnosť existuje, boło Howe zapojené do množstva zaujímavých a prestížnych projektov v Európe aj vo zvyšku sveta.  Tieto rozmanité projekty pomohli Howe získať bohaté skúsenosti pri práci v rôznych prostrediach a na konceptoch s architektmi, dizajnérmi a s ďalšími odobrníkmi podieľajúcimi sa na interiérovom dizajne.

V roku 1989 sa výroba presunula do Middelfart v Dánsku odkiaľ sú dnes riadené aj všetky medzinárodné aktivity. HOWE A/S je vo vlastníctve CF Group a má pobočky V USA, Veľkej Británii a Francúzsku.

Najznámejším produktom je ikonická stolička 40/4. V roku 1964 ju navrhol David Rowland ako "prvú naozaj stohovateľnú stoličku" a dodnes je to jedna z najpredávanejších stoličiek na svete. Katedrála sv. Pavla v Londýne si 2 500 ks tejto stoličky objednala v roku 1974, sú denne používané a stále v dobrom stave. Od tej doby bola stolička dodaná do mnohých kostolov, zasadacích miestností a kancelárií. Preto Howe poskytuje na stoličku aj napriek jej subtílnej konštrukcii 10 ročnú záruku.

 

Ikony majú domov u Knolla

9.2. 2016

Najprv sa však musíme vrátiť do Európy. Príbeh značky Knolll sa začína v Nemecku a úzko súvisí s dobovým progresívnym hnutím nemeckého Werkbundu na začiatku 20.storočia. Ten priniesol do architektúry a úžitkového umenia nový poriadok a logiku zbavenú od nadbytočného dekorativizmu. Práve v tomto období sa v Stuttgarte narodil Hans Knoll – druhý syn Waltera Knolla. Ten bol už vtedy druhou generáciou úspešných výrobcov kvalitného modernistického nábytku (firma Walter Knoll oslávi tento rok už 150 rokov). Syn Hans však neostal v Európe. Presťahoval sa do Ameriky. V roku 1938 založil v New Yorku firmu Knoll, ktorá mala pôvodne dovážať do USA produkty z otcovej nemeckej firmy. Blížiaca sa vojna však prerušila možnosť bezpečného importu a tak bol Hans Knoll v roku nútený naštartovať výrobu aj v USA. Práve v tomto čase sa Hans zoznámil s Florence Schustovou, mladou architektkou, ktorá sa stala pre neho aj pre značku Knoll osudovou.  Florence, ktorá študovala spolu s Eerom Saarinenom a Charlesom Eamesom na Cranbrook Academy  a štúdia ukončila v Illinois na Inštitúte technológií, kde ju učil Mies van der Rohe, bola vizionárka a práve jej skvelé kontakty a dobré oko posunuli Knoll do elitných výšin. Van der Rohe bol jej priateľom a Florence vychádzala práve z diskusií s ním. Redukovanie na podstatu a odvaha boli pre jej prácu nejcharakteristickejšie. V roku 1946 sa Florence a Hans stali manželmi a jej strategická pozícia vo firme rástla. Manželia si rozumeli vo svojej vášni k modernistickým formám aj v hľadaní nových mien v nábytkovom dizajne. Devízou Florence bola aj jej schopnosť uvažovať v kontexte súčasnej architektúry. Už v roku 1947 zaradili do svojho výrobného programu ikonickú stoličku Hardoy, ktorú navrhli argentínski dizajnéri Jorge Ferrari Hardoy, Antonio Bonet a Juan Kurchan (1938) a ktorá je doteraz veľmi obľúbená a tým pádom aj kopírovaná. Z jej blízkeho priateľstva s Eerom Saarinenom vzišlo škrupinové, už organicky modelované kreslo Womb (1948). Saarinen pri jeho vývoji reagoval na zadanie Florence, ktorá od neho chcela kreslo v tvare košíka, ktoré bude plné vankúšov. Saarinenove experimenty so sklolaminátom to umožňovali.  Veľkým posunom bolo, keď im v roku 1948 Mies van der Rohe udelil exkluzívne právo na výrobu jeho predvojnového  nábytku. Najprv to bola kolekcia Barcelona, neskôr pribudlo Brno. Ku kultovým realizáciám sa priradilo aj zariadenie pre slávny Sklenený dom od Philipa Johnsona, ktorý bol zariadený nábytkom od Miese van der Roha v prevedení firmy Knoll (1949). V roku 1950 sa manželia Knollovci rozhodli prizvať k spolupráci Harryho Bertoiu – opäť to bolo veľmi prezieravé rozhodnutie. Stal sa vedúcim oddelenia kovu a jeho stoličky z kovových sietí sa stali priam totemickými . Jeho prvá kolekcia je z roku 1952. O tri roky neskôr Hans Knoll tragicky zahynul a Florence ostala na firmu sama. Viedla ju až do roku 1965. Medzitým vo firemnom programe pribudli ďalšie ikonické diela, ako kolekcia Pedestal so slávnou stoličkou Tulip a stolom od Eera Saarinena. Nové vedenie presadilo úpravu loga s modernou helvetikou a do portfólia sa im podarilo dostať ďalšie veľké mená. Získali práva na výrobu nábytku Hansa Wegnera – dánskeho topdizajnéra 20. storočia, aj na bauhausovu ikonu Marcela Breuera – s kreslami Wasilly aj Cesca. Firma Knoll vždy išla s dobou,  preto s nebránila ani postmoderným formám. Spolupracovala s Robertom Venturim, aj so skupinou Memphis. Po roku 2000 sa ešte viac začala orientovať na kancelársky nábytok a zostavy. Výzva open space bola pre Knoll s ich dlhoročnou tradíciou prirodzenou reakciou. Jej kancelársky nábytok je súčasťou najprestížnejších kancelárií vo veľkom biznise (UHNW -ultra high net worth). Rockefellerovci sú jej verní od jej začiatkov. Knoll sú zasa verní architektom. Ponuky na spoluprácu s Knoll sa neodmietajú. V posledných rokoch pre Knoll robil Rem Koolhaas aj David Adjaje.

Knoll sa pomaly blíži k svojej 80-tke. To však neznamená, že mu dochádza dych. Naopak, neustále prichádza s novinkami a zároveň v reedíciách objavuje jedinečné kusy dizajnu 20. storočia.  A stále vychádza z poučenia, ktoré si Florence vzala od Miesa: Vyjasnenie si myšlienky, rozobratie problému až na kosť a práca výhradne s najčistejšími formami dizajnu.

Ľubica Hustá

Rolf Fehlbaum pre Konsepti

25.1. 2016

Film má svojho Spielberga, hokej Jágra, technologické filmy Jobsa a nábytok Rolfa Fehlbauma. Vzdelaný, empatický a odvážny človek, guru, obrovská autorita a predovšetkým znalec kvalitnej architektúry a dizajnu dokázal za podpory svojho brata vytvoriť počas tridsiatich rokov z Vitry, relatívne bezvýznamného nábytkárskeho podniku svojich rodičov, globálne zoskupenie firiem, ktoré zmenilo vkus viac ako jednej generácie. Niektoré myšlienky  a postrehy Rolfa Fehlbauma zazneli v tomto rozhovore, ktorý poskytol v júni 2015 Davidovi Řezníčkovi a Borisovi Hrbáňovi pre Konsepti. 

DR: Myslíte si, že majú spoločnosti, ako je tá naša, teda spoločnosti ponúkajúce viac menej rôzne obchodné značky, zamerané na kvalitný dizajn a servis, ešte nejakú budúcnosť? Môžeme prežiť ďalších 20 rokov?

RF: To naozaj neviem. Nemám v tom prehľad, pretože sám netuším, ako sa bude nábytok v budúcnosti predávať. Dokážem si predstaviť, že sa najdôležitejším aspektom stane servis. Vidím to, keď prídem do obchodu Vitry, kde sú moji zamestnanci. Keď navštívim miestneho obchodného zástupcu, hovorím, ak je to možné, s vedúcim alebo majiteľom. A je to opäť majiteľ, ktorý sa u mňa v sobotu zastaví a niečo mi prinesie, alebo povie: "Môžem zájsť ku Vám a zmerať si závesy? Len povedzte kedy... Môžem prísť v nedeľu, ak sa Vám to hodí.“ A to nepočujete od zamestnanca, ale počujete to od šéfa. A podľa môjho úsudku, ak je teda Švajčiarsko dobrým príkladom, práve toto funguje. Ľudia sú ochotní za servis a odporúčanie zaplatiť viac – v bohatej spoločnosti pochopiteľne. Neviem, či poznáte nemecký výrok: ,,Geiz ist geil“. Bol to reklamný slogan jedného obchodu s elektronikou. Znamená to ,, Šetriť je sik.“ Má to svoj pôvod v minulosti. Ľudia sa hanbili vypýtať si zľavu, ale kríza im na to dodala odvahu a odvtedy chcú zľavu kedykoľvek a kdekoľvek. Ako obchodný zástupca musíte dosiahnuť to, aby sa cítili dobre. Každopádne si myslím, ale možno je to zbožné prianie, pretože podporuje naše presvedčenie, že tým hlavným je produkt a servis. Zle uvedený výrobok a chabý servis nepútajú prílišný záujem. Veľkú rolu hrá to, či človek vie zladiť veci dokopy, či je kvalifikovaný návrhár interiérov a či dokáže obchodný zástupca dobre poradiť alebo ponúknuť skúsenosti. Ale ste platení za túto službu? To je otázka. Počúvam, ako mi predajcovia hovoria: "Ľudia tu strávia tri hodiny, a potom vedia, čo chcú a idú do obchodu, ktorý je najlacnejší.“ Nepoznám českú alebo slovenskú mentalitu... chcem povedať, že musíte dostať zaplatené a zaplatené dostanete len za niečo, čím sa líšite. Pokiaľ Vás už neodlišuje samotný výrobok, potom musíte nájsť niečo iné, za čo dostanete zaplatené. A čo iné môžete ponúknuť okrem servisu? Pokiaľ však za servis niekto nezaplatí, nemôžete si ho dovoliť poskytovať. Je to naozaj veľmi ťažké. Pri výrobkoch bude všetko on-line dostupné a porovnateľné. Záleží tiež na mentalite Vašich zákazníkov. Je to o osobnom prístupe, rešpekte a dôvere.  

DR: Kríza (2008-2012) nás všetkých vo väčšej, či menšej miere poškodila a zľavy sa stali úplnou nutnosťou. Posledné mesiace alebo možno posledný rok zaznamenávam malé zlepšenie, sme si istejší a začíname mať klientov, ktorí sú pripravení načúvať. Myslím si, že vedia, majú informácie, ale samozrejme informácie nie sú vedomosti. Je ťažké sadnúť si s nimi a snažiť sa spolu hovoriť.

RF: To je dávny problém všetkých predajcov, byť predovšetkým dobrý návrhár interiérov, pretože to nie je jednoduché. To je skutočne jedna z neľahkých profesií. Sám sa nábytkom tak dlho zaoberám a som stále nervózny, keď si mám zariadiť svoj byt. Domnievam sa, že najdôležitejšie je mať odborné znalosti a prísť k zákazníkovi s niečím, vďaka čomu vyskočí a zvolá: "No teda! To je presne pre mňa!“ Dokážete vybudovať dosť takých vzťahov? Dokážete si u ľudí získať dôveru? Viete sa prihovárať ďalšej generácii? To sú otázky, ktorými sa musíte zaoberať. Je to veľmi osobný odbor.

DR: Ak sa pozriete do interiéru kancelárií, mám pocit, že ak sa klient nebráni investovať o niečo viac, alebo je otvorený možnosti mať niečo odlišné, ide vždy viac o to, aby mu bolo ponúknuté riešenie ne mieru, podľa jeho priania. To predstavuje až 50-60% objemu a potom sú to nejaké kreslá a pohovky. Je toto budúcnosť kancelárskeho nábytku?

RF: Áno, áno. My sami to tak robíme. Keď pracujeme na svojich vlastných kanceláriách, vytvárame kusy, ktoré sú pre konkrétny priestor jedinečné a zďaleka sa nepodobajú ničomu, čo vzišlo zo štandardnej výroby. Tam, kde ponúkame originálne poňatie, musíte mať s dodávateľmi a remeselníkmi, ktorí pre vás vyrábajú, či už ide o drevo, kov alebo sklo, špecifický vzťah. To je dôležité. Naši zákazníci vedia toho o nábytku menej, pretože taký projekt realizujú len raz alebo len z času na čas. Dom si zariaďujú možno trikrát alebo štyrikrát v živote. Musíte si vybudovať takú dôveru, že si vás zavolajú zas a znova, pretože vedia, že im pomôžete. A pri zariaďovaní kancelárie je to rovnako dôležité ako pri zariaďovaní doma. Bohužiaľ, existujú tiež spoločnosti, ktoré neustále menia svoj manažment, takže si dnes vytvoríte nejaký vzťah a zajtra už neexistuje, pretože tá osoba odišla. Toto je ale stratégia prežitia. Iná forma je niečo, povedal by som, čo robí Kartell – máte systém, v ktorom ste stále samostatným podnikateľom, ale zároveň ste jeho súčasťou. To je ďalšia možnosť.  

DR: Vitra Campus boluž od začiatku čímsi  veľmi výrazným. a vždy som Vás považoval za človeka ktorú rešpektujete a miluje architektúru. Našli ste cestu, ako pôsobiť v nábytkárstve , ale tak nejako sa vždy držať architektov. Ešte stále tak intenzívne sledujete architektúru?

RF: Stále sledujem architektúru. Pripadá mi ale, že dnes sa mi darí rozpoznať, čo je nové alebo čo prichádza, menej ako kedysi. Máte určitý objem informácií a určité povedomie, ktoré získate. Ak dôjde k posunu nejakej paradigmy, potom je to ťažšie alebo úplne nemožné. Myslím, že sa mi páčia rovnakí architekti ako pred dvadsiatimi alebo tridsiatimi rokmi, čo znamená, že som sa pravdepodobne na tú generáciu upol. To sa stáva väčšine ľudí. V tomto už nie som taký zvedavý či vzrušený, ako som býval, avšak architektúra ma samozrejme stále fascinuje. Vo Vitra Design Museum robíme výstavy, napríklad sme tu mali výstavu o Khanovi. Khana som nepoznal obzvlášť dobre a teraz o ňom viac premýšľam a veľmi ho obdivujem. Je to samozrejme starý príbeh, ale zato veľmi vzrušujúci. Áno, veľká architektúra ma vždy dokáže nadchnúť. Vedel by som ale vdnes ybrať architekta, ktorý bude za dvadsať rokov hviezdou? To asi nie.

BH: Bol to váš zámer vybudovať túto skutočne silnú značku za prispenia architektúry, alebo to nejako vyplynulo zo situácie?

RF: Asi to nebol nejako skutočne hlboko zakorenený zámer. Vždy som sa zaujímal o architektúru, hoci nie som architekt. Pár rokov som pôsobil vo vzdelávacej sekcii v Bavorskej komore architektov v Mníchove. Skôr, ako som začal, mal som vedieť viac, ale nebolo to tak, takže som sa musel rýchlo učiť, aby som mohol robiť svoju prácu. Bol som v styku s architektmi a keď som v roku 1977 alebo 1976 prevzal vedenie Vitry, tie vedomosti som mal. A tvrdil som, a tvrdím stále, že každá budova je jedinečnou príležitosťou a každá stavba, ktorá nie je dobrou stavbou, je zmarenou príležitosťou. Nakoniec, či postavíte dobrú alebo zlú stavbu, cena, náklady sú takmer rovnaké. Len to robíte menej premýšľajúc, s menšou starostlivosťou, menšou láskou a menším záujmom, pretože chcete byť napríklad rýchli a podobne. Alebo tomu objektu vôbec nerozumiete, nechápete ho a spravíte chybnú voľbu. Bol som presvedčený o sile architektúry, hoci nie nevyhnutne o značke. Najprv som o budovaní obchodnej značky veľmi nepremýšľal. Predstavu som mal skôr takú, že "ak máš postaviť novú továreň, tak prečo nie s výborným architektom?“ Po čase sa stalo z toho niečo na spôsob brandingu, alebo to prinajmenšom budovaniu značky aspoň napomohlo. Musíte si uvedomiť, že v 80-tych rokoch bola Vitra úplne neznáma značka. Pracovali sme s americkou spoločnosťou Herman Miller a mali sme len malé meno, zatiaľ čo spoločnosť Herman Miller bola niekto. Boli sme výrobcovia, ale skutočnou značkou bol Herman Miller. Keď sme sa rozdelili, Vitra mala veľmi pekné výrobky, ale jej značka nebola veľmi známa. Ani dnes nie je Vitra spoločnosťou, ktorá by sa každému v hlave vybavila. Pomohli projekty ako Vitra Design Museum a Campus. Najdôležitejšie bolo ale získať tých správnych návrhárov a v roku 1979 som začal s Mariom Bellinim. To znamenalo posun k Taliansku, ktoré vtedy malo veľmi silnú národnú kultúru dizajnu – Bellini,  neskôr Citterio a ešte neskoršie Meda. Tam bol vtedy svet produktu a jednou jeho časťou bol svet novej kancelárie. A tiež veci, ktoré boli viac experimentálne, ako Vitra Editions. A potom tam bol architektonický experiment. Vtedy títo architekti neboli ešte hviezdami, boli dobre známymi, uznávanými profesionálmi. Vtedy nebolo ani bežné, aby architekti stavali niekde inde vo svete. Áno, Khan staval v Indii, Le Corbusier staval v Indii, ale vo všeobecnosti bola architektúra omnoho viac lokálna, regionálna alebo nanajvýš národná. Dosť veľa vtedy znamenalo mať Franka Gehryho, Zahu Hadid atď., ktorí nestavali v Európe, alebo nestavali vôbec, ako napríklad Zaha; Ando nikdy nestaval mimo Japonsko. To všetko pomohlo vybudovať značku, rovnako to všetko vyjadrovalo, kto ste, vytváralo to vašu identitu. Značka prichádza neskôr, najprv potrebuje získať nejakú identitu. Architektúra – stavba – je vždy akýmsi prísľubom. Možno tam ešte nie ste, ale vyjadruje, akí by ste chceli byť. To je veľmi dôležitý signál; vidíte ho každý deň. Preto sa domnievam, že je veľmi dôležité architektúru sledovať. 

DR: Mali ste niekedy vo svojom podnikateľskom živote chvíle, keď ste pochybovali, možno okamih, keď sa vám zdalo, že nemáte odvahu? Váš prístup v biznise je o inovácii, guráži a o plnení očakávaní, je tu teda veľa rizík a neustáleho úsilia. Možno to súvisí aj s vekom. Pripadá mi, že pred dvadsiatimi rokmi som bol sebavedomejší. Ľudia mi dnes hovoria: "Je to príliš riskantné, nerob to, nemôžeme si to dovoliť.“ Ako by som stratil niečo z odvahy, ktorú som kedysi mával. Ako ste sa Vy vyrovnali s pochybnosťami?

RF: Keď som v podnikaní začínal, bol som veľmi neistý, nemal som žiadnu prípravu. Bola to skôr povinnosť ako voľba, pretože som pracoval v inej oblasti, ale moji rodičia starli a hovorili "Nevieme, ako teraz firmu zvládneme.“ Mohli ju predať, nebol to však podnik so štrukturovaným vedením, bola to len malá rodinná firma, kde moji rodičia veľmi, ale naozaj veľmi tvrdo pracovali. Tak sme si s bratom Raymondom povedali: "Dobre, dajme sa do toho. Vždy som si ale myslel: "O pár rokov budem robiť niečo iné.“ Dosť som o sebe pochyboval. Našťastie Raymond je úplne iný. Je omnoho viac analytickejší. Ja som, povedal by som, silný, pokiaľ ide o vizuálnu stránku. Dosť pracujem s intuíciou. Vždy som mal pocit, že ak mám túto dôležitú oporu za sebou, môžem viac používať intuíciu. Spolu sme vlastne nepracovali. Raymond mal na starosti Vitrashop. Na všetky finančné a daňové záležitosti, zmluvy, atď. som mal vždy niekoho pri sebe, niekoho, kto tomu rozumel viac než ja, kto zaistil, aby sme nespravili chybu. Napriek tomu som mal vždy pocit, že je to príliš dobré na to, aby to bola pravda a niekedy som sa prebudil a uvedomil si: ,, Ale nie! Úplne sme zabudli na tento aspekt a to je katastrofa.“ Je to ale radosť, pretože pracujem väčšinou s priateľmi a svoju prácu milujem – je až nefér, že to funguje dokonca ako podnikanie. V priebehu tých rokov to tak väčšinou fungovalo, tak som v to v to veril... sústrediť sa prácu, v ktorú veríte, pracovať s ľuďmi, ktorých si vážite, alebo obdivujete, ktorí sú bystrejší než ja, alebo majú väčší prehľad alebo vízie. Úcta k návrhárom zaručila, že nikdy nemali pocit, že chce niekto ťažiť z ich nápadov, pretože ja som presvedčený, že návrhár nikdy nepracuje pre nás, pracuje pre seba samého. Keď sa mi podarí náš projekt a projekt dizajnéra tak trochu prepojiť, vyjde to dobre pre obe strany. Charles Eames nepracoval pre spoločnosť, Charles Eames pracoval pre svoju vlastnú víziu sveta. Táto viera v dizajn, v lepší výrobok alebo len snaha vytvoriť zaujímavejší produkt, relevantnejší produkt, nepozerať sa okolo, nesnažiť sa zavďačiť klientovi, nesnažiť sa mu zaliečať, to všetko mi celý čas dodávalo veľa istoty, že je všetko v poriadku. Ale ak hovoríme o pochybnostiach, pochybnostiach o samom sebe...  Keď bol v biznise môj otec, každý deň bolo viac, hospodárstvo rástlo a rástlo. V takých podmienkach už nie sme. Sú dobré časy, a sú zlé časy, máme krízy. Myslím, že jedna dôležitá vec je veľkosť, nerásť príliš, nebyť príliš ambiciózny, ale robiť to, v čom ste dobrí. Nepúšťať sa do pretekov alebo činností, kde vás ostatní budú naháňať. Je lepšie zostať menší, zostať skromný a zostať rozumný. Verím, že to by malo fungovať.  

Cool Berlin Boombox!

8.1. 2016

"Oldskůlové" reproduktory Berlin Boombox sú inšpirované 80. rokmi. Sú vyrobené z kartónu a s trochou zručnosti si ich doma zostaví každý. Vylúdia z vášho smartphonu pôsobivý zvuk bez ohľadu na to, či sa jedná o iPhone, iPod, Android, alebo Windows phone.

Berlin Boombox navrhol nemecký dizajnér Axel Pfaender. Ten sa rozhodol, že je čas na "cool" a zábavné mobilné reporudktory, ktoré v sebe spájajú dizajn 80. rokov s dnešnou zvukovou technológiou - a tiež tučný grafický čiernobiely dizajn, vďaka ktorému je Berlin Boombox skutočnou pastvou pre oči.

Berlin Boombox môžete kúpiť tu

Gangster Ka

7.1. 2016

Interiér domu, ktorý navrhla dizajnérka Ivanka Kowalski, presne spĺňal predstavu filmovému štábu a tak ho využil pri nakrúcaní českého filmu Gangster Ka. Vo filme ste tak mohli vidieť nábytok a svietidlá od značiek B & B Italia, Cassina, Established & Sons a Flos.

Konstantin Grcic

15.12. 2015

 

Tento rok dizajnér Konstantin Grcic oslávil 50. narodeniny. Ako dieťa miloval "stavať rôzne veci". Po strednej škole začal pracovať ako reštaurátor starožitného nábytku. "Pretože som sa chcel naučiť, ako robiť veci poriadne," spomína. To viedlo k štúdiu stolárčiny, kde objavil niečo, čo sa mu páčilo ešte viac, než "stavanie": dizajn. Grcic nastúpil na Royal College of Art v Londýne kde našiel svoju skutočnú vášeň: navrhovanie nábytku.

Jeho práca je uznávaná pre jeho logické myslenie, poctivosť materiálov a dodržiavanie výrobných metód. Jeho klientmi sú známe značky ako Vitra, Magis, Authentics, Flos, Krups, Moroso, Muji, Nespresso a ďalšie.

Jeho partnerstvo s Magis viedlo k jednému z najzaujímavejších návrhov stoličky, aké bola kedy vytvorená: Chair_One (r. 2003). "Bol to úžasný projekt" hovorí Grcic, priznal, že ho v tom čase viedla jeho relatívna mladosť (a naivita) a při návrhu tejto stoličky sa vydal po neprebádanej ceste s očami dokorán.

"Bolo to možno vôbec prvýkrát, kedy bol tak veľký odliatok použitý na výrobu stoličky. Zvyčajne je táto technológia využívaná iba pre menšie komponenty," vysvetľuje. "Jednalo sa o veľmi ťažkú úlohu. Rozhodol som sa rozdeliť plochy do tenkých sekcií, podobných vetvám stromu a nechal tok materiálu cez formu vytvoriť tvar, ktorý vyzerá podobne ako kôš alebo mriežka a je trojrozmerný."

Vtedy tiež začal používať 3-D počítačové modelovanie, "takže to pre mňa bol veľmi priekopnícky proces a určite zlomový v našom štúdiu," hovorí Grcic.

Chair_One sa stala ikonou dizajnu a teraz ju nájdete v stálych zbierkach mnohých prestížnych múzeí, vrátane MOMA v New Yorku a Centre Georges Pompidou v Paríži, spolu s ďalšími Grcicovými kusmi ako lampa Mayday, ktorú navrhol pre Flos v roku 1999.

Grcic je veľmi šťastný, že robí niečo, čo miluje tak vášnivo a dúfa, že začínajúci mladí dizajnéri to cítia rovnako. "Niektorí ľudia si dnes myslia, že v dizajne je všetko o zábave, ale to nie je pravda," vyhlasuje. "Je to ťažká práca, seriózna práca. Musíte premýšľať nielen o objekte, ktorý navrhujete, ale aj o všetkom ostatnom, od toho, ako to budete vyrábať, kto produkt bude používať, až po to, čo sa s produktom stane po ukončení jeho životného cyklu. "Projektovanie je preto veľká zodpovednosť. A verím, že to možno urobiť dobre, len ak to robíte s radosťou. "

Vtačí príbeh

1.12. 2015

Od začiatku roku 1950 sa na fotografiách z Eamesových domu objavuje soška malého čierneho vtáka, ktorý sedí na podlahe obývacej izby. Tento drevený vtáčik je tam dodnes, aby pozdravil návštevníkov domu v Pacific Palisades v Kalifornii. Tiež sa objavil na ikonických reklamných fotografiách urobených Charlesom Eamesom - vtáčia grafická silueta na pozadí gometrickej mriežky, ktorú tvorí niekoľko Wire Chair. Sošku Eames house bird poznáme všetci, ale čo jej príbeh?

Táto vtáčia soška nie je návrhom Charlesa a Ray Eamesovcov, ale bola súčasťou ich osobnej zbierky. Vták pôvodne slúžil ako návnada na vrany a bol pravdepodobne vyrobený niekedy po roku 1900 v meste Henry (USA), kde mal remeselník Karel Perdew podnik na výrobu a predaj týchto drevených vtákov a ponúkal sošky v mnohých variantoch. Charles a Ray Eamesovci boli fascinovaní čistotou výrazu tohto vtáka a skvelým remeselným spracovaním a pravdepodobne ho kúpili na svojich cestách v priebehu roku 1940. Od tej doby sa drevené návnady Charlesa Perdewua stali veľmi populárnymi medzi zberateľmi amerického ľudového umenia a občas je možné objaviť nejaký tento historický kúsok na aukciách. Od roku 2007 sa Eames House Bird vyrába v reedícii pod značkou Vitra.

NOvý DesignShop v Konsepti

23.10. 2015

Jan Plecháč a Henry Wielgus navrhli pre Holport nový Design Shop s ineriérovými doplnkami. Kúpiť tu môžete doplnky od značky Vitra, Magis, Menu, Fatboy, Kreafunk, Authentics, Goods a Plumen.
Obchod nájdete v showroome Konsepti na adrese: Komunardů 32, Praha 7

Zaha Hadid

19.10. 2015

Architektka Zaha Hadid oslavuje 31.októbra 65. narodeniny.
Prezýva sa prvá dáma architektúry. Narodila sa v Bagdade. Po štúdiách matematiky na Americkej univerzite v Bejrúte vyštudovala architektúru (1972 až 1977) na Architectural Association v Londýne. Ako hosťujúca profesorka učila na rade univerzít vrátane Harvardu a Columbia University. V súčasnosti prednáša na Vysokej škole úžitkového umenia vo Viedni.
V roku 1979 založila vlastný ateliér Zaha Hadid Architects. Prvá stavba podľa jej návrhu vznikla roku 1993 a bola to požiarna zbrojnica pre Vitru v nemeckom Weil am Rhein.
Ako prvá žena (a v roku 2004 aj ako najmladší architekt) dostala prestížnu Pritzkerovu cenu za architektúru.
Získala aj Cenu Európskej únie za najlepšiu súčasnú architektúru udeľovanú nadáciou Mies van der Rohe (medzi šesť finalistov sa dostala aj roku 2011). Bola Architektom roka -Zlatá medaily RIBA - Kráľovského inštitútu britských architektov (2004).
V roku 2008 sa stala Dizajnérom roka (Maison & Objet v Paríži). Časopis Time ju zaradil medzi 100 najvplyvnejších ľudí sveta (2010). Je nositeľkou celej rady čestných doktorátov.

MFF Karlovy Vary v ELLE Beauty Lounge

15.7. 2015

Tohtoročný 50. ročník Medzinárodného filmového festivalu v Karlových Varoch prebiehal 3.-11.7.2015 a ako každoročne vznikol v hoteli Qusisana Palace ELLE Beauty Lounge. V troch poschodiach ste tu mohli nájsť róby popredných módnych domov, krásne šperky a v neposlednom rade aj kaderníkov a vizážistov, ktorí sa po celú dobu festivalu starali o hviezdy českého filmu. Konsepti sa už tretíkrát postaralo o vybavenie priestorov dizajnovým nábytkom.

Poďte s nami do ELLE Beauty Lounge nahliadnuť ....

Happy Birthday Tufty Time!

14.7. 2015

Jedna z najpredávanejších sedačiek TuftyTime, ktorú navrhla pre B & B Italia dizajnérka Patricia Urquiola, oslavuje 10. narodeniny!

Tufte-Time nie je len redesign sedačiek z 60. a 70. rokov, ale aj vynikajúce a inovatívne riešenie pre akýkoľvek priestor - je modulárna, pohodlná a má odnímateľný poťah. Tufte-Time systém sa skladá z otomanu, ktorý tvorí základnú jednotku, tá môže byť ukončená ďalšími ústrednými, rohovými a koncovými prvkami s vysokými alebo nízkymi opierkami. Pomocou týchto prvkov môžete vytvoriť tradičné pohovky, leňošky, sedacie súpravy, rohové pohovky a "ostrovčeky", ktoré umožňujú 360 ° sedenie. Toto všetko robí z Tufty Time ideálne miesto pre relaxáciu a príjemné spoločenské udalosti.

Happy Birthday Tufty-Time!

Social Works in Progress III

3.4. 2015

Každý deň je vidieť zmena. Inštalovaná jednoduchá svetla priniesla nový pocit. Presvietenie sklenené plochy a vyprataný priestor dávajú tušiť, že sa rodí veľmi netradičný, ale zaujímavý priestor. Kucyhňky už navodzujú reálny pocit obývateľného priestoru. Klient začína veriť a tiež sa tešiť.

Social Works in Progress II

23.3. 2015

Akokoľvek môžu fotografie vzbudzovať iný dojem, práce na projekte zásadne pokročili.

Vylúplo sa spojovacie schodisko a bolo odeté kabátom z pletiva. Kontajnery ožívajú, dostali vnútornú výbavu, prepájajú sa káble a po dvoch vznikajú kuchynky. Základné osvetlenie je rozvedené, sadrokartónové aj sklenené priečky vztýčené. Toalety sú obložené a čakajú na betónové umývadlá na mieru. Vzorky farieb sú pripravené na schválenie. Skelet recepcie je na svojom mieste. Ale mnoho ostatného vidieť nie je - všetok nábytok je vo výrobe, závesy sa šijú a veľa dôležitých funkčných a dekoratívnych prvkov je ešte len na ceste - trapézové plechy, laminátové obklady a pod.

Teraz už to pôjde raz dva. ... Za niekoľko dní prebehne kolaudácia!

Harry Bertoia 1915-1978

10.3. 2015

Tento rok 10. marca by dizajnér Harry Bertoia oslávil sté narodeniny.

Taliansky umelec a nábytkový dizajnér Harry Bertoia mal tridsaťsedem rokov, keď navrhlo Diamond chair pre značku Knoll, písal sa vtedy rok 1952. Neobvykle krásny kus nábytku mal silný, ale jemný vzhľad a okamžitý obchodný úspech navzdory tomu, že je takmer výlučne vyrobený ručne. Z Diamond chair Bertoia vytvoril ikonu moderného dizajnu a predstavil vo svete dizajnového nábytku nový materiál – priemyselné pletivo.

Bertoiova kariéra začala v roku 1930. Začal ako študent Cranbrook Academy of Art, kde sa obnovilo kovospracujúce štúdio a kde potom ako vedúci tohto oddelenia učil od roku 1939 až do roku 1943, kedy bolo oddelenie uzavreté z dôvodu obmedzení používania vojnových materiálov. V priebehu vojny sa Bertoia presťahoval do Venice v Kalifornii a spolupracoval s Charlesom a Ray Eamesovými v Evans Products Company, kde sa zaoberal vývojom nových techník formovania preglejky.

Rok 1924 bpl pre Bertoiu rozhodujúci. Stal sa americkým občanom a odsťahoval sa do Bally v Pennsylvánii, do blízkosti továrne Knoll a založil vlastnú projekčný a sochársky ateliér, kde vznikol rad úspešných návrhov pre Knoll. Ako sochár Bertoia vytvoril abstraktné voľne stojace diela, z ktorých niektoré mali pri dotyku odozvu vo forme zvuku, alebo mali vo vzduchu pohybujúce sa prvky. 

Ako dizajnér nábytku je Bertoia najviac známy vďaka svojej stoličke Diamond chair a stoličke Bird s vysokým operadlom, modelom vyvinutým z Diamond chair, ktorá vyzerá ako vták s roztiahnutými krídlami. Jeho organické prvky pomohli vytvoriť nový vzhľad modernizmu. Bertoia získal ocenenie od Amerického inštitútu architektov v roku 1973 a American Academy of letters v roku 1975. Všetky jeho práce nesú znaky vysoko kvalifikovaného a nápaditého sochára, rovnako ako tvorivého projektanta hlboko sa zaoberajúceho vzťahom medzi formou s priestorom.

Social Works in Progress

23.2. 2015

Ako sa budujú netradičné kancelárie?

Pracujeme v Konsepti na výnimočnom projekte. Výnimočný je v mnohých aspektoch - klient, rozpočet, zadania, priebeh, partneri. Aj po 20 rokoch pestrej práce v odbore sa stále môžeme veľa učiť. Klient patrí medzi najsledovanejšie start-upy v krajine. Vlani získal najväčšiu investíciu a úspešne rozvíja svoje projekty v oblasti analýzy dát sociálnych sietí pre korporátnych klientov.

Rozpočet je naozaj výnimočný. Klient investuje všetky prostriedky do svojho rozvoja nemieni utopiť ani jednu zbytočnú korunu na "neproduktívny" interiér. Ale napriek tomu - požaduje úplne osobitý, originálny, motivujúci a pritom maximálne funkčný interiér. Vznikol projekt, ktorý je niekde medzi brutálnym industriálne-streetovým konceptom a punkom. Za rok prešiel mnohými zmenami. Autormi sú T. Prouza a E. Macková z D3A. Celá akcia je extrémne náročná, zúčastnení sú ťažko skúšaní a každý sa musí naozaj vydať. Bez rešpektu, absolútnej profesionality a trpezlivosti by to už dávno nešlo.

Ide o veľkopriestorové kancelárie v rámci 2NP budovy v Karlíne. Návrh vylúčil podhľady, omietky, koberec či iné fajnové podlahové krytiny. Všetko je obnažené, surové, brutálne. Len najnutnejšie priečky, vymedzujúce kancelárie manažérov a zasadačky dopĺňajú prepravné kontajnery. Sú použité, ošľahané morským vetrom a slanou vodou. Dostanú len základné ošetrenie. Obe poschodia spája nové interné schodisko pre ľahšiu komunikáciu.

Budeme zabezpečovať značkový nábytok aj veci z bazárov. Práce sú v plnom prúde. Akokoľvek to možno nevyzerá, za mesiac má byť hotovo. Sledujte projekt s nami.

Navy chair oslavuje 70te narodeniny

6.10. 2014

V roku 1944 pán Wilton Carlyle Dinges založil v Hanoveri, štát Pensylvánia, spoločnosť zaoberajúcu sa elektrickými strojmi a vybavením (the Electrical Machine and Equipment Company) – Emeco, využívajúcu zručnosti miestneho remeselníka. Počas Druhej svetovej vojny mu vláda Spojených štátov amerických zadala významnú úlohu – vyrobiť stoličky, ktoré sú znesú vodu, slaný vzduch a námorníkov. Vyrobiť stoličky, ktoré sú ľahké a urobiť ich silné tak, aby vydržali celý život. Hliník bol zrejmým výberom, vyrobený pre praktické účely, navrhnutý ozajstnými ľuďmi. Emeco nazvalo túto stoličku číslom 1006, niektorí ľudia ju volajú Navy Chair (námorná stolička). My ju však stále voláme Ten-o-six (10-0-6). Formovanie, zváranie, brúsenie, tepelné spracovávanie, konečné úpravy, eloxovanie – to sú iba niektoré zo 77 krokov potrebných na výrobu Emeco stoličky. Nikto iný nevyrába stoličky týmto spôsobom. Nikto to nevie. Na posúdenie, či celý proces výroby bol vykonaný správne je potrebné posúdenie ľudským okom, rovnako sú potrebné ľudské ruky aby to tak dopadlo. Náš cieľ. Urobiť recykláciu nepotrebnou a pokračovať vo výrobe vecí, ktoré vydržia.

V roku 2010 vznikla Navy "Coke" chair pre Coca Colu, vyrábaná z recyklovaných PET fliaš od Coly.

Video "77 krokov procesu", ktoré natočil Eames Demetrios vnuk slávneho amerického priemyselného dizajnéra Charles Eamesa, môžete zhliadnuť tu: 77 krokov procesu

Viac produktov Emeco nájdete tu

Industra Brno a židle 40/4

3.10. 2014

V Brně funguje už třetím rokem nezávíslá Industra www.industrabrno.cz - centrum pro lidskou kreativitu, diskuzi a potkávání všeho druhu. Najdete zde vyjímečnou kavárnu se skvělou kávou, galerii, meditační prostor, komunitní zahradu, můžete zajít na brunch atp.. Industra se nachází v industriálním objektu bývalých mrazíren v Masné ulici. 

Rozhodli jsme se oslavit v tomto místě 50let výročí jedné z nejslanějších židlí minulého století - 40/4 designera Davida Rowlanda. Subtilní a přesto extrémně odolná kosntrukce, elegantní nadčasový design, nedostižná stohovatelnost (40 židlí do výše 4 stop - odtud název) učnily židli nesmrtelnou. Dosud jich bylo vyrobeno více než 8 mil. Další důkaz úžasné lidské tvořivosti a snažení na cestě k dokonalosti.

Biblioteca del Vino

15.9. 2014

V Holportu již rok funguje vinotéka - Biblioteca del vino.

Otevřel ji pan Slezák, nezničitelný fanda Itálie, Sicílie a všeho s touto destinací souvisejícího. Zná osobně všechny své dodavatele, zná jejich příběhy i technologie přípravy - vín, sýrů, prosciutta, omáček, past i mořské soli. Pan Slezák se soustředí na Veneto  a právě Sicílii, zejména její západní čast kolem města Marsala.

Minulý týden pozval pan Slezák italského kuchaře Davide, který připravil desgustační menu z nejlepších sicilských surovin - crostini s variacemi 4 druhů pomazánek, naložená rajčátka a olivy, caponata sicilana, salám, pancetta,těstoviny Srozzapretti s omáčkou Sugo del Rais a variace sýru na závěr. K tomu všemu skvělá vína - šumivé Ribola Gialia, Grillo z vinařství 12 Chiavi, červená Nero dˇAvola a nakonec proslulá dezertní Marsala.

K tomu spousta fotografií s navazujícími příběhy a postřehy. Holportský průjezd, který slouží běžně jen automobilům se změnil v autentický italský dvůr s neodolatelnou atmosférou. Někdy stačí trochu kouzla….

http://www.bibliotecadelvino.cz/

Naplnená vízia mestského bývania

11.8. 2014

V spolupráci so švajčiarskym výrobcom nábytku Vitra vznikol v Berlíne apartmán, ktorý reprezentuje súčasné mestské bývanie. Podiel na jeho vzniku má aj medzinárodný internetový magazín Freunde von Freunden a
spoločne s Vitrou ho zariadili tak ako sa domnievajú, že žije dnešná kreatívna,mobilná a digitálně orientovaná generácia. 

Apartmán má rozlohu 65m2 a bol renovovaný a navrhnutý tak aby sa plne prispôsobil rôznym často nečakaným scenárom každodenného života. 

Na zariaďovanie bytu sa podieľali architekt Etienne Descloux a interiérová dizajnérka Katrin Greiling. Apartmán obohatili o dizajnové klasiky ako je Eames Lounge Chair, Slow Chair agreed R. & E. Bouroullecových, DKW Wire Chair , Stools alebo LTR Occasional table od Ch. a R. Eamesových, či Standard a Table Solvay od Jeana Prouvého. Medzi nábytkom nájdete aj zariadenie fínskej značky Artek, ktorá sa v roku 2013 stala členom Vitra Family.

Plávajúci dom Port X

21.7. 2014

Nechcete být svázáni s jedním místem, ale zároveň milujete svůj dům? Ideálním řešením je PORT X. Tento netradiční designový objekt se může stát vaším novým domovem. PORT X vyniká plnou mobilitou a je vždy připraven pro přesun na jiné místo. Může se zvětšovat s růstem vaší rodiny. Ladné křivky Port X vznikaly pod rukama známých architektů z Ateliéru SAD – Jerryho Kozy a Adama Jirkala. Prototyp této unikátní stavby je možné si prohlédnout v Holešovickém přístavu u rezidenčního komplexu Prague Marina každou středu 16-20 hod. (23.7. - 27.8.2014).

Pokud dáváte přednost aktivnímu životu, s PORT X se nemusíte obávat stereotypu. Svůj moderní příbytek totiž můžete přemisťovat z místa na místo. Neuváže vás k jednomu pozemku, jednomu výhledu. Naopak, může se s vámi posouvat stejně
jako vaše perspektivy a preference.“Z města rovnou ke sjezdovce, z hor do nížiny, do malebné vesničky, na vodu nebo souš - takové budou vaše možnosti, ze kterých můžete volit kdykoliv se vám zachce,” vypočítává architekt Jerry Koza. Objekt hausbótu se skládá ze dvou samostatných částí. Ponton, na kterém jsou umístěny moduly užitné části, zajišťuje stabilitu a mobilitu v případě tažení lodí. Objekt se může přemisťovat dle požadavků majitele a aktuálních možností kotvení na toku řeky. Výškový rozdíl mezi břehem a PORT X je řešen mobilní lávkou. Lze jej snadno rozložit a opět smontovat. Vyniká plnou mobilitou a je vždy připraven pro přesun na jiné místo. Otevírá nejen nové možnosti deponování na místech, kde je konvenční výstavba problematická, ale umožňuje také pružnější přizpůsobení životnímu tempu jeho uživatelů. Celý objekt je bezbariérový, výška podlah tvoří jednu rovinu ve všech místnostech. 

PORT X je jednopodlažní, má obdélníkový tvar s pultovou střechou. Sestává z 3-6 segmentových dílů – modulů. Pomocí lávky je možné propojit více modulárních objektů. Jednotlivé segmenty jsou vyrobeny z kompozitového sendviče, který tvoří několik vrstev laminátu a tepelné izolace. Segmenty mají tvar písmene „C“ v průřezu, je tedy spojena podlaha, boční stěna a strop. Vnitřní prostor je rozdělen SDK příčkami. Jako obklad stěn, stropů a podlah je použito modřínové dřevo. V objektu jsou rozvody vody, kanalizace, elektřiny (silnoproud a slaboproud),ventilátory, čidla, světla, atd. V podlaze jsou zapuštěny elektrické konvektory,které vytápějí místnosti.Díky precizně zpracovaným přírodním materiálům a elegantním a příjemným tvarům rozehraje PORT X vlídný dialog s okolím. “Člověk si má užívat místa, na kterém je,” říká jeden z autorů návrhu Adam Jirkal a jeho kolega, spoluautor návrhu Jerry Koza, dodává: “Budova navazuje kontakt s prostředím. PORT X je nízko nad vodou nebo terénem. Přední část dodává příjemnou světelnost, zadní zase přirozenou intimitu”.Projekt Port X může být taktéž řešením pro malé až středně velké firmy. Rostoucí společnosti se díky němu vyhnou riziku častého stěhování, které způsobuje mnoho komplikací. Díky přídavným modulům lze zvětšovat prostory dle potřeb.Cena se pohybuje dle individuální dispozice a výbavy od 4,2 mil. Kč. ve verzi na souš a od 4,9 mil Kč ve verzi na vodu.

Co se týče výbavy v představeném modelu, je vskutku velkorysá. O kompletní systémovou elektroinstalaci se postarala společnost Insight home, která vybavila objekt svým inteligentím systémem inHome. Díky jejich elegantnímu řešení je
kontrola nad celým objektem řízena intuitivně z iPadu nebo iPhonu a to i na dálku, a umožňuje nejen ovládání audia a videa, osvětlení, stínění, topení a chlazení, kamer a zabezpečení, ale i veškerých další funkcí spojené s celoročním
provozem - kontrola teploty a stavu vody v nádržích, hlídání výšky Vltavy apod. Stínící technika je také tím nejlepším, co se na trhu nabízí a byla dodána společností Proklima. Osvětlení bylo plně v režii společnosti Etna, která dodala své prvotřídní produkty - světla Guzzini technologie LED a vrhla objekt do jiného světla v interiérech i exteriérech.
Více informací a detailů na www.portx.cz

Eero Aarnio

12.6. 2014

Fínsky dizajnér Eero Aarnio oslávi 21.júna svoje 82. narodeniny (nar.1932). Je jedným z najväčších inovátorov moderného designu nábytku. V roku 1960 Eero Aarnio začal experimentovať s plastmi, živými farbami a organickými formami, oprostitl sa od tradičných konštrukčných konvencií. Mezi jeho teraz kultové plastové kreácie patrí Ball (1963), Pastil (1968), a Bubble (1968) stoličky, ktoré odrážajú pop kultúry a ducha svojej doby. Mnoho z Aarnio prác sú zahrnuté v najprestížnejších múzeách sveta, vrátane Victoria and Albert Museum v Londýne, MOMA v New Yorku a Vitra Design Museum vo Weil am Rhein.

http://www.eeroaarnio.com/

Nový vizuál Konsepti

1.4. 2014

Taká vec sa deje väčšinou po mnohých rokoch. U veľkých korporácií napríklad po 20tich. U nepatrných firiem ako je tá naša, ktoré navyše riadi zmenou posadnutý manažment sa tak deje zhruba v každej päťročnici. Za 19 rokov existencie Konsepti je to už piata zmena v poradí. Reč je o firemnom vizuále alebo grafickej a vizuálnej tvári firmy. V minulosti pre nás tvorili samí skvelí autori – Graham Rust (Rust), Tomáš Machek (sdie2), Martina Černá (Imagery), David Březina (ExLovers). Ku každému z nich chováme dodnes veľký rešpekt. K zmene je potrebná odvaha a tej s pribúdajúcimi skúsenosťami ubúda. Internet a sociálne médiá navyše turbulentne menia vizuálne prostredie aktivít firiem a možnosti na trhu sú nepreberné.

Voľba padla na tím HMS Design (Heyduk, Musil, Strnad). Hľadali sme najlepší pomer medzi kreativitou, firemnou kultúrou, komplexným servisom, profesionalitou a zodpovednosťou. Taktiež sme chceli tím, ktorý pre nás bude chcieť robiť to najlepšie aj za päť rokov, keď bude vďaka práci pre nás omnoho slávnejší, ale asi aj omnoho bohatší :o). Práce boli začaté v priebehu augusta 2013.

Tvorba vlastného vizuálu nebola nakoniec tak komplikovaná – skôr radostná. Fotky, slogany, tričká, vizitky, ...  to všetko išlo celkom hladko. Aj keď nájsť dostatočne ponímajúcu a za všetkých okolností atraktívnu formu a zdieľanie pre neskutočne pestrú škálu našich klientov nie je rozhodne ľahké zadanie.

Skutočným orieškom sa ale stal nový web a s ním súvisiaci on-line obchod. Chceli sme to najlepšie na trhu a latku sme si nastavili veľmi vysoko. Cieľom bolo poskytnúť najlepšie fotky a dôležité vecné informácie o produktoch. Uľahčiť maximálne orientáciu, voľbu a pridať dobrú osobnú radu a súvisiace informácie. Nájsť miesto pre emócie a dobré i zlé skúsenosti. Pobaviť aj vzdelať. A to všetko prehľadne a rýchlo. A k tomu všetkému pre Česko aj Slovensko.

Určite tam hneď „na prvý krát“ nebude všetko, všeličo sa rozbehne postupne a navyše už dnes by sme chceli hocičo zmeniť. Budeme radi, ak nám dáte akúkoľvek spätnú väzbu, odporúčanie alebo ak pomôžete nájsť faktické chyby a nezmysly. Nakoniec – nerobili sme to všetko predsa iba pre seba!

Fotenie vizuálu

28.11. 2013

Náš obor podnikania sa zvonka javí ako príjemne strávený čas v atraktívnom prostredí a v obklopení úžasnými vecami.

Avšak tá každodenná snaha nájsť a uhovoriť zákazníkov, aby si zaobstarali náš „krásny, funkčný a lacný“, ale rýdzo potrebný nábytok ja naskrz náročná a vyčerpávajúca. Iba pre silné osobnosti. A my potom privítame každú dobrú príležitosť oddýchnuť si a pozrieť sa na našu prácu trocha inak.

Poslednou príležitosťou bola tvorba novej firemnej identity a vizuálu firmy. O tom bola reč minule. Určite najzábavnejšou súčasťou je potom fotenie.

Grafické a kreatívne štúdio HMS Design (www.hmsdesign.cz) prizvalo ku spolupráci fotografa Roberta Tichého a vizážistku Renatu Zelinkovou, stylistku Karolínu Otevřelovou a skvelých príležitostných modelov a modelky. Je úžasne zavádzajúce, ako pohodovo a vyrovnane všetci na fotografiách vyzerajú. V skutočnosti sa krútia a krčia a úpejú v neskutočne nepohodlnej polohe a podvoľujú sa opakovaným pokusom zachytiť ten nehynúci okamžik. Neopatrný pohyb môže viesť k zraneniu. Aj napriek tomu bola nálada na „pľaci“ radostná a sršiaca. Všetkých zúčastnených to bavilo a práca išla dobre a od ruky.

Radi by sme sa s Vami podelili o niekoľko málo záberov z procesu fotenia vizuálu. Konečný výsledok práce uvidíte na našom webe, billboardoch, v našich obchodoch aj časopisoch. Tak teraz iba už aby sa Vám páčil.

 

James Irvine 1958-2013

19.2. 2013

Britský designer a absolvent Royal College of Art, James Irvine, zomrel včera vo veku 54 rokov.

V roku 1984 sa Irvine presťahoval do Milána a v roku 1988 si otvoril projekčnú kanceláriu zameranú na priemyselný dizajn.

Najviac sú známe jeho produkty, ktoré vznikli vo spolupráci s firmami Alias​​, Arper, MDF Italia, B & B Italia, Canon, Muji, Olivetti, Thonet a Zumtobel.

Za jeho prácu v dizajnovom priemysle bol Irvinovi udelený čestný doktorát v dizajne od Kingston University a bol menovaný "Royal Designer" pre priemysel v roku 2004 Royal Society of Arts v Londýne.

http://www.james-irvine.com/

 

Angličáci/Matchbox

12.2. 2013

Vždy ma uchváti, keď nájdem nejaký ľudský čin alebo dielo, ktoré sa dobre trafí do svojej doby, do existujúcich pocitov a potrieb ľudí a ktoré si následkom toho často udrží kvalitu a rešpekt počas ďalších desaťročí.

A som fascinovaný o to viac, keď sa nejedná o výtvory číro praktické či potrebné a aj napriek tomu dosiahnu obrovský úspech a ocenenie.

Pri vstupe do UMPRUM múzea som si položil otázku, či idem na výstavu Matchbox ja so svojim synom alebo on so mnou.

Ukázalo sa to ako nepodstatné. Zážitok sme si odniesli obaja, aj keď ja s istotou väčší. Medzi farebnými krabičkami a autíčkami rôznych veľkostí som sa okamžite ocitol vo svojej detskej izbe na ulici gen. Svobodu, vedľa spieval Karel Gott Lady Karneval, babička robila domáce rezance a ja som sa so záujmom hodiny a hodiny venoval svojim angličákom. Aj napriek svojmu malému rozmeru mali neskutočné detaily, boli odolné a perfektne „pérovali“.

Boli pre mňa vtedy neskutočne skutočné a ja som s nimi veľmi reálne prežíval mnoho situácií a príbehov. Výhodou bolo, že sme ich zhromažďovali so starším bratom, takže spoločná zbierka bola veľmi úctyhodná. „Angličácku“ prestíž na ulici i v škole mi zaisťoval fakt, že otec bol ako expert na ťahané konštrukcie často vysielaný do sveta a svoju neprítomnosť si u nás vykupoval práve značným množstvom angličákov. Riedke nákupy kamarátov v Tuzexe nemohli moje postavenie ohroziť.

Na výstave som trocha nekontrolovateľne vykrikoval „toto sme mali“ a „tento mal skvelé otváracie dvere“ a vybavoval som si mnohé situácie.

Syn s pochopením a trpezlivosťou čakal až sa upokojím. Uvedomil som si, že značka Matchbox pre mňa znamená to isté ako Merkur, Lego alebo Apple a Vitra – tieto značky dokázali vo veľkej miere a pozitívne ovplyvniť môj život. DejfRez.

Výstavný sál UPM, výstava trvá do 1.4.2013

ttp://www.upm.cz/index.php?language=cz&page=123&year=2013&id=209

 

ITALIAN CONTEMPORARY EXCELLENCE

4.2. 2013

Nadácia ALTAGAMMA vydala v októbri v nakladateľstve Rizzoli, New York objemnú knihu ITALIAN Contemporary EXCELLENCE. Publikácia s podtitulom "A community of people and business" predkladá hodnoty a symboly, ktoré charakterizujú špičkovú taliansku produkciu, ale predovšetkým spoločnosti, ktoré tvoria a vyrábajú predmety vysokej kultúrnej a estetickej hodnoty a oslovujú tak celý svet. Unikátnym a spoločným pre predstavené firmy je dôraz na inovácie, moderné technológie, ale aj miestne tradície a vlastné často generáciami odovzdávané know how. Nadácia oslovila mladých talianských  fotografov, ktorí vytvorili autentický a rýdzo osobný a nezaťažený pohľad na tieto značky. Fotografie hľadajú a vystihujú originálne momenty v tvorbe a atmosfére miest tvorcov módy, obuvi, šperkov, riadu, skla, svetiel, nábytku či vrtuľníkov.

Veĺmi nás potešilo, že medzi deviatimi starostlivo vybranými výrobcami nábytku sú šiesti (Alias​​, Boffa, B & B Italia, Driade, Kartell a Moroso), ktorých výhradne zastupuje na českom a slovenskom trhu Konsepti.

Viac na:  http://www.altagammaexcellence.com/index.php?from=altagamma&Lingua=i

 

Posledný majster moderny

14.1. 2013

Iba 10 dní pred svojimi neuveriteľnými 105-tymi narodeninami zomrel 5.decembra v Rio de Janeiro posledný z veľkých predstaviteľov architektonickej moderny – Oscar Niemeyer.

Niemeyer, profesne aktívny od ukončenia svojho štúdia v roku 1934, bol bezpochyby jedným z najvplyvnejších svetových architektov vôbec. Málokto dokázal vložiť do liateho betónu toľko odvážnej ľahkosti, ako on. Medzi viac ako 600 realizovanými stavbami a urbanistickými projektami sa nachádza napr.sídlo OSN v New Yorku z roku 1947 (spolu s Le Corbusierom), výškový obytný dom Edificio Copan v Sao Paulo z roku 1951, univerzitné budovy v Brazílii, Izraeli, Alžírsku, či Kube, Múzeum súčasného umenia v Niterói (2001), auditórium v Rivello na talianskom pobreží Amalfi (2010), či v roku 2011 zrealizované kultúrne centrum v španielskom Avilés.

Jeho veľká chvíľa nastala v roku 1956, keď brazílsky prezident Juscelino Kubitschek oznámil, že dlho snívaný sen o novom hlavnom meste - Brasília, ležiacom v geografickom strede krajiny, sa stane skutočnosťou. Spomedzi 5500 architektov z celého sveta, ktorí sa zúčastnili urbanistickej súťaže, zvíťazil koncept Lucia Costu, v pôdorysnej forme vzlietajúceho vtáka – tvar, ktorý je dnes súčasťou každej urbanistickej učebnice. Kým Costa bol zodpovedný za masterplan, jeho najbližší priateľ Niemeyer navrhol viacero najvýznamnejších stavieb pre nové mesto. Stavebné práce sa začali začiatkom roku 1957. Uprostred stepi vznikali z ničoho cesty, kládli sa koľajnice, na stavbe mesta pracovalo vo dne v noci asi 30.000 stavebných robotníkov. Okolo prezidentskej rezidencie, ktorá je vďaka svojim elegantným, parabolickým pilierom považovaná za jednu z najkrajších Niemeyerových stavieb, bolo dokonca vytvorené umelé jazero. 21.apríla 1960, iba po štyroch rokoch od zahájenia prác, bolo nové hlavné mesto slávnostne otvorené. Aj napriek tomu, že sa obyvatelia Brazílie dlho nevedeli so svojim novým hlavným mestom zžiť, je Brasília od prvých dní svojej existencie považovaná za majstrovské dielo moderny. V roku 1987 bolo mesto, ktoré so svojimi viac ako 4 miliónmi obyvateľov už dávno prerástlo svoju pôvodne plánovanú veľkosť, zapísané do zoznamu svetového kultúrneho dedičstva Unesco.Samotný Niemeyer musel však neskôr sebakriticky skonštatovať, že „experiment Brasília“ nebol úspešný. V rozpore s tým, ako si to on sám vysníval, nemohlo si bežné obyvateľstvo byty v Superquadras, so starostlivo naplánovanými škôlkami, školami a obchodmi, už čoskoro dovoliť. Po vojenskom prevrate v roku 1964 bola väčšina budov sprivatizovaná a mesto, pôvodne navrhnuté ako sociálne vyvážené, sa už po krátkom čase zmenilo na monument bez života.

Oscar Niemeyer, ako člen komunistickej strany, musel v roku 1966 z Brazílie emigrovať a 20 rokov žil v exile v Paríži. Tam okrem iného naplánoval aj centrálu francúzskej komunistickej strany, navrhoval nábytok a venoval sa verejným stavbám v severnej Afrike a na Blízkom východe. Svižným a odvážnym líniám ostal Niemeyer, v roku 1988 ocenený Pritzkerovou cenou, verný až po svoj úplne posledný projekt. „ Pravý uhol sa mi nepáči“, hovoril,. „Priťahujú ma voľné a zmyslené krivky, ktoré nachádzam na vode, v oblakoch na oblohe, či na tele milovanej ženy.“ Jeho slávny citát „Architektúra pozostáva zo sna, fantázie, kriviek a prázdnych priestorov“ by sa však mohol aplikovať nie len na stavby. Napríklad len nedávno navrhol pre výrobcu športovej obuvi - značku Converse, novú produktovú radu.

S Oscarom Niemeyerom sa v dejinách uzatvára kapitola s názvom „Architektúra moderny“. Aj keď pre mnohých, tak ako moderna sama, bol možno príliš zameraný na ideu a formu a už menej ľudské mierku, po sebe zanecháva dedičstvo úžasných betónových skulptúr z obdobia ôsmich desaťročí, ako aj nezlomnú vieru v krásu vytvoreného, postaveného sveta.

Praha z nové perspektivy

2.7. 2012

Také si myslím, že ji už znám, že se úhly všech mých pohledů zcela vyčerpaly. Že mne už nepřekvapí. ....A přeci překvapí.
Pražský hrad otevřel Jižní zahrady. Běží v relativně úzkém pruhu podél jižního křídla Hradu, jedna volně přechází v druhou a jmenují se, Rajská, Na Valech a Hartigovská. Vstoupit můžete z východního i západního kraje nebo přímo po Plečnikových schodech od Svatovítské katedrály.
 

Každý krok nabízí jiný zážitek, jiný pohled – na Hrad, na Prahu. Stín vysokých stromů, břečťan a jiné popínavé rostliny, přiměřeně okrasná zeleň, upravené cesty, vkusný mobiliář – vše ve správné míře, nepřikrášleno a v citlivém souladu s majestátem symbolu české státnosti. Plastiky, symboly, režné zdivo, měděné kování, antracitový nátěr ocelových prvků. Vše v příjemné harmonii. Nenáročná procházka odhalí různé části Hradu, různé doby a styly, posloupnosti a vrstvy vzniku jeho částí. Získaly si mne i různé průhledy, zákoutí a kompozice. A nové pohledy na místo pode mnou. Praha je nádherná. Jen foťte přátelé z Japonska, Itálie i odjinud...foťte “o sto šest”. Máte co. DejfRez.

více zde

 

Otec a strom

21.6. 2012

Začiatkom júna sa konal v pôvabnom Mikulove už 2. ročník Art Design Festivalu „Krehký Mikulov“. Odvážny projekt snúbi úchvatné miesto („moravské toskánsko“), ctihodný zámok, dobré víno, príjemných ľudí a dobré počasie s výstavami a inštaláciami (nielen) súčasného dizajnu a úžitkového umenia. K českým autorom sa pripájajú zahraniční tvorcovia a galérie. Tento rok si organizátori zaslúžia veľkú pochvalu za tematické a autorské výstavy. Veľmi som si užil výrobky sklárskeho výtvarníka Vrastislava Šotolu, ktoré pod názvom „Táta“ v príjemnej civilnej inštalácii predstavila jeho dcéra Anička. Najsilnejší príbeh bol spojený s masívnym stolom Strom, ktorý navrhlo štúdio Olgoj Chorchoj. Záujemca zájde do obory, urobí si piknik, vyberie si svoj strom a za 12-18 mesiacov (kým drevo dostatočne preschne) si na tom istom mieste prevezme od pána stolára krásny stôl uprostred s letokruhom. Je to citlivá pocta stromu a dobrému remeslu – spôsob naviazania intímnych a osobných vzťahov k prírode a objektom z nej vzniknutých. Zaujala ma aj skutočne Živá váza Míši Tomiškovej. Bolo jednoducho krásne potulovať sa cez víkend mestom, užívať si krásne veci, dobré jedlo a víno, zájsť na Svätý kopec či na večerný koncert Laco Decziho. Bonusom potom bola návšteva galérie Závodný (www.galeriezavodny.com) – čistá architektúra trochu „stredomorského“ outfitu, moderný interiér a okrem bezchybnej kávy neodolateľná čokoládová torta. Celkom úprimne sa veľmi teším na budúci rok v Mikulove (www.krehky.cz). DejfRez

Zážitky u koláře Lasíka

28.5. 2012

Když Vám vyjde volný den nebo alespoň delší večer a máte chuť na neobyčejný zážitek, sedněte nejlépe na kolo a vyražte po proudu Vltavy. Ať už ze Stromovky nebo z druhého břehu kolem Trojského kanálu, pokračujte podél řeky kolem ZOO směr Klecany. Jeden úsek zůstal ještě značně kamenitý, ale povětšinou je tu asfalt a několik občerstvení po cestě. Když dorazíte do Klecan, přeplavte se romanticky se zarostlým převozníkem v pruhovaném tričku na druhý břeh do Roztok. Odtud potom pokračujte úchvatným Tichým údolím podél potoka do Únětic. Celé to trvá 1—1,5 hodiny. 

Jakmile minete první domy, dávejte pozor na pravé straně. Kromě pondělí a úterý narazíte po 200 m na otevřená vrata usedlosti pana koláře Lasíka. Ten už ale dávno nežije, dnes tam najdete Míšu a Honzu, kteří si dům koupili a postupně ho opravují a oživují tak, jak to cítí. A cítí to skvěle, Honza navíc pracuje pro film a rekvizity a dekorace mu jsou vlastní. Hned před domem Vás upoutá hasičský veterán. Míša se dala na pečení a vaření a jde ji to také skvěle. Slané a sladké koláče, zeleninové polévky, quiche zvládá lépe než Francouzi. Vše je vynikající, lehké a cenově dostupné. Kromě limonády či vody si můžete dát dobré únětické pivo nebo nefiltrovaný ležák. Jídelní lístek neexistuje, musíte si dát to, co právě je, ale litovat nebudete. Každý kus nábytku jiný, pískoviště, hračky, trojkolka, křeček a jezevčík Hugo....a hlavně klid a pohoda.

Bezvadné místo pro chvilku oddychu kousek od urputného velkoměsta. Pokud vyhledáváte “michelinské” hvězdy, nebo noblesní obsluhu, vynechte Lasíka. Ale jestli Vám v dnešní uspěchané době chybí občas pocit uvolnění a obyčejného autentického zážitku, sedněte na kolo a vyražte. Zejména o víkendu je tu očividně živo. Rodiny, páry, přátelé a mezi nimi dosti cizinců, přijíždějí, aby se ujistili, že něco tak “milého a chutného” mohou dát (ne)obyčejní lidé dohromady.

Inšpirácia v tradičnom remesle

10.5. 2012

Kolekcia sedacieho nábytku, kde veľký sedák poslúži zároveň aj ako stôl. Vlákna sa rolujú okolo „trubkového“ profilu, ktorý je napojený na nosný kovový rám. Proces, ktorý vychádza z tradičnej vietnamskej techniky, kde sa vlákno na báze papiera omotáva okolo morských rias tak, aby vznikla napríklad miska. Myšlienka „Superheroes – superhrdinov“ vznikla (ako inak) pri cestovaní po Vietname, kde Glimpt navštívili rôznych remeselníkov a sledovali ich postupy a zároveň hľadali inšpiratívne materiály a farby. Neskôr sa stretli so skúsenými „tkáčmi“ v Ho Chi Minhovom meste. Glimpt myšlienku naďalej rozvíjali a neváhali zahrnúť do projektu aj ďalšie vplyvy a pohľady. Zapojili švédskeho ilustrátora Malina Koorta, ktorý pomáhal navrhnúť aktuálne vzory pre vznikajúce produkty série. Glimpt s obľubou sledujú a skúmajú históriu a estetiku remesiel rôznych zemí, ktoré navštevujú a so zvedavosťou a otvorenou mysľou sa nechajú inšpirovať ľuďmi, remeslami a kultúrnym bohatstvom regiónu.

Superheroes, Cappellini
Design: Glimpt studio

Joe Colombo: príbeh jedného kresla

3.4. 2012

Taliansky futurista, elegantný pán s fajkou, dizajnér Joe Colombo (1930—1971) býva najčastejšie spájaný s progresívnym prístupom k dizajnu hľadajúc v šesťdesiatych rokoch minulého storočia nové východiská, materiálové experimenty, funkčné a výrobné inovácie a predovšetkým úplne nový spôsob životného štýlu, ktorý mal so sebou vtedajší interiérový dizajn priniesť, ako napríklad dokumentujú jeho experimentálne návrhy bytov a obytných jednotiek. Jeho slávne kreslo s prozaickým označením 4801, ktoré autor navrhol v roku 1965 pre značku Kartell je síce experimentálnym futuristicky koncipovaným solitérom, ale jeho korpus je u Colomba prekvapivo vyrobený celý z dreva. 

Pôvodný dizajn expresívne tvarovaného kresla vyrobeného kompletne z ohýbanej preglejky sa stal počas svojej existencie ikonou, ktorú dnes nájdeme v mnohých významných muzeálnych zbierkach po celom svete ale aj na stránkach katalógov prestížnych aukčných siení, v ktorých je vždy vyhľadávanou zberateľskou položkou. Vo svojej dobe bola produkcia kresla úplne výnimočným krokom pre značku Kartell, ktorá je dodnes synonymom k produkcii výlučne plastového nábytku. Model 4801 bol totiž jediným produktom značky, ktorý bol vyrobený výlučne z dreva a nie práve z plastu. Kartell musel do vývoja kresla investovať nemalé výrobné náklady, aby mohol dizajn vôbec vzniknúť. Ako sa zdá, vyplatilo sa. V tvorbe predčasne zosnulého Joe Colomba zastáva tento produkt svoje pevné miesto a na rozdiel od väčšiny jeho plastových či čalúnených kusov nábytku je jednoducho iný. Jeho futuristicko-organické tvaroslovie určite nájdeme aj u ďalších jeho návrhov, ale svojím spôsobom výroby sa produkt blíži skôr škandinávskemu alebo americkému dizajnu tej doby, v ktorom experimenty s ohýbanou preglejkou hrali omnoho väčšiu úlohu. V talianskom prostredí potom určite hľadajme súvislosť napríklad s o niečo starším Carlo Mollinem, ktorého preglejkové stoly podobajúce sa skôr voľným sochárskym plastikám musel Colombo určite poznať. Kreslo 4801 sa v priebehu šesťdesiatych a sedemdesiatych rokov vyrábalo v mnohých farebných lakovaných variáciách. Neskôr nechýbala ani verzia s pohodlnejším čalúnením, ktorá vizuálne zbližuje návrh s ostatnými Colombovými prácami. Napríklad Sella 1001 pre značku Comfort (1963) alebo jeho kreslo LEM tiež z roku 1963. Obidva návrhy sú taktiež vyrobené z ohýbanej preglejky a sú čalúnené. 

Akési zadosťučinenie pre značku Kartell však prišlo až minulý rok, kedy v rámci svojej novej kolekcie spoločnosť predstavila re-edíciu tejto legendy, ktorej význam však posunula o trochu ďalej a v podstate tak splatila dlh svojej pôvodnej myšlienke vyrábať nadčasový nábytok z plastu. 4801 môžete totiž od minulého roku zakúpiť v čiernom, bielom a transparentnom plaste. S re-edíciou sa tak Kartell vrátil na začiatok a zároveň vďaka súčasným výrobným technológiám prinajmenšom zaujímavo reinterpretoval tvar, ktorý pôvodne vznikol pre výrobu z dreva a priblížil tak tento dizajn vkusu súčasného zákazníka.

Leon Ransmeier, Dizajn pre život

6.3. 2012

V poslednej kolekcii britskej značky Established & Sons sme mohli medzi mnohými známymi menami slávnych dizajnérov rozpoznať aj niekoľko tých menej frekventovaných.
Medzi ne určite patrí aj Leo Ransmeier, ktorý pre britského výrobcu predstavil veľmi inteligentne a kompaktne riešenú otočnú stoličku Revolver.

Táto stolička je v skutočnosti prototypom celkového Ransmeierovho premýšľania o užitočných hodnotách každodenných predmetov, ktoré tento tvorca z New Yorku veľmi rád navrhuje. Aj keď má už autor za sebou spoluprácu napríklad s holandskou legendou Droog, v jeho práci prevláda skôr čistý minimalistický štýl, ktorý však v sebe vždy zahŕňa určitý vtip alebo rafinované funkčné vylepšenie, ktoré z jeho návrhov nevytvára iba obyčajný a strohý minimalizmus. Na rovnakom princípe funguje aj jeho raný návrh z roku 2006, ktorý vytvoril v spolupráci s Gwendolyn Floyd práve pre spomínaný Droog. Jedná sa o závesné svietidlo Hang on Easy. To sa skladá iba z priesvitného guľovitého tienidla, ktoré len jednoducho nasadíte na zavesenú žiarovku. Vďaka veľmi šikovnému, ale zároveň jednoduchému otvoru pre osadenie žiarovky a zaháknutie káblu vznikol z tienidla rafinovaný objekt so svojou presnou funkciou. Tú má samozrejme aj spomínaná stolička Revolver pre spoločnosť Established & Sons, ktorá je zatiaľ posledným návrhom v portfóliu Leona Ransmeiera. 
Kovová stolička archetypálnej konštrukcie so štyrmi nohami je v tretine svojej výšky rozdelená a jej vrchná časť je veľmi ľahko otočná, presne tak ako zásobný bubienok revolveru. Nenápadné, ale aj napriek tomu experimentálne a veľmi praktické. Taký je prístup tohto newyorského tvorcu. 

Svedčia o tom aj jeho ďalšie projekty, ako napríklad odkvapkávacia tácka na riady Dishrack, ktorú navrhol v roku 2008 taktiež v spolupráci s Gwendolyn Floyd ešte počas svojho pôsobenia v Holandsku. Tá sa stáva hustým lesom umelohmotných tyčiniek tvoriacich oporu pre všetky typy riadu a doplnkov, ktoré bežne umývame. Rovnako tvarovaná je aj jeho rohožka Doormat z roku 2004. 

Veľa predmetov navrhol Ransmeier pre svoju vlastnú značku DBA, ktorú založil so svojimi priateľmi Erikom Wysocanenm a Patrickom Sarkissianem a ktorá je zameraná na produkciu nenápadných a ekologicky založených funkčných objektov slúžiacich každodennému životu. Príkladom môže byť guličkové pero, ktoré je na 98% recyklovateľné alebo séria diárov a zápisníkov Endless skladajúcich sa z jednotlivých kusov, ktoré na seba nadväzujú a vytvárajú tak nekonečne dlhý reťazec diárov. Humidifier je zasa úplne jednoduchým osviežovačom vzduchu z obyčajného kýblika na vodu stojaceho na podstavci so zdrojom elektriny. Do tej istej rodiny patrí aj prenosné kúrenie alebo praktický umelohmotný disk slúžiaci k uskladneniu a lepšej manipulácii so zdrojovými káblami. 

Trochu odlišnú históriu má dizajn prísneho pracovného stola Folia, ktorý navrhol dizajnér pôvodne pre riaditeľku slávneho skleneného domu Philipa Johnsona v New Canaan v Connecticate. Rovnako minimalistický ako ikonický modernistický dom je aj tento pracovný stôl so štyrmi výsuvnými zásuvkami.
Tento dizajn sa natoľko páčil chicagskej aukčnej sieni Wright, že dnes ho exkluzívne ponúka v limitovanej edícii. A to je asi jediný návrh Leona Ransmeiera, ktorý bol takto povýšený na viac než iba inteligentný dizajn našich všedných ale aj napriek tomu vždy jedinečných životných chvíľ. 

 

Shiro Kurumata, materiály spievajú

9.1. 2012

Značka Cappellini nedávno otvorila v Miláne svoj obchod po novej rekonštrukcii. Úplne ho zahalila do žltej farby a s hrdosťou v ňom predstavila unikátnu tvorbu japonského postmoderného virtuóza a klasika dizajnu dvadsiateho storočia Shiro Kuramaty (1934 – 1991).

A ten si to teraz skutočne zaslúži. V minulom roku uplynulo totižto už dvadsať rokov od jeho smrti a jeho snová minimalisticko-hravá tvorba je dnes veľkým lákadlom svetových aukčných siení. A nie je to náhoda, že sa tento všestranný tvorca prezentuje práve v showroome značky Cappellini. Táto talianska značka totižto dodnes vyrába hneď niekoľko jeho jedinečných nábytkových solitérov. Aj z iného pohľadu je dnes tvorba snáď najslávnejšieho japonského dizajnéra veľmi aktuálna. So súčasnou retro vlnou totiž už pomaly, ale isto prichádza čas aj na revíziu sedemdesiatych a neskôr osemdesiatych rokov, ktorým vládol vo svetovej architektúre a dizajne často veľmi kontroverzný postmodernizmus. Jeho aktuálnym zhodnotením je výstava Postmodernism, Style and Subversion 1970 – 1990 prebiehajúca do 15-teho januára v londýnskom Victoria & Albert múzeu, ktorej návštevu vrelo odporúčame. Tento projekt zhodnocuje toto obdobie výtvarného umenia hneď z niekoľkých uhlov pohľadu a rozmanitých médií a pomimo iné vo svojej inštalácii predstavuje hneď niekoľko zásadných Kuramatových diel.

Teraz sa však nechceme venovať aktuálnym udalostiam, ktoré sa týkajú práve Kuramaty, ako sú obidve výstavy v Miláne a v Londýne, ale skôr využiť túto príležitosť a pozrieť sa všeobecne na dizajnérovu tvorbu a zistiť, aký bol v skutočnosti jeho prínos pre medzinárodný dizajnérsky prúd jeho doby aj mimo nej. Vychádza to predovšetkým z jeho zázemia, ktoré bolo úplne odlišné ako u jeho európskych a amerických súčasníkov. Kurumata vychádza z poézie svojej vlastnej zeme, z tradícií, ale aj zo silného priemyselného a technického pokroku, ktorý intenzívne prebiehal v Japonsku v druhej polovici minulého storočia. V tom sa odráža Kurumatovo použitie moderných priemyselných materiálov, ktorých formu však dizajnér vždy pretavil do subtílnych dizajnérskych sochárskych diel, v ktorých odkrýval skryté vizuálne krásy použitých materiálov a ktorými nie raz okúzlil všetkých členov legendárnej skupiny Memphis a mnoho ďalších. Isto to ilustrujú všetky najznámejšie dizajnérove návrhy ako sú vlniaci sa kabinet Progetti Compiuti, alebo úložné systémy Pyramid a Revolving, ktoré vyrába práve značka Cappellini. Typickým príkladom jeho industriálnej poetiky je samozrejme aj kreslo How High The Moon od značky Vitra.

Za jeho slávnymi kúskami však nájdeme aj ďalšie fascinujúce dizajnérske idey v podobe jedinečných solitérov aj celých interiérov. Tak napríklad jeho stolná lampa OBA-Q z roku 1972 je tvarovou hračkou pripomínajúcou prehodenú vreckovku. Všetko je však vyrobené z čistého plastu. Naopak, jeho kabinet Kuriozit vytvorený v roku 1989 je transparentnou geometrickou štruktúrou zloženou z farebných kusov akrylu. Napokon akryl hral v jeho neskorej tvorbe na prelome osemdesiatych a deväťdesiatych rokov veľký význam, keď doňho zalieval kvetiny alebo vtáčie perie. Kuramata tak vytváral neviditeľný svet utekajúcej krásy, na ktorý v súčasnosti nadväzuje rada progresívnych japonských dizajnérov. Uvedieme tu iba štúdiá Nendo či Tokujina Yoshioku, ktorých výtvory presne pokračujú v tomto majstrovskom koncepte. A tu sa už dostávame priamo k jeho celkovému významu nielen pre japonských dizajn. Kurumata skrátka vytvoril nový systém, ako pracovať s materiálmi, ako im dávať nové významy plné poetiky a hry. Na rozdiel od Talianov dal plastom neuveriteľnú vlastnosť rozprávania príbehov a možno aj spievania piesní. Súčasný dizajn by sme si bez tejto melódie vôbec nemohli predstaviť a sčasti tomu vďačíme aj Shiro Kuramatovi. Teraz už stačí iba obdivovať niekoľko jeho prác, ktoré sme pre vás v tomto článku vybrali.

Faye Toogood: Assemblage 3

24.10. 2011

Na konci septembra prebehla jedna z najdôležitejších výstav svetového dizajnu. Londýnsky Design Festival je čím ďalej tým viac vnímaný ako druhá najzásadnejšia udalosť roka, a to hneď po aprílovom milánskom veľtrhu. Pravdou určite je, že Londýnsky Design Festival sa stal predovšetkým významnou udalosťou na poli experimentálneho a limitovaného dizajnu skôr ako tradičného sériovo vyrábaného nábytku. To potvrdila aj vynikajúca výstava v galérii aukčnej siene Phillips de Pury&Company, ktorá sídli hneď za rohom slávnej módnej ulice Bond Street.

Len svoju tretiu kolekciu nábytku a osvetlenia tu predstavila mladá dizajnérka a štylistka Faye Toogood, ktorá sa rozhodla navrhovať nábytok iba pred rokom. Po jej úspešnom pôsobení v roli štylistky interiérov a editoriálov pre prestížne britské magazíny, ale aj medzinárodné značky ako sú Comme de Garcons, Tom Dixon a ďalšie, sa Faye vrhla na svoju vlastnú autorskú tvorbu, ktorá však tematicky a vizuálne stále nasleduje jej činnosť štylistky a tvorcu inštalácií.

V kolekcii pre Phillips de Pury&Company sa doposiaľ najmarkantnejšie vykryštalizoval jej nezameniteľný prístup k nábytkovému dizajnu. Po jej predošlých projektoch Assemblage 1 a 2, ktoré predstavila minulý rok, teraz prichádza dizajnérka s Assemblage 3 majúci podtitul Delicate Interference. Autorka vytvorila jednotnú sériu obsahujúcu toaletný stolík, stojan na šperky, niekoľko nízkych stolíkov, stojace svietidlo, nástenné svietidlo a niekoľko ďalších objektov, ktoré svojimi formami doslova objavujú skryté vlastnosti použitých materiálov.  Celá kolekcia je totiž inšpirovaná prírodnými mimikrami a povrchom hmyzích tiel, ktorých neopakovateľné vizuálne vlastnosti sa snaží previesť do úplne nových tvorivých súvislostí. Všetky objekty, väčšinou vyrobené zo surových kovov, boli podrobené akejsi súčasnej dizajnérskej alchýmii, keď na ne dizajnérka použila celú radu chemických postupov odkrývajúcich originálne vizuálne vlastnosti použitého hliníku alebo bronzu. Tie potom vytvárajú akési luxusné a zároveň surové schránky výsledných predmetov, ktoré boli vytvorené v prísne limitovanej edícii. Väčšina objektov z kolekcie je tak charakteristická svojimi meniacimi sa dúhovými povrchmi, ktoré vďaka chemickej úprave materiály získali.

Nábytok sa pod taktovkou Faye Toogood stáva výtvarným experimentálnym nástrojom k vytvoreniu určitej špecifickej atmosféry a originálnej vizuality. Tú ma aj jej posledná kolekcia Assemblage 3, ktorá je jedným z najväčších prekvapení aktuálnej dizajnérsko-umeleckej scény.

Dizajnvíkend – skvelý víkend

13.10. 2011

povedali si asi viacerí po uplynulom víkende. Pre tých, ktorí od večera 28.9. do večera 2.10. stihli navštíviť Pisztoryho palác na Štefánkovej ulici nebolo však jediným dôvodom tohto konštatovania krásne, ešte stále letné počasie na konci septembra. Obrovské množstvo energie, ľudí a skvelých vecí zaplnili dlhé roky uzatvorené priestory bývalého Leninovho múzea a dočasne oživili túto časť Starého mesta. Vyše 50 vystavujúcich dizajnérov na 1.000 m2 plochy v Starter zone, kurátorské výstavy, príjemné nádvorie, dobrá hudba, detská izba, kaviareň, sprievodný program (PechaKucha Night, prednášky, diskusie, odovzdávanie cien...)... To všetko urobilo z tohto opusteného, ale krásneho paláca opäť miesto na mape mesta. Organizované združením PUNKT, s podporou starostky Starého mesta, Nórskeho veľvyslanectva a ďalších partnerov sa podarila úžasná akcia. Takmer 2.000 oficiálnych návštevníkov (a podľa môjho názoru ďalších minimálne 1.000 „neoficiálnych“) je na bratislavské, stále tak trochu malomestské pomery, naozaj fantastický úspech. KONSEPTI sa priamo v Pisztoryho paláci predstavilo s prezentáciou značky MOOOI a spolu s niekoľkými ďalšími „korporátnymi“ účastníkmi, dúfajme, postavilo slušnú latku na ďalšie pokračovanie Running zone, prezentácie komerčných, ale na kvalitný dizajn zameraných firiem.

V showroome na Továrenskej sme zase dali priestor trom mladým slovenským dizajnérkam, spojeným pod novou značkou TRI V JEDNOM, ich výstava s názvom „Do vypredania zásob“ potrvá do 15.10.  Ešte raz vďaka organizátorom, kompliment účastníkom. Už teraz sa tešíme na predĺžený septembrový Dizajnvíkend v roku 2012.

Boris Hrbáň

Milánský majster

30.8. 2011

Počas posledných dvoch rokov môžeme z nových kolekcií niektorých talianskych nábytkárskych „super značiek“ vytušiť jeden ucelený trend a to novú vlnu reedícií klasických modernistických dizajnov, ktoré vznikali predovšetkým v období päťdesiatych a šesťdesiatych rokov. Okrem Aliasu, ktorý tento rok predstavil kreslo Manzú od automobilového dizajnéra Pio Manzú (o ktorom sa určite ešte nabudúce zmienime) a Zanotty je to predovšetkým Cassina, ktorá každý rok predstavuje modernistický dizajn v novom svetle. Naposledy to bola práve vynikajúca tvorba významného dizajnéra Franca Albiniho (1905 – 1977).

Tento dizajnér aj architekt tvoriaci a žijúci v Miláne je jednou z najdôležitejších postáv talianskeho povojnového avantgardného dizajnu. Jeho práca, ktorú rozvíjal už od tridsiatych rokov, vždy stála na rozhraní čistého funkcionalizmu a precízneho remeselného prevedenia. Niektoré jeho kúsky nábytku, ktoré boli len nedávno znovu oprášené iba potvrdzujú svoju kvalitu a úplnú nadčasovosť.

Albini začal svoju profesionálnu kariéru v ateliéri Gio Pontiho, ktorému sa už v päťdesiatke smelo vyrovnal s kvalitou svojich projektov. Už v roku 1930 si otvára vlastné štúdio a začína navrhovať nábytok, interiéry i celé domy. Jeho najväčšia sláva však prichádza na začiatku päťdesiatych rokov, kedy navrhuje svoje najcharakteristickejšie interiérové objekty. Okrem iného to boli hlavne stoličky, kreslá, stoly a úložné systémy, v ktorých používa svoj nezameniteľný racionalistický spôsob navrhovania. Na rozdiel od svojho súčasníka Carla Mollino, ktorý vo svojej tvorbe hýri tvarmi a materiálmi je Albini veľkým minimalistom, ktorý sa vo svojich projektoch nenecháva uniesť a zostáva v tichej pokore voči materiálu, forme a ich výslednej funkcii. V nasledujúcich rokoch navrhuje spoločne so svojou manželkou Francou Helg mnoho úspešných produktov ale aj budov, medzi ktoré patrí aj obchodný dom La Rinascente v Ríme (1957), mestský palác INA v Parme (1950 – 1954) či jedinečné renovácie niektorých starých palácov a múzeí v Janove. Zaujímavá je tiež jeho realizácia milánskeho metra, ktoré je určite známe každému znalcovi dizajnu, pretože ho každý rok môže vidieť pri veľtrhu Salone del Mobile. Na tvorbe tohto metra spolupracoval Albini s grafickým dizajnérom Bobom Noordou.

Nábytkárska značka Cassina začala s reedíciou Albiniho nadčasových návrhov už pred dvoma rokmi. Najskôr to bol malý stolík Cicognino z roku 1953 s praktickým držadlom, či legendárna stolička Luisa, ktorá v roku 1955 získala významné ocenenie Campasso D´Oro. Potom nasledovalo hojdacie lehátko Canapo a stôl Cavaletto, ktoré majú typické sekané, geometrické a zároveň organické tvaroslovie svojho tvorcu. Tento rok značka Cassina prišla s úplnou novinkou a to prekvapivo s unikátnou reedíciou knižnice Veliero z roku 1940, ktorú mal Albini umiestnenú v interiéri svojho slávneho milánskeho bytu. Táto geniálna konštrukcia je tvorená dvoma pilierikmi držiacimi kovové drôty, medzi ktorými sú umiestnené poličky vyrobené z tvrdého bezpečnostného skla. Na prvý pohľad zložitý dizajn nakoniec odhalí svoju eleganciu a Albiniho inteligentné priestorové a funkčné riešenie.

Vďaka kompletnej reedícii, ktorú teraz ponúka spoločnosť Cassina v rámci svojej série I Maestri môžete spoznať jednu z dôležitých kapitol talianskeho povojnového dizajnu, ktorou tvorba Franca Albiniho nesporne je.

 

Letní designová přestávka

25.7. 2011

Opravdu nevím. Možná je to věkem a senilitou na obzoru, možná jsem větší romantik než jsem myslel. A nebo je to jenom narůstající nadšení z dobrého jídla a jiných základních požitků, které zralému muži život nabízí. Ať tak či onak, užil jsem si toho do sytosti. Čeho? Meruňkových knedlíků sypaných tvarohem a strouhankou přeci. Ano - tady nebude řeč o designu. A nebo bude? Typ mi dal Maxim Velčovský, když jsme se potkali v červnu na prvním ročníku Artedesign festivalu Křehký Mikulov. Tehdy jsem to nestihl, sám Mikulov mi uhranul. Ale vzpomněl jsem si při návratu z rodinné dovolené v Chorvatsku u Orsona Wellese (o tom snad někdy příště...). Měl jsem za sebou podstatnou část strastiplné cesty od moře a když jsem zahlédl v dálce obrysy mikulovského zámku, vytanulo mi to na mysli......Café Fara v Klentnici od  Arch. Marka Štěpána (www.cafefara.cz). Steve Jobs mi ukázal rychle cestu. Vystoupal jsem na kopec nad Pavlovem a už se dostavily první prožitky. Pohled na Novomlýnské nádrže, Pálavské vrchy a hodně v dálce vinařství Sonberk od pana architekta Pleskota (www.sonberk.cz) ve mne vyvoval první vlnu euforie. A mělo přijít více. Café Fara se snadno hledá, neboť fara bývá zpravidla u kostela. Původní stavení obsahuje kavárnu, obchod s milými&místními&sezónními drobnostmi. Projdete podél kostela, několik schodů dolů a otevírá se půvabný dvorek s bezvadným venkovním nábytkem a slunečníky (bez reklamy). Po straně na místě bývalých chlívků stojí příjemně navržený objekt s 4 pokoji pro ubytování (meruňkový, mandlový, levandulový a farní). Naproti v dalším domě neutuchají práce na dalším rozvoji - sklípek, sauna atd. Pořádají zde koncerty, je tu dětský koutek. Obsluha byla skvělá a právě probíhající "meruňkový týden" se neomezoval jen na knedlíky. K mání bylo i meruňkové pivo, džusy, káva a mnoho dalšího. Ty 2 hodiny patří k těm nejpříjemněji stráveným v letošním roce. Je skvělé, že u nás jsou lidé, kteří mají nápady a energii tvořit taková místa. Kéž by jich bylo více.

David Řezníček

Koberce Nanimarquina vo VitraHaus

21.6. 2011

VitraHaus navrhnutý Herzogom & de Meuronom je domovom Vitra home collection a môžete ho nájsť vo Vitra Campuse v Nemecku (Wei am Rhein).

Súčasťou tohto raja pre milovníkov dizajnu je veľký showroom produktov Vitra. „Jednotlivé domy“ sú postavené v piatich poschodiach a tvoria unikátnu výstavnú plochu.

Popri tejto švajčiarskej značke je tu tiež vystavený súbor dizajnových produktov iných firiem a nájdete tu i koberce Nanimarquina.

Koberec navrhnutý Christianom Zuzunagem je vystavený v jednom z týchto poschodí vedľa pohoviek, lampy a ďalších doplnkov. Dohromady tvoria moderný, svieži a odvážny priestor, ktorý máme radi.

Salone del Mobile: Moroso 2011

7.6. 2011

Stánek Moroso na Milánském výstavišti navrhla deisgnérka Patricia Urquiola. Na tisíci čtverečních metrech popustila tato španělská designérka uzdu své kreativitě a talentu. Rok co rok nepřestává její oslnivě originální a inovativní prostorový design znovu ohromovat veřejnost.

Letos nahradila zdobnou okázalost čistými architektonickými prvky, křižující se horizontální a vertikální plochy vytvářely pavilony, v nichž se nacházely jednotlivé části expozice.

Novinky letošního roku pocházejí od designerů jako P. Urquiola (Gentry SofaBikint, Klara Collection), T. Yoshioka (Moon Chair), Doshi&Levien (Impossible Wood Chair), E. Van Vliet (Buttondown Collection), E. Manferdini (Filigrana), Nendo (Pond), M. Thorpe (Blur Sofa), T. Nguyen (Booklet), F. Rota (Desk One), M. (Tre D), K. (Miss SarajevoBuba) A T. (Stitched).

 

Tokujin Yoshioka — Twilight

V showroomu Moroso v centru Milana byla k vidění instalace „Twilight“ Tokujina Yoshioky, známého svými experimentálními výstavami. Tentokrát vytvořil prezentaci pro svji židli Moon. Japonský designér vytvořil v showroomu atmosféru paprsků slunečního světla – „auru“, která připomíná přírodní úkaz, známý jako „boží oko“.

 

Diesel + Moroso = Successful Living!

Brandy Diesel, Moroso A Foscarini pokračují ve veleúspěšné spolupráci.

I na letošním milánském veletrhu rozšířily kolekce nábytku a svítidel Diesel 2011. Inspirovali se přitom nekonvenčním přístupem k  životu a oslovily zákazníky, kterým se líbí jednoduché tvary, ale kteří zároveň hledají „moderní“ městský styl ve vysokém komfortu a kvalitě.

Kolekce od Moroso je tvořena  křeslem a podnožkou (ve dvou velikostech) „Chubbby Chic Collection“. Oba prvky využívají opasku, který se běžně užívá jako součást oblečení v módní kolekci Diesel.

Dalším produktem, který je vhodný hlavně pro ty u kterých po příjemném večeru  často dospávají hosté, je Tiramigiú Bed Sofa.

Poslední z nové kolekce je „Mindstream Cabinet“ – úložný systém  coby seskupení kontejnerů, obrázků a iluzí. Různé tvary komponentů vytváří osobitý kontrast. Vizuální vrstvy uvnitř skříněk vytvářejí různé světy a mění statický objekt v dynamický. Nabízejí novou a neokoukanou estetiku založenou na kontrastech různých výšek, detailu a syrovosti, architektury a přírody.

 

Salone del Mobile 2011

16.5. 2011

Príčinou bol Salone del Mobile – najväčší veľtrh nábytku na svete. A tento rok navyše oslavuje 50 rokov svojej existencie. Vedľa futuristického obrovského výstaviska za humnami mesta na trase medzi centrom a letiskom Malpensa v meste vyrástlo na jeden týždeň niekoľko oblastí a zón, ktoré sa stali oslavou ľudskej tvorivosti (a zona Tortona je dnes len jedna z mnohých).Stovky obchodov, galérií, štúdií, múzeí na mapách mnohých špeciálnych sprievodcov. Je to neuveriteľný fenomén – bez ohľadu na sínusoidu hospodárskeho vývoja alebo nepolitické chúťky dott.Berlusconiho. Akoby design show hostila Miláno a nie naopak.

Salone del Mobile 2011 — Foscarini from konsepti on Vimeo.

Tam, kde pred pár rokmi stáli opustené továrne a sklady s prvými kreáciami chudobných návrhárov, stoja dnes sídla módnych superznačiek a design hotely svetového mena. Za rohom narazíte na okúzľujúci zabudnutý dvor továrničky na hodváb, ktorú Rossana Orlandi premenila na rozprávkový svet divov. Kreatívci si tu proste úplne podmaňujú verejný priestor. Nič im nie je sväté ani cudzie. Menia mesto pred očami. Je tu veselo a málo sa spí. Koktaily deň čo deň. Komercia splýva s neziskovosťou, charitou či ekológiou, nemecký biznismen sa pretláča davom vedľa milánskeho študenta alebo japonského kreatívneho riaditeľa. Armani vedľa undergroundu či street labelu. Zmes jazykov, neuveriteľné módne kreácie a kombinácie, ktorým ale samozrejme kraľuje čierna farba.

A tento rok bolo aj skvelé počasie. A to je dôležitá vec – v Miláne sa často prvýkrát dotknete jari a dážď jednoducho nepraje neustálym presunom medzi akciami. Toto divadlo môžete nenávidieť, ale niečo vás núti sa sem vracať – byť súčasťou toho Babylonu. Svet sa tým asi moc nezlepší, nič zásadného sa tu nevyrieši, ale na tých pár dní či hodín prepadnete ilúzii toho lákavého sveta nových tvarov, priestorov a farieb. Naplní vás to nápadmi a odhodlaním. Alebo aspoň silnými zážitkami. A to nie je zase tak málo.