zpět na úvodní stránku blogu

Shiro Kuramata, materiály zpívají

9.1. 2012

Značka Cappellini nedávno otevřela v Miláně svůj obchod po nové rekonstrukci. Zahalila ho kompletně do žluté barvy a s hrdostí v něm představila unikátní tvorbu japonského postmoderního virtuose a klasika designu dvacátého století Shiro Kuramaty (1934—1991).

 

A ten si to nyní opravdu zaslouží. Vždyť loni uplynulo již dvacet let od jeho úmrtí a jeho snová minimalisticko-hravá tvorba je dnes velkým lákadlem světových aukčních síní. A není to náhoda, že se tento všestranný tvůrce prezentuje právě v Showroomu Cappellini. Italská značka totiž dodnes vyrábí hned několik jeho jedinečných nábytkových solitérů. I z jiného hlediska je dnes tvorba snad nejslavnějšího japonského designéra velmi aktuální. Se současnou retro vlnou totiž už pomalu, ale jistě přichází čas i na revizi sedmdesátých a posléze osmdesátých let, kterým vládl ve světové architektuře a designu často velmi kontroverzní postmodernismus. Jeho aktuálním zhodnocením je ještě do 15. ledna probíhající výstava Postmodernism, Style and Subversion 1970—1990 v londýnském Victoria & Albert muzeu, jejíž návštěvu vřele doporučuji. Projekt zhodnocuje toto období výtvarného umění hned z několika úhlů pohledu a rozmanitých médií a mimojiné ve své instalaci představuje hned několik zásadních Kuramatových děl.

 

Nyní se však nechci ani věnovat aktuálním událostem, které se týkají právě Kuramaty, jako jsou obě výstavy v Miláně a v Londýně, ale spíše využít této příležitosti a podívat se obecně na designérovu tvorbu a zjistit jaký byl vlastně jeho přínos mezinárodnímu designérskému proudu své doby i mimo ní. Vychází to především z jeho zázemí, které bylo naprosto odlišné než u jeho evropských a amerických současníků. Kuramata vychází z poezie své vlastní země, tradic, ale i silného průmyslového a technického pokroku, který v Japonsku v druhé polovině minulého století intenzívně probíhal. V tom se odráží Kuramatovo použití moderních průmyslových materiálů, jejichž formu však vždy designér přetavil v subtilní designérská sochařská díla, v kterých odkrýval skryté vizuální krásy použitých materiálů a kterými nejednou okouzil všechny členy legednární skupiny Memphis i mnoho dalších. To jistě ilustují všechny nejznámnější designérovy návhry jako jsou vlnící se kabinet Progetti Compiuti, nebo úložné systémy Pyramid a Revolving, které vyrábí právě značka Cappellini. Typickým příkladem jeho industriální poetiky je samozřejmě také křeslo How High The Moon od značky Vitra.

 

Za jeho slavnými kousky však nalezneme další fascinující designérské ideje v podobě jedinečných solitérů i celých interiérů. Tak například jeho stolní lampa OBA-Q z roku 1972 je tvarovou hříčkou přípomínající přehozený kapesník. Vše však vyrobené z čistokrevného plastu. Naopak jeho Kabinet kuriozit vytvořený v roce 1989 je transparentní geometrickou strukturou složenou z barevných kusů akrylu. Ostatně akryl hrál v jeho pozdní tvorbě na přelomu osmdesátých a devadesátých let velký význam, když do něj zaléval květiny či ptačí pera. Kuramata tak vytvářel neviditelný svět prchající krásy, na který v současnoti navazuje řada progresivních japonských designérů. Jmenujme zde jen studio Nendo či Tokujina Yoshioku, jejichž krece přesně pokračují v mistrově konceptu. A to už se dostáváme rovnou k jeho celkovému významu nejenom pro japonský design. Kuramata zkrátka vytvořil nový systém jak pracovat s materiály, jak jim dávat nové významny plné poetiky a hry. Narozdíl od Italů dal plastům neuvěřitelnou vlastnost vyprávění příběhů a možná i zpívání písní. Současný design bychom si bez této melodie vůbec nemohli představit. Zčásti tomu vděčíme právě i Shiro Kuramatovy. Teď už stačí jen obdivovat několik jeho prací, které jsme pro vás v tomto článku vybrali.


Líbil se vám článek? Sdílejte ho:

Další články blogu