Inspirace v tradičním řemeslu

10. 5. 2012

Kolekce sedacího nábytku, kde velký sedák poslouží rovněž jako stůl. Vlákna se rolují kolem “trubkového” profilu, který je napojen na nosný kovový rám. Proces, který vychází z tradiční vietnamské techniky, kde se vlákno na bázi papíru motá kolem mořských řas tak, aby vznikla třeba malá miska. Myšlenka “Superheroes – superhrdinů” vznikla (jak jinak) při cestě po Vietnamu, kde Glimpt navštívili různé řemeslníky a sledovali jejich postupy a zároveň hledali inspirativní materiály a barvy. Později se setkali se zkušenými “tkalci” v Ho Chi Minhově městě. Glimpt myšlenku dále rozvíjeli a neváhali zahrnout do projektu i další vlivy a pohledy. Zapojili švédského ilustrátora Malina Koorta, který pomáhal navrhnout aktuální vzory pro vznikající produkty serie. Glimpt s oblibou sledují a zkoumají historii a estetiku řemesel v různých zemích, které navštěvují a se zvědavostí a otevřenou myslí se nechají inspirovat lidmi, řemesly a kulturním bohatstvím regionu.

Superheroes, Cappellini
Design: Glimpt studio

Joe Colombo: příběh jednoho křesla

3. 4. 2012

Italský futurista, elegantní pán s dýmkou, designér Joe Colombo (1930—1971) bývá nejčastěji spojován s progresivním přístupem k designu hledající v šedesátých letech minulého století nová východiska, materiálové experimenty, funkční a výrobní inovace a především zcela nový způsob životního stylu, který měl s sebou tehdejší interiérový design přinést, jak například dokumentují jeho experimentální návrhy bytů a obytných jednotek. Jeho slavné křeslo s prozaickým označením 4801, které autor navrhl v roce 1965 pro značku Kartell, je sice experimentálním futuristicky koncipovaným solitérem, ale jeho korpus je u Colomba překvapivě vyroben celý ze dřeva.

Původní design expresivně tvarovaného křesla vyrobeného kompletně z ohýbané překližky se stal za svou existenci ikonou, kterou dnes najdeme v mnoha významných muzeálních sbírkách po celém světě i na stránkách katalogů prestižních aukčních síní, v kterých je vždy vyhledávanou sběratelskou položkou. Ve své době byla produkce křesla zcela výjimečným podnikem pro značku Kartell, která je dodnes synonymem k produkci pouze plastového nábytku. Model 4801 byl totiž jediným produktem značky vyrobeným kompletně ze dřeva a ne právě z plastu. Kartell musel do vývoje křesla investovat nemalé výrobní náklady, aby vůbec mohl design vzniknout. Jak se zdá, vyplatilo se. V tvorbě předčasně zesnulého Joe Colomba zaujímá tento produkt své pevné místo a narozdíl od jeho většiny plastových či polstrovaných kusů nábytku je zkrátka jiný. Jeho futuristicko-organické tvarosloví jistě najdeme i u dalších jeho návrhů, ale svým způsobem výroby se produkt blíží spíše skandinávskému nebo americkému designu té doby ve kterém experimenty s ohýbanou překližkou hrály mnohem větší roli. V italském prostředí pak jistě hledejme souvislost například s o něco starším Carlo Mollinem, jehož překližkové stoly podobající se spíše volným sochařským plastikám musel Colombo jistě znát. Křeslo 4801 se v průběhu šedesátých a sedmdesátých let vyrábělo v mnoha barevných lakovaných variantách. Nechyběla pak ani verze s pohodlnějším polstrováním, která vizuálně sbližuje návrh s ostatními Colombovými pracemi. Například Sella 1001 pro značku Comfort (1963) nebo jeho křeslo LEM též z roku 1963. Oba návrhy jsou také vyrobeny z ohýbané překližky a polstrování.

Jakési zadostiučinění pro značku Kartell však přišlo až minulý rok, kdy v rámci své nové kolekce společnost představila re-edici této legendy, jejíž význam však posunula o trochu dál a v podstatě tak splatila dluh své původní myšlence výrábět nadčasový nábytek z plastů. 4801 můžete totiž od minulého roku zakoupit v černém, bílém a transparentním plastu. S re-edicí se tak Kartell vrátil na začátek a zároveň díky současným výrobním technologiím přinejmenším zajímavě reinterpretoval tvar, který původně vznikl pro výrobu ze dřeva a přiblížil tak tento design vkusu současného zákazníka.

Stůl Arabesco

4801 (původní model)

4801 (re-edice Kartell)

4801 (re-edice Kartell)

Lem lounge chair

Sella 1001 lounge chair

Leon Ransmeier, Design pro život

6. 3. 2012

V poslední kolekci britské značky Established & Sons jsme mohli mezi mnoha známými jmény slavných designérů rozpoznat i několik těch méně povědomých. Mezi ně jistě patří i Leo Ransmeier, který pro britského výrobce představil velmi inteligentně a kompaktně řešenou otočnou stoličku Revolver.

Ta je vlastně prototypem celkového Ransmeierova přemýšlení o užitných hodnotách každodenních předmětů, který tento tvůrce z New Yorku velmi rád navrhuje. I když má autor za sebou již například spolupráci s nizozemskou legendou Droog, v jeho práci převládá spíše čistý minimalistický styl, který však v sobě vždy obsahuje určitý vtip nebo rafinované funkční vylepšení, které z jeho návrhů nevytváří jenom obyčejný strohý minimalismus. Na stejném principu funguje i jeho ranný návrh z roku 2006, který vytvořil ve spolupráci s Gwendolyn Floyd právě pro zmiňovaný Droog. Jedná se o závěsné svítidlo Hang on Easy. To se skládá pouze z průsvitného kulovitého stínítka, které jednoduše nasadíte na zavěšenou žárovku. Díky velmi chytrému, ale zároveň prostě jednoduchému otvoru pro navléknutí žárovky a zaháknutí kabelu vznikl ze stínidla rafinovaný objekt se svou přesnou funkcí. Tu má samozřejmě i zmíněná stolička Revolver pro společnost Established & Sons , která je zároveň zatím posledním návrhem v portfoliu Leona Ransmeiera. Kovová stolička archetypální konstrukce se čtyřmi nohami je v jedné třetině své výšky rozdělena a její vrchní část je velmi lehce otočná. Stejně tak snadně jako zásobní bubínek revolveru. Nenápadné, ale přesto experimentální a velmi praktické. Takový je přístup newyorského tvůrce.

Svědčí o tom i jeho další projekty, jako je například odkapávací tác na nádobí Dishrack, který v roce 2008 navrhl též ve spolupráci s Gwendolyn Floyd ještě za svého působení v Nizozemí. Ten se stává hustým lesem umělohmotných tyčinek vytvářejících oporu do všechny typy nádobí a doplňků, které běžně umíváme. Stejně tvarovaná je pak i jeho rohožka Doormat z roku 2004.

Mnoho předmětů navrhl Ransmeier pro svou vlastní značku DBA, kterou založil se svými přáteli Erikem Wysocanenm and Patrickem Sarkissianem a která je zaměřena na produkci nenápadných a ekologicky založených funkčních objektů sloužících každodennímu životu. Příkladem může být kuličkové pero, které je z 98% recyklovatelné či série diářů a zápisníků Endless skládající se z jednotlivých kusů, které na sebe navazují a vytvářejí tak nekonečně dlouhý řatězec diářů. Humidifier je zase zcela jednoduchým osvěžovačem vzduchu s obyčejným kyblíkem na vodu stojícím na podstavci se zdrojem elektřiny. Do stejné rodiny patří i přesnosné topení či praktický umělohotný disk sloužící k uskladnění a lepší manipulaci se zdrojovými kabely.

Trochu odlišnou historii má design přísného pracovního stolu Folia, který navrhl designér původně pro ředitelku slavného skleněného domu Philipa Johnsona v New Canaan v Connecticutu. Stejně minimalistický jako je ikonický modernistický dům, je i tento pracovní stůl se čtyřmi výsuvnými šuplíky. Design se natolik líbil chicagské aukční síni Wright, že ho nyní nabízí exkluzivně v limitované edici. A to je snad tak jediný návrh Leona Ransmeiera, který tak byl povýšen na výce než jen inteligentní design našich všedních, ale přesto vždy jedninečných životních chvílí.

DBA Pen

Folia

Folia

Gradient

Gradient

Hang On Easy

Hang On Easy

Heater

Humidifier

Revolver

Revolver

Shiro Kuramata, materiály zpívají

9. 1. 2012

Značka Cappellini nedávno otevřela v Miláně svůj obchod po nové rekonstrukci. Zahalila ho kompletně do žluté barvy a s hrdostí v něm představila unikátní tvorbu japonského postmoderního virtuose a klasika designu dvacátého století Shiro Kuramaty (1934—1991).

A ten si to nyní opravdu zaslouží. Vždyť loni uplynulo již dvacet let od jeho úmrtí a jeho snová minimalisticko-hravá tvorba je dnes velkým lákadlem světových aukčních síní. A není to náhoda, že se tento všestranný tvůrce prezentuje právě v Showroomu Cappellini. Italská značka totiž dodnes vyrábí hned několik jeho jedinečných nábytkových solitérů. I z jiného hlediska je dnes tvorba snad nejslavnějšího japonského designéra velmi aktuální. Se současnou retro vlnou totiž už pomalu, ale jistě přichází čas i na revizi sedmdesátých a posléze osmdesátých let, kterým vládl ve světové architektuře a designu často velmi kontroverzní postmodernismus. Jeho aktuálním zhodnocením je ještě do 15. ledna probíhající výstava Postmodernism, Style and Subversion 1970—1990 v londýnském Victoria & Albert muzeu, jejíž návštěvu vřele doporučuji. Projekt zhodnocuje toto období výtvarného umění hned z několika úhlů pohledu a rozmanitých médií a mimojiné ve své instalaci představuje hned několik zásadních Kuramatových děl.

Nyní se však nechci ani věnovat aktuálním událostem, které se týkají právě Kuramaty, jako jsou obě výstavy v Miláně a v Londýně, ale spíše využít této příležitosti a podívat se obecně na designérovu tvorbu a zjistit jaký byl vlastně jeho přínos mezinárodnímu designérskému proudu své doby i mimo ní. Vychází to především z jeho zázemí, které bylo naprosto odlišné než u jeho evropských a amerických současníků. Kuramata vychází z poezie své vlastní země, tradic, ale i silného průmyslového a technického pokroku, který v Japonsku v druhé polovině minulého století intenzívně probíhal. V tom se odráží Kuramatovo použití moderních průmyslových materiálů, jejichž formu však vždy designér přetavil v subtilní designérská sochařská díla, v kterých odkrýval skryté vizuální krásy použitých materiálů a kterými nejednou okouzil všechny členy legednární skupiny Memphis i mnoho dalších. To jistě ilustují všechny nejznámnější designérovy návhry jako jsou vlnící se kabinet Progetti Compiuti, nebo úložné systémy Pyramid a Revolving, které vyrábí právě značka Cappellini. Typickým příkladem jeho industriální poetiky je samozřejmě také křeslo How High The Moon od značky Vitra.

Za jeho slavnými kousky však nalezneme další fascinující designérské ideje v podobě jedinečných solitérů i celých interiérů. Tak například jeho stolní lampa OBA-Q z roku 1972 je tvarovou hříčkou přípomínající přehozený kapesník. Vše však vyrobené z čistokrevného plastu. Naopak jeho Kabinet kuriozit vytvořený v roce 1989 je transparentní geometrickou strukturou složenou z barevných kusů akrylu. Ostatně akryl hrál v jeho pozdní tvorbě na přelomu osmdesátých a devadesátých let velký význam, když do něj zaléval květiny či ptačí pera. Kuramata tak vytvářel neviditelný svět prchající krásy, na který v současnoti navazuje řada progresivních japonských designérů. Jmenujme zde jen studio Nendo či Tokujina Yoshioku, jejichž krece přesně pokračují v mistrově konceptu. A to už se dostáváme rovnou k jeho celkovému významu nejenom pro japonský design. Kuramata zkrátka vytvořil nový systém jak pracovat s materiály, jak jim dávat nové významny plné poetiky a hry. Narozdíl od Italů dal plastům neuvěřitelnou vlastnost vyprávění příběhů a možná i zpívání písní. Současný design bychom si bez této melodie vůbec nemohli představit. Zčásti tomu vděčíme právě i Shiro Kuramatovy. Teď už stačí jen obdivovat několik jeho prací, které jsme pro vás v tomto článku vybrali.

Cappellini Showroom

Sealing of the Roses, 1990

Acrylic Floor Stand A lamp, 1985

Cabinet de Curiositié, 1989

Feather Stool, 1990

Hal 2, 1987

OBA-Q lamp, 1972

Three-legged Chair A, 1983