Slavíme 30 let

Zvědavost, radost a fascinace světovým designem stály u zrodu Konsepti. Už od samého začátku bylo našim cílem přinášet do Česka výjimečný nábytek, sdílet příběhy a dodávat architektům i klientům odvahu tvořit inspirativní prostory. Přečtěte si, jak tři dekády existence Konsepti reflektují naši zakladatelé, Lucie a David Řezníčkovi.

Co Vás před 30 lety vedlo k založení Konsepti?

Především zvědavost, okouzlení a radost… později vášeň pro dobrou architekturu a interiérový design a touha přivézt vše to krásné a nově poznané ze světa do Čech. Dodat odvahu a argumenty českým architektům a klientům, aby společně – ideálně s námi – tvořili mimořádná místa pro život i práci.

Jaká byla Vaše vize v začátcích a jak se vyvíjela v průběhu tří dekád?

O vizi asi nešlo. Devadesátá léta byla unikátní – trh prázdný, zkušenosti chyběly. Byli jsme mladí a nepokorní. Bavilo nás poznávat mimořádné tvůrce, projekty a produkty v zahraničí a přivážet je do Čech. Předávat ty příběhy kreativity a odvahy. Posunovat hranice a poskytovat mimořádnou službu.

Na jakých aktuálních projektech Konsepti pracuje? Jsou mezi nimi například nové showroomy, rozšíření portfolia značek, speciální spolupráce nebo iniciativy zaměřené na designéry a architekty?

K 30. výročí firmy si chceme dát dárek – ale ten neprozradíme. Portfolio značek de facto zužujeme; preferujeme hloubku a intenzitu spolupráce s těmi nejlepšími. Učíme se dělat lépe a lépe komplexní projekty. Aktivně pracujeme s perspektivní projekcí naší Konsepti Stage, kde jsme schopni ve vysoké kvalitě a intenzitě prezentovat návrhy projektů v realistické perspektivě.

Pyšní jsme na realizaci dvou prestižních projektů – Slovenské národní galerie v Bratislavě a hotelu Fairmont v Praze. V obou případech jsme vystupovali v roli hlavního dodavatele volného nábytku. V případě hotelu šlo o koordinaci více než 50 různých dodavatelů z Evropy, Ameriky i Asie. Aktuálně dodáváme sedací prvky pro nádraží Praha-Bubny.

Jaké jsou Vaše dlouhodobé plány a vize pro Konsepti na dalších 5–10 let? Kam byste firmu chtěl posunout?

Cílem není násobit obrat, ale organicky růst – s podmínkou udržitelné ziskovosti a dostatku prostředků pro rozvoj. Jsme tu 30 let, dotkli jsme se hranice 300 mil. obratu, už nejsme úplně malá firma. Nejnáročnější je vnitřní přestavba – změna myšlení a otevřenost novým věcem. Chceme firmu, kde budou pracovat zkušení a motivovaní lidé, kteří si dokážou budovat a udržet vztahy s náročnými a kreativními architekty a odvážnými klienty. Takové kolegy není snadné v dnešní době nalézt.

Co pro Vás osobně znamená 30 let Konsepti? Jaké emoce ve Vás toto výročí vyvolává?

Nic překvapivého… nějaký ten sentiment, nostalgie se dostaví. Pocity, že dříve bylo vše jednodušší a snazší. Dnes je mnohem těžší přijít s něčím novým, zaujmout. Do druhého dne je váš skvělý nápad okoukaný nebo zkopírovaný. Ale není čas si s tím lámat hlavu – jsou tu klienti, architekti, termíny, další výzvy.

Snažíme se obklopit mladými a šikovnými lidmi, kteří vnímají naši DNA a jsou ji schopni s novou energií rozvíjet a obohacovat. Jen máloco je tak jisté jako to, že za pár let s Lucií u kormidla už nebudeme. Teprve potom se ukáže, jak udržitelná naše koncepce opravdu je. 

Jak byste popsal spolupráci a roli Lucie v dalším směřování firmy? Jaké jsou její vize a jak se vzájemně doplňujete?

Další klišé hrozí… Firma je vedle našich kluků to čtvrté dítě – a my patříme ke generaci, která jí často dávala víc než sobě. Nebo nás stála nejvíc sil. Bylo to často 24/7. Ani jeden z nás nejsme rozeným podnikatelem, jdeme do věcí srdcem. Konsepti vzniklo jako nástroj pro naplnění našich pracovních i životních snů.

Lucie nikdy netoužila vést tým – je naprosto oddaná svým architektům a klientům. Já se snažím budovat systém, nástroje a udržitelné principy. Zajistit cashflow a získat si důvěru našich dodavatelů. Nejtěžší se ukazuje právě to předávání – dát prostor mladším kolegům a novým nápadům. Nemáme na vše stejný názor, ale učíme se být otevření pohledu toho druhého. Občas to jiskří, a často si to neseme domů. Ale to k tomu patří. Je to prostě naše dítě.