Faye Toogood: Assemblage 3

24. 10. 2011

Na konci září proběhla jedna z nejdůležitějších výstav světového designu. Londýnský Design Festival je čím dál tím častěji vnímám jako druhá nejzásadnější událost v roce a to sice hned po dubnovém milánském veletrhu. Pravdou jistě je, že Londýnský Design Festival se stal především významnou událostí na poli experimentálního a limitováného designu než tradičního seériově vyráběného nábytku. To potvrdila i vynikající výstava v galerii aukční síně Phillips de Pury & Company, která sídlí hned za rohem od slavné módní ulice Bond Street.

Teprve svou třetí kolekci nábytku a osvětlení zde totiž představila mladá designérka a stylistka Faye Toogood, která se rozhodla navrhovat nábytek teprve před rokem. Po jejím úspěšném působení stylistky interiérů a editoriálů pro prestižní britské magazíny, ale i mezinárodní značky jako jsou Comme de Garcons, Tom Dixon a další, se Faye vrhla na svou vlastní autorskou tvorbu, která však tématicky a vizuálně stále sleduje její činnost stylistky a tvůrkyně instalací. 

V kolekci pro Phillips de Pury & Company tak prozatím nejmarkantněji vykrystalizoval její nezaměnitelný přístup k nábytkovému designu. Po jejích předešlých projektech Assamblage 1 a 2, které představila minulý rok, tedy přichází designérka s Assemblage 3 nesoucí podtitul Delicate Interference. Autorka vytvořila jednotnou sérii obsahující toaletní stolek, stojánek na šperky, několik nízkých stolků, stojací světlo, nástěnné světlo a několik dalších objektů, které ve svých formách doslova objevují skryté vlastnosti použitých materiálů. Celá kolekce je totiž inspirována přirodními mimikry a povrchem hmyzích těl, jehož neopakovatelné vizuální vlastnosti se snaží převést do zcela nových tvůrčích souvislostí. Všechny objekty, většinou vyrobené ze surových kovů, byly podrobeny jakési současné designérské alchymii, když na ně designérka použila celou řadu chemických postupů odkrývajících originální vizuální vlastnosti použitého hliníku či bronzu. Ty pak vytvářejí jakési luxusní a zároveň surové schránky výsledných předmětů, které byly vytvořeny v přísně limitované edici. Většina objektů z kolekce je tak charakteristická svými měňavými duhovými povrchy, které díky chemické upravě, jejich materiály získaly.

Nábytek se pod taktovkou Faye Toogood stává výtvarným experimentálním nástrojem k vytvoření určité specifické atmosféry a originální vizuality. Tu má i její poslední kolekce Assemblage 3, která je jedním z největších překvapení aktuální designérsko-umělecké scény.

Dizajnvíkend – skvělý víkend

13. 10. 2011

řekla si asi většina po uplynulém víkendu. Pro ty, kteří od večera 28.9. do večera 2.10. stihli navštívit Pisztoryho palác na Štefánkovej ulici v Bratislavě nebylo však jediným důvodem tohoto konstatování krásné, ještě stále letní počasí na konci září. Obrovské množství energie, lidí a skvělých věcí, zaplnilo dlouhé roky zavřené prostory bývalého Leninova muzea a dočasně oživilo tuto část Starého města. Více než 50 vystavujících dizajnérů na 1.000 m2 plochy v Starter zóně, kurátorské výstavy, příjemné nádvoří, dobrá hudba, dětský koutek, kavárna, doprovodný program (PechaKucha Night, přednášky, diskuze, předávání cen….)…To vše udělalo z tohoto opuštěného, ale krásného paláce opět místo na mapě města. Organizované sdružením PUNKT, s podporou starostky Starého města, norského velvyslanectví a dalších partnerů se podařila úžasná akce. Téměř 2.000 oficiálních návštěvníků ( a podle mého názoru dalších minimálně 1.000 „neoficiálních“) je na bratislavské, stále tak trochu maloměstské poměry, opravdu fantastický úspěch. KONSEPTI SK se přímo v Pisztoryho paláci představilo s prezentací zančky MOOOI a spolu s několika dalšími „korporátními“ účastníky, doufejme, postavilo slušnou laťku na další pokračování Running zone, prezentace komerčních, ale na kvalitní design zaměřených firem.

V showroomu na Továrenské jsme zase dali prostor třem mladým slovenským designérkám, spojeným pod novou značkou TRI V JEDNOM. Jejich výstava s názvem „Do vypredania zásob“ potrvá do 15.10.. Ještě jednou díky organizátorům, kompliment účastníkům. Už teď se těšíme na prodloužený zářijový „Dizajnvíkend“ v roce 2012.

Boris Hrbáň

Milánský mistr

30. 8. 2011

V posledních dvou letech můžeme z nových kolekcí některých italských nábytkářských "super značek" vytušit jeden kompaktní trend. A to sice novou vlnu re-edicí klasických modernistických designů, které vznikly především v padesátých a šedesátých letech. Kromě Aliasu, která tento rok představila křeslo Manzú od automobilového designéra Pio Manzú (jistě se o něm ještě zmíníme příště) a Zanotty, je to především Cassina, která každým rokem představuje modernistický design v novém světle. Naposledy to byla vynikající tvorba významného designéra Franca Albiniho (1905 - 1977).

V Miláně usazený a tvořící designér a architekt je jednou z nejdůležitějších postav italského poválečného avantgardního designu. Jeho práce, kterou rozvíjel již od třicátých let, vždy stála na pomezí čistého funkcionalismu a precizního řemeslného provedení. Nedávno znovu oprášené některé jeho kousky nábytku jen potvrzují jejich kvalitu a naprostou nadčasovost.

Albini začal svou profesní kariéru v ateliéru Gio Pontiho, kterému se již v padesátých v kvalitě svých projektů směle vyrovnal. Už v roce 1930 otevírá své vlastní studio a začíná navrhovat nábytek, interiéry i celé domy. Jeho největší slává pak přichází na počátku padesátých let, kdy navrhuje i své nejcharakterističtější interiérové objekty. Mimojiné to jsou zejména židle, křesla, stoly a úložné systémy, v nichž používá svůj nezaměnitelný racionalistický způsob navrhování. Narozdíl od svého současníka Carla Mollino, který ve své tvorbě hýří tvary a materiály, je Albini velkým minimalistou, který se ve svých projektech nenechává unést a zůstává v tiché pokoře k materiálu, formě a její výsledné funkci. V následujících letech navrhne společně se svou chotí Francou Helg mnoho úspěšných produktů, ale i budov, mezi kterými nechybí obchodní dům La Rinascente v Římě (1957), městský palác INA v Parmě (1950 - 1954) či jedinečné renovace některých starých paláců a muzeí v Janově. Zajímavá je též jeho realizace milánského metra, které je jistě známé každému znalci designu, protože ho každým rokem vidí při veletrhu Salone del Mobile. Na jeho tvorbě spolupracoval Albini s grafickým dsignérem Bobem Noordou.

Nábytkářská značka Cassina začala s re-edicí Albiniho nadčasových návrhů již před dvěma lety. Nejprve to byl malý stoleček Cicognino z roku 1953 s praktickým držátkem či legendární židle Luisa, která v roce 1955 získala významné ocenění Campasso D`Oro. Pak nasledovalo houpací lehátko Canapo či stůl Cavaletto, které nesou typické sekané geometrické a zároveň organické tvarosloví svého tvůrce. Tento rok pak značka Cassina přišla s úplnou novinkou a to sice překvapivě s unikátní re-edicí knihovny Veliero z roku 1940, kterou měl Albini umístěnou v interiéru svého slavného milánského bytu. Geniální konstrukce je tvořena dvěmi pilířky držící kovové dráty mezi nimiž jsou umístěny poličky vyrobené z tvrzeného bezpečnostního skla. Na první pohled složitý design nakonec odhalí svou eleganci a Albiniho inteligenní prostorové a funkční řešení.

Díky kompletní re-edici, kterou nyní nabízí společnost Cassina v rámci své série I Maestri můžete poznat jednu z důležitých kapitol italského poválečného designu, jakou tvorba Franca Albiniho bezesporu je.

Houpací lehátko Canapo

Knihovna Valerio

Obchodní dům La Rinascente v Římě

Stolek Cicognino

Stůl Cavaletto a židle Luisa

Letní designová přestávka

25. 7. 2011

Opravdu nevím. Možná je to věkem a senilitou na obzoru, možná jsem větší romantik než jsem myslel. A nebo je to jenom narůstající nadšení z dobrého jídla a jiných základních požitků, které zralému muži život nabízí. Ať tak či onak, užil jsem si toho do sytosti. Čeho? Meruňkových knedlíků sypaných tvarohem a strouhankou přeci. Ano - tady nebude řeč o designu. A nebo bude? Typ mi dal Maxim Velčovský, když jsme se potkali v červnu na prvním ročníku Artedesign festivalu Křehký Mikulov. Tehdy jsem to nestihl, sám Mikulov mi uhranul. Ale vzpomněl jsem si při návratu z rodinné dovolené v Chorvatsku u Orsona Wellese (o tom snad někdy příště...). Měl jsem za sebou podstatnou část strastiplné cesty od moře a když jsem zahlédl v dálce obrysy mikulovského zámku, vytanulo mi to na mysli......Café Fara v Klentnici od  Arch. Marka Štěpána (www.cafefara.cz). Steve Jobs mi ukázal rychle cestu. Vystoupal jsem na kopec nad Pavlovem a už se dostavily první prožitky. Pohled na Novomlýnské nádrže, Pálavské vrchy a hodně v dálce vinařství Sonberk od pana architekta Pleskota (www.sonberk.cz) ve mne vyvoval první vlnu euforie. A mělo přijít více. Café Fara se snadno hledá, neboť fara bývá zpravidla u kostela. Původní stavení obsahuje kavárnu, obchod s milými&místními&sezónními drobnostmi. Projdete podél kostela, několik schodů dolů a otevírá se půvabný dvorek s bezvadným venkovním nábytkem a slunečníky (bez reklamy). Po straně na místě bývalých chlívků stojí příjemně navržený objekt s 4 pokoji pro ubytování (meruňkový, mandlový, levandulový a farní). Naproti v dalším domě neutuchají práce na dalším rozvoji - sklípek, sauna atd. Pořádají zde koncerty, je tu dětský koutek. Obsluha byla skvělá a právě probíhající "meruňkový týden" se neomezoval jen na knedlíky. K mání bylo i meruňkové pivo, džusy, káva a mnoho dalšího. Ty 2 hodiny patří k těm nejpříjemněji stráveným v letošním roce. Je skvělé, že u nás jsou lidé, kteří mají nápady a energii tvořit taková místa. Kéž by jich bylo více.

David Řezníček

Koberce Nanimarquina ve VitraHaus

21. 6. 2011

VitraHaus, navržený Herzogem & de Meuronem, je domovem Vitra home collection a najdete ho ve Vitra Campusu v Německu (Wei am Rhein).

Součástí tohoto ráje pro milovníky designu je velký showroom produktů Vitra. „Jednotlivé domy“ jsou postaveny do pěti pater a tvoří unikátní výstavní plochu.

Vedle  této švýcarské značky je tu také vystaven soubor designových produktů jiných firem a najdete tu i koberce Nanimarquina.

Koberec navržený Christianem Zuzunagem je vystaven v jednom z těchto pater vedle pohovek, lampy a dalších doplňků. Dohromady vytvořili moderní, svěží a odvážný prostor, který máme rádi.

Salone del Mobile: Moroso 2011

7. 6. 2011

Stánek Moroso na Milánském výstavišti navrhla deisgnérka Patricia Urquiola. Na tisíci čtverečních metrech popustila tato španělská designérka uzdu své kreativitě a talentu. Rok co rok nepřestává její oslnivě originální a inovativní prostorový design znovu ohromovat veřejnost.

Letos nahradila zdobnou okázalost čistými architektonickými prvky, křižující se horizontální a vertikální plochy vytvářely pavilony, v nichž se nacházely jednotlivé části expozice.

Novinky letošního roku pocházejí od designerů jako P. Urquiola (Gentry Sofa, Bikint, Klara Collection), T. Yoshioka (Moon Chair), Doshi&Levien (Impossible Wood Chair), E. Van Vliet (Buttondown Collection), E. Manferdini (Filigrana), Nendo (Pond), M. Thorpe (Blur Sofa), T. Nguyen (Booklet), F. Rota (Desk One), M. (Tre D), K. (Miss Sarajevo, Buba) A T. (Stitched).

Tokujin Yoshioka — Twilight

V showroomu Moroso v centru Milana byla k vidění instalace „Twilight“ Tokujina Yoshioky, známého svými experimentálními výstavami. Tentokrát vytvořil prezentaci pro svji židli Moon. Japonský designér vytvořil v showroomu atmosféru paprsků slunečního světla – „auru“, která připomíná přírodní úkaz, známý jako „boží oko“.

Diesel + Moroso = Successful Living!

Brandy Diesel, Moroso A Foscarini pokračují ve veleúspěšné spolupráci.

I na letošním milánském veletrhu rozšířily kolekce nábytku a svítidel Diesel 2011. Inspirovali se přitom nekonvenčním přístupem k  životu a oslovily zákazníky, kterým se líbí jednoduché tvary, ale kteří zároveň hledají „moderní“ městský styl ve vysokém komfortu a kvalitě.

Kolekce od Moroso je tvořena  křeslem a podnožkou (ve dvou velikostech) „Chubbby Chic Collection“. Oba prvky využívají opasku, který se běžně užívá jako součást oblečení v módní kolekci Diesel.

Dalším produktem, který je vhodný hlavně pro ty u kterých po příjemném večeru  často dospávají hosté, je Tiramigiú Bed Sofa.

Poslední z nové kolekce je „Mindstream Cabinet“ – úložný systém  coby seskupení kontejnerů, obrázků a iluzí. Různé tvary komponentů vytváří osobitý kontrast. Vizuální vrstvy uvnitř skříněk vytvářejí různé světy a mění statický objekt v dynamický. Nabízejí novou a neokoukanou estetiku založenou na kontrastech různých výšek, detailu a syrovosti, architektury a přírody.

Diesel Moroso 01 from konsepti on Vimeo.

Diesel Moroso 02 from konsepti on Vimeo.

Salone del Mobile 2011

16. 5. 2011

Do Milána coby hlavního města odbojného italského severu přicestovalo minulý týden, na den či více, údajně až 800.000 lidí. Ceny hotelů se ztrojnásobily, podzemní dráha prodělávala extrémní zatěžkávací zkoušky a most pro pěší spojující náměstí  Porta Genova s ulicí via Tortona se stal bez pochyb nejfrekventovanějším na světě. A důvodem toho všeho nebyl kupodivu fotbal (calcio) ani móda (moda), ba ani famózní italská kuchyně (cucina italiana).

Příčinou byl Salone del Mobile - největší veletrh nábytku na světě. A letos navíc slavil 50 let své existence. Vedle futuristického obřího výstaviště za humny města, na trase mezi centrem a letištěm Malpensa, ve městě vykvetlo na jeden týden několik oblastí a zón, které se staly oslavou lidské tvořivosti (a Zona Tortona je dnes jen jedna z mnoha). Stovky obchodů, galerií, studií, muzeí na mapách mnoha speciálních průvodců. Je to neuvěřitelný fenomén - bez ohledu na sinusoidu hospodářského vývoje či na politické praktiky a nepolitické choutky dott. Berslusconiho. Jakoby design show hostila Miláno a ne naopak.

Salone del Mobile 2011 — Foscarini from konsepti on Vimeo.

Tam, kde před pár lety stály vybydlené továrny a sklady s prvními kreacemi chudých návrhářů, stojí dnes sídla módních superznaček a design hotely světové pověsti. Za rohem ovšem narazíte na okouzlující zapomenutý dvůr továrničky na hedvábí, kterou Rossana Orlandi proměnila v pohádkový svět divů. Kreativci si prostě zcela podmaňují veřejný prostor. Nic jim není svaté a cizí. Mění město před očima. Je tu veselo a málo se spí. Koktejly den co den. Komerce splývá s neziskovostí, charitou či ekologií, německý byznysmen se protlačuje frontou vedle milánského studenta či japonského kreativního ředitele. Armani vedle undergroundu či street labelu. Směsice jazyků, neuvěřitelné módní kreace a kombinace, kterým ovšem a samozřejmě vévodí černá barva.

A letos bylo i skvělé počasí. A to je důležitá substance - v Miláně se často poprvé dotknete jara a déšť prostě nepřeje neustálým přesunům mezi akcemi. Tuhle estrádu můžu nenávidět, ale něco Vás nutí se sem vracet - být součástí toho Babylonu. Svět se tím asi moc nezlepší, nic zásadního se tu nevyřeší, ale na těch pár dnů či hodin propadnete iluzi toho lákavého světa nových tvarů, prostorů a barev. Naplní Vás to nápady a odhodláním. A nebo alespoň silnými zážitky. A to není zase tak málo.