Připravte se včas na léto

4.4. 2017

Slunce za okny začíná pomalu svítit, teplota stoupá a je čas připravit svoji terasu a zahradu na letní sezónu. V létě venku trávíme spoustu času – relaxujeme na lehátku u bazénu nebo rádi posedíme na terase, která je naší soukromou oázou klidu.

Nabízíme široký sortiment venkovního nábytku - nerezový z odlehčeného kovu je zajímavým řešením, dřevo zůstává klasikou a bezúdržbový plast v podobě designových kousků sluší moderním terasám. Na výběr je i nábytek v kombinaci dřevo / látka a např. různé druhy výpletů nebo potahy z látek určených pro venkovní použití. Pokud to rozměry Vaší terasy dovolují, pořiďte si kromě stolku a židlí také křeslo, sofa nebo lehátko, ve kterých můžete lenošit. Vše můžete doladit kobercem a lampou určenými pro venkovnímu použití a aby bylo posezení příjemné během celého dne, stínění vám poskytne zajímavý designový slunečník.

Více venkovního nábytku najdete zde

Baxter

22.3. 2017

Jen málo nábytkářských firem na světě umí s řemeslnou zkušeností, citem a láskou zpracovat skutečně kvalitní přírodní kůže. Bez trpělivé a zdlouhavé ruční práce se to neobejde. V Baxteru, který si pod uměleckým vedením Paoly Navone vytvořil vlastní osobitý styl, pracují se stejným úsilím také s kovem a vrstvenými laky. Design Baxteru je výrazný a eklektický, ale i nesmírně pohodlný. Najdete v něm mnoho z Itálie, ale něco i z Asie a Afriky. Chytí a nepustí.

Prohlédnout produkty  zde

Starck Paris

1.3. 2017

Jedním z posledních počinů francouzského designéra Philippa Starcka je jeho vlastní značka parfémů nazvaná jednoduše "Starck Paris". Tři různé vůně pojmenoval Peau de Soie, Peau de Pierre a Peau d'Ailleurs. Starck při tvorbě vůní pracoval po boku své manželky a tří mistrů parfumářů a vytvořili vůně o kterých tvrdí, že obsahují molekuly, které nebyly nikdy dříve použity. Tyto vůně evokují jeho vzpomínky z dětství spojené s matčiným obchodem s parfémy, kde trávil hodně času. A minimalistický flakón už je pouze třešničkou na dortu...Jeho jediným požadavkem bylo, aby byl flakón schopný dobře udržet vůni. "Objekt není to, co je důležité", řekl. 

U nás jsou parfémy k dostání v parfumérii Douglas Palladium.

 

http://www.starckparfums.com/

V Tower, Prague

17.2. 2017

Stali jsme se partnerem jedinečného projektu - V Tower, Prague. Jedná se o dům neobyčejný svým vzhledem, technickým provedením i precizností, s níž je postaven. Architektonické řešení pochází z dílny architekta Radana Hubičky, realizaci projektu zajišťuje developer PSJ Invest.

V Tower, Prague je unikátní svou komplexností a promyšleností. Odvážná architektura je zkombinována s bezpočtem technických inovací zaměřených na zdraví, komfort a udržitelnost a vytváří tak dům, který posouvá hranice možností moderního bydlení ve střední Evropě.

V Tower, Prague nabízí 30 pater jedinečných rezidencí. Každé patro je unikátní, ať již se jedná o nižší patra s menšími byty nebo studii, či vyšší patra s prostornými rezidencemi. Patra jsou uspořádána tak, aby u každého výtahu byly jen dva byty. Většina bytů je orientována přes celou šířku domu a poskytuje tak dostatek slunce a neskutečné výhledy po celý den.

Komfort bydlení v každém z jedinečných bytů dotváří i všechny další dokonale promyšlené prostory pro obyvatele domu: počínaje vjezdem do prostorných garáží či vstupem přes elegantní lobby s concierge službou a konče možností celodenního využití fitness a wellness centra ve 3. patře s bazénem, saunou a dalšími prostory pro volný čas a relaxaci.

V Tower, Prague získal vůbec jako první rezidenční projekt v Evropě precertifikaci v rámci amerického certifikátu LEED na úrovni Platinum. Projekt již v rané fázi získal 2 prestižní ocenění v mezinárodní soutěži Property Awards. V kategorii "Residential high-rise development" získal projekt všech 5 hvězd a v kategorii "Residential high-rise architecture" se dostal dokonce do celosvětového finále mezi 8 nejlepších budov světa.

Více najdete na www.vtower.cz

Vitra představuje novou edici Pantonky a kolekci doplňků

13.2. 2017

Švýcarská značka Vitra v lednu představila první z letošních novinek. Na IMM Cologne uvedla ikonickou Panton Chair a loňskou novinku All Plastic Chair nově ve žluté barvě. Pro Maison & Objet značka připravila ptáčka L´Oiseau bratří Bouroullecových v porcelánové variantě i klasické každodení doplňky jako plátěné tašky, pohlednice a tácy se vzory od Alexandra Girarda.


Panton Chair Sunlight, Verner Panton
„Člověku se sedí mnohem pohodlněji na židli v barvě, která se mu líbí.“
Vitra v souladu se zásadou Vernera Pantona příležitostně rozšiřuje barevnou paletu Panton Chair o nové speciální edice. Letos představuje speciální limitovanou edici v barvě nazvané Sluneční záře (sunlight), která obohatí paletu ikonické židle o další odstín. Sluneční záře, jasný čirý odstín žluté barvy z Pantonova barevného spektra vnáší do jídelny, zahrady, na balkón či terasu nádech léta. Speciální edice nazvaná Panton Chair Sunlight, kterou Vitra poprvé představila na veletrhu IMM Cologne, bude v prodeji jen po omezenou dobu. 

Pantonka je designovou ikonou 20. století. Židle s charakteristickou siluetou se začala vyrábět v roce 1967 a v roce 1999 byla na trh uvedena nová varianta z polypropylenu. Panton Chair je jakožto první celoplastová židle vyráběná z jednoho kusu součástí sbírky Muzea moderního umění v New Yorku a dalších významných designových sbírek. 

All Plastic Chair, Jasper Morrison, 2016
All Plastic Chair, která byla poprvé představena v Miláně 2016, na první pohled připomíná klasické dřevěné židle, použité v řadě kaváren po celé Evropě.  All Plastic Chair ovšem díky novému materiálu představuje výrazný posun, co se vzhledu a funkčnosti tohoto typu židlí týče. Konstrukce je litá jako jeden kus a spojení sedací a opěrné části spolu s gumovými tlumiči zajišťuje pohodlí sedícího člověka. 
Morrisonovu židli All Plastic, která kombinuje vždy dva odstíny stejné barvy, lze nově pořídit také ve svěží žluté. 

L’Oiseau, Ronan a Erwan Bouroullecovi, 2011/2017
Bratři Bouroullecové původně navrhli L’Oiseau – odpočívajícího ptáčka – ve studiu jen tak pro sebe. Figurka, která si rychle získala oblibu, se vyznačuje archaickou jednoduchostí a připomíná neokázalé výtvory severského lidového umění. Nově bude k dispozici kromě klasické dřevěné také keramická varianta ptáčka v celé řadě barevných odstínů.

Plywood Mobile, Charles a Ray Eamesovi, 1940/2017 
Dekorace Plywood Mobiles vznikly na začátku 40. let v rámci experimentů, které Charles a Ray Eamesovi prováděli ve snaze zdokonalit metody tvarování překližky. Tvarem silně připomínají obrazy a grafiky Ray Eamesové. Plywood Mobile tvoří dva abstraktní organicky tvarované prvky z překližky, které se otáčejí kolem sebe a jeden v druhém.   

Classic Trays Dot Pattern, Charles a Ray Eamesovi, 1947/2017
Podnosy Classic Trays z laminované překližky se v současné době vyrábějí nejen se vzory, které navrhl Alexander Girard, ale i se vzorem nazvaným Dot Pattern od Charlese a Ray Eamesových z roku 1947. Tento vzor se od roku 1949 použil na polštářích, dekách a dalších doplňcích. 

Greeting Cards, Charles a Ray Eamesovi, 1955/1957/2017
Grafiky manželů Eamesových – většinu jich vytvořila Ray – používala Eames Office v pracovní korespondenci. Sami manželé Eamesovi je používali na soukromé oslavy. Například přání Happy Birthday (Všechno nejlepší k narozeninám) navrhla Ray u příležitosti Charlesových osmačtyřicátých narozenin. 

Graphic Bags, Alexander Girard, 1961-1971/2017
Vitra spolu s Girardovou rodinou na tašky Graphic Bags vybrala motivy Eyes (Oči), Love Heart (Srdíčko) a Snake (Had), které Girard navrhl pro různé účely. 

Cover Prints, Ray Eames, 1944/2017
Výběr titulních stránek časopis Arts & Architecture, zaměřeného na současné umění, architekturu, hudbu a film. Charles Eames do vlivného losangelského přispěl mnoha články a Ray Eames v letech 1941-1947 navrhla 27 titulních stran. Vitra vybrala Cover Prints – vysoce kvalitní sítotisky tří Rayiných titulních stran z roku 1944 – ve spolupráci s Eames Office.

Panton Chair Sunlight, Verner Panton All Plastic Chair, Jasper Morrison, 2016 L’Oiseau, Ronan a Erwan Bouroullecovi, 2011/2017 Plywood Mobile, Charles a Ray Eamesovi, 1940/2017 Classic Trays Dot Pattern, Charles a Ray Eamesovi, 1947/2017 Greeting Cards, Charles a Ray Eamesovi, 1955/1957/2017 Greeting Cards, Charles a Ray Eamesovi, 1955/1957/2017 Graphic Bags, Alexander Girard, 1961-1971/2017 Graphic Bags, Alexander Girard, 1961-1971/2017 Cover Prints, Ray Eames, 1944/2017 Cover Prints, Ray Eames, 1944/2017

Giorgio Busnelli interview

10.1. 2017

Pro Itálii bylo léta typické, že většina výrobců nábytku byla rodinnými firmami. Byli odvážní, flexibilní  a konkurenčně schopní. Globalizace nicméně zasáhla i tento obor. Je to  dobře, nebo špatně? Co to přinese?

To, že jsme rodinnou firmou, je pro B&B Italia dlouhá léta přínosem, ačkoli musím říci, že od jejího počátku v roce 1966 jsme byli celkem atypickou rodinnou obchodní firmou, protože jsme vždy byli manažerskou organizací. Věřím,  že rodinná dimenze je dobrá pro malé až středně velké společnosti, protože jim to umožňuje mít dlouhodobé vize  a zároveň být přizpůsobivý a rychlý v rozhodování. Dlouhá léta to tak fungovalo i v B&B Italia. Avšak když společnost roste a stane se globální, je často nutné udělat změny. Během let B&B Italia dosáhla takové dimenze (stala se globální značkou s obratem 170 milionů eur v roce 2015 a vývozním kontingentem více než 80%), že silná touha zaručit kontinuitu a další růst a expanzi mě mi-nulý rok přivedly k podpisu spolupráce s Investindustrial, vedoucí evropskou investiční skupinou. Díky jejím zkušenostem se špičkovým trhem a designem nám poskytují odborné posudky a zdroje  nutné k realizaci našich dlouhodobých strategií internacionalizace a průmyslového rozvoje, mimo jiné také skrze akvizice. Akvizice většinové části společnosti Arclinea minulé září je prozatím tou první, kterou jsme podepsali. 

Váš otec představoval jednu z nejrespektovanějších osobností v oboru. Jak obtížné je převzít jeho roli? Co to obnáší a jak Vás to svazuje či naopak posiluje?

Ještě jsem studoval, když mě otec požádal, abych s ním začal ve společnosti pracovat. Bylo to v roce 1973. Začínal nové dobrodružství a byl celý nedočkavý dát své vizi a intuicím nábytkového designu tvar, něco, co mně přišlo jako opravdová výzva. Byl to muž s velikou kuráží a odhodláním, průkopník s bezkonkurenčními dovednostmi. Nikdy neváhal opustit rukodělné dědictví své rodné země, aby prozkoumal novou kulturu průmyslového designu a mně předal vášeň pro design, jeho průmyslové vize, zvídavost, touhu být jiný a mezinárodní. Od samotného začátku, nejprve po boku otce, pak v řídicí pozici, to byl ohromný zážitek spojující povinnost a vášeň, vždy však vyžadující velkou odpovědnost. Příklad mého otce byl jednoznačně silně inspirativní a povzbudivý.

Zdá se, že obecný vkus inklinuje k eklektickým interiérům, nábytku s patinou, duchem exotiky, k autentickým hrubě obráběným materiálům, že si lidé chtějí odpočinout spíše v autentickém prostředí uplynulé doby nebo s dotykem přírody. Jak na to chtějí, nebo nechtějí reagovat špičkoví výrobci moderního nábytku jako B&B Italia?

B&B Italia vždy rozvíjela schopnost vyjadřovat současnou kulturu, reagovat na změny vkusu a potřeb, schopnost vytušit a předvídat trendy. Naše kolekce jsou výsledkem unikátního spojení kreativity, inovace, znalostí průmyslu a znamenitosti. Jsme schopni nabídnout osobité designové výrobky, ale také velmi elegantní a mezinárodní životní styl. Na čím dál složitější potřeby trhu reagujeme velmi širokou nabídkou produktů od současných po novou klasiku, a také vysokou úrovní přizpůsobení osobním potřebám z hlediska kompozicí a konečných úprav. S našimi kolekcemi jsme schopni vdechnout kreativitu a charakter jakémukoli domovu a obytnému prostoru, nehledě na to, jaký má styl. Skvělým příkladem je naše každo-roční publikace B&B Italia Home, aktuální vydání je již dvanácté v pořadí. Jedná se o soubor kolekcí ilustrujících design a mezinárodní životní styl B&B Italia ve třech velmi rozdílných kontextech a interiérech, které mají vlastní charakteristické znaky, kde nábytek hraje hlavní roli v působivých aranžmá, ve kterých je kladen velký důraz na současnou sofistikovanost a nadčasovou eleganci. 

B&B Italia se opírá o R&D (Research & Development) Centre. Jak těžké je v dnešní době (kdy se nábytek jednoho výrobce podobá nábytku jiných výrobců) přijít s něčím skutečně inovativním?

Spolupracujeme s více než 25 mezinárodními designéry a je vždy velmi náročné respektovat a pozvednout jejich koncepční filozofii a zároveň také styl B&B Italia. Právě naše interní R&D Centre dohlíží na to, aby jejich kreativní energie vedla k vytváření produktů plně respektujících identitu společnosti B&B Italia. Díký našemu silnému know-how a zkušenostem rozvíjíme mimořádnou kritickou schopnost jednat s designéry o nových projektech: schopnost porozumět, někdy z jednoduché skici, zda je nápad pro B&B Italia dobrý, a pokud ano, investovat do něj. Jak si asi dokážete představit, být inovativní je extrémně náročné. Naprosto nezbytné je mít globální vizi, být otevřený novým myšlenkám a mít odborné znalosti nových materiálů, technologií a postupů. Hodně cestuji, a mám tak možnost sbírat nápady z míst, hotelů, restaurací, architektury, muzeí a lidí. Když se vrátím do firmy, přinesu s sebou všechny tyto zážitky, které pak sdílím s naším týmem z R&D Centre. Výrazně to přispívá ke zlepšení našich znalostí a naší kritické zdatnosti a často také pomáhá rozpoznat nové módní směry, případně rozvíjet tvůrčí nápady. Dá se říci, že R&D Centre je vlastně mozkem i srdcem B&B Italia, protože hraje hlavní roli v našem novátorství, nejen v projektové oblasti od nápadu designéra k vývoji prototypu, ale také v marketingu, komunikaci a obchodní prezentaci.

Jak dalece podle Vašeho názoru zasáhne Váš obor fenomén on-line nakupování, jak jste na to připraveni a jak chcete zaujmout generaci Y, která bude za 5–10 let výraznou nákupní skupinou? Zatím se nezdá, že by hodlala vstoupit do exkluzivních designových showroomů.

On-line nakupování je v našem oboru skutečností už teď, pokud vezmeme v úvahu jeho širší význam jako on-line prostředí, které ovlivňuje volby zákazníků, ale internetový nákup v pravém slova smyslu zůstane pro B&B Italia vedlejším i v dalších 5–10 letech. Avšak pravdou je, že už dnes je volba 70 % zákazníků nakupujících zboží v obchodě „ovlivněna“ digitálním obsahem. Hlavně proto, že hledali na internetu informace, technické údaje, ceny, názory, atd. Proto je pro mezinárodní společnost, jakou je B&B Italia nezbytné vyvinout on-line marketingové a komunikační strategie, kterými lze reagovat stále účinnějším a účelnějším způsobem na tento „proces digitálního nákupu“. Generace Y již je ovlivňující nákupní skupinou, protože přispívá k budování obchodní značky a vnímání produktu na webu, tudíž ovlivňuje skupiny s větší kupní silou, jako například generace přelomu tisíciletí, tzv. millenials a generace X. Pracujeme na různých projektech, abychom podnítili ještě větší zájem těchto cílových skupin a nabízíme významný a globální digitální zážitek ve světě a hodnotách B&B Italia.

Mohl byste popsat základní krédo a filozofii firmy B&B Italia?

Jsem hrdý, že mohu prohlásit, že B&B Italia se po 50 intenzivních letech stále opírá o stejné principy, které zavedl můj otec v roce 1966. Viděl v designu a také v nových technologiích a průmyslových postupech velikou příležitost dosáhnout nejvyššího vyjádření kvality a návrhářské tvořivosti, která má být celosvětově exportovaná, a to ve chvíli, kdy se zdálo, že klasický nábytek je jedinou možností. Silný technologický přístup poznamenal naši historii už od samého počátku a ještě dnes ztělesňuje klíčovou hodnotu značky. Našim cílem bylo vždy vytvářet inovativní produkty se silnými vnitřními, estetickými, funkčními a kvalitními hodnotami, které jsou schopné splnit nejvyšší očekávání a ztělesňovat současnou kulturu skrze uvádění trendů. Kromě toho bylo již od začátku naším záměrem podrobit si zahraniční trhy a dnes jsme globální značkou, která se strategicky zaměřuje na další rozšiřování a růst na mezinárodních trzích. Toto jsou některé z „ingrediencí“, které se podílely na budování silné reputace, kterou B&B Italia získala mezinárodně jako skutečně vysoká úroveň „Made in Italy“.

Jak vnímáte z pohledu svých rozvojových plánů pozici klíčových dealerů? Počítáte s nimi? Obstojí v nové době? Dokážou udržet vysoký standard svých showroomů a rozvíjet perspektivně svůj byznys?

Samozřejmě s nimi v našich rozvojových plánech počítám. Vysoce kvalifikovaná distribuční síť je pro mezinárodní značku jakou je B&B Italia nepostradatelná. Dnes máme 7 vlajkových prodejen v srdci předních hlavních měst (Milán, Londýn, Paříž, Mnichov, 2 v New Yorku a Washington DC), více než 40 „single brand“ obchodů po celém světě a podepsali jsme komerční smlouvy s předními hráči v 80 zemích, čímž jsme na sebe upozornili ve více než 800 specializovaných prodejních místech. Je pro nás důležité nabízet vynikající výrobky, exkluzivní životní styl, ale také vysoce profesionální služby, které zahrnují interiérový design, péči o zákazníky a prodejní podporu. Také prostřednictvím našich obchodních zástupců chceme garantovat zvláštní pozornost věnovanou potřebám koncového spotřebitele,  a to je to, co je v našem odvětví rozhodující. Našim plánem je posunout se v tomto směru dopředu a více se zviditelnit ve světě otevřením „single brand“ showroomů a vytvářením partnerství s kvalifikovanými velkoobchodními prodejci. 

Promiňte tuto otázku, ale je neodbytná: jakou sedačku máte u sebe doma? A jaký produkt byste si koupil u konkurence?

Interiér mého domova je směsicí klasiky a moderny s velmi útulnou, vřelou a elegantní atmosférou. V obývacím pokoji jsem zvolil sedačku z kolekce Maxalto. Kolekce sladěná Antoniem Citteriem je vyjádřením nadčasového moderního klasického designu.

Co byste přál firmě B&B Italia do dalších 50 let?

B&B Italia je jednou z několika málo společností, které před 50 lety pochopily, že design by mohl mít budoucnost, a my jsme těchto 50 intenzivních let prožili s důsledností a odhodláním. Dnes můžu říct, že to, že našim posláním byl výzkum a inovace, nám zaručilo odpovídající minulost a výrazné znalosti, díky kterým můžeme čelit budoucnosti. V zásadě chceme zůstat věrni našim hodnotám a kořenům, být inovativní, mezinárodní a současní, vždy v popředí designu s postojem progresivního myšlení. B&B Italia je známá po celém světě jako přední výrobce v oblasti moderního nábytku, klíčový hráč v dějinách italského designu a vynikající ambasador značky Made in Italy. Jsme pevně rozhodnuti tohle vše posílit. 

 

Giorgio Busnelli Giorgio a Massimiliano Busnelli s designery Barber&Osgerby Továrna B&B Italia Reklama z roku 1969 Zakladatel značky Piero Ambrogio Busnelli se syny

Ray Eamesová

15.12. 2016

15. prosince by známá a talentovaná designérka Ray Eamesová oslavila 104. narozeniny!

Designérka Ray Eamesová se narodila Bernice Alexandře Kaiser v Sacramentu v Kalifornii.  V roce 1912 se svou matkou odstěhovala do New Yorku, kde v roce 1929 začala studovat malířství na Art Students League. Po smrti své matky se Ray zapsala na Cranbrook Academy v Bloomfield Hills v Michiganu, kde se seznámila Charlesem Eamesem, v té době vedoucím středoevropského průmyslového oddělení designu. Ray brzy patřila k týmu spolupracovníků spolu s Charlesem Eamesem a Eero Saarinenem.

V roce 1941 se Charles Eames rozvedl se svou první ženou a oženil se s Ray. Pár se odstěhoval do Los Angeles, kde Charles navrhoval sety pro MGM Studios a Ray pracovala jako grafik pro "Art & Architecture Magazine". Charles a Ray Eames pokračovali v experimentování ve svém bytě s lisem na tvarování překližky - lis  názývali "Kazam! Machine" a v roce 1942 založili Plyformed Wood Company a navrhovali dlahy a nosítka z tvarované překližky pro americké námořnictvo. Finanční potíže donutili Eamesovi firmu prodat Evans Product Company, kde se Charles Eames stal vedoucím oddělení výzkumu a vývoje. Ray Eamesová i nadále hrála významnou roli ve vývoji nábytku.

V roce 1946 MOMA pořádala výstavu "Nový nábytek Charlese Eamese",  kde představili prototypy nábytku z překližky navrženého Charlesem a Ray Eamesovými. Výstava zahrnovala "Lounge Chair,  Metal (LCM)" a "Lounge Chair, Wood (LCW)", vyrobené z několika ohýbaných překližkových prvků. Design křesla LCW z roku 1940 se stal prototypem slavného a sofistikovaného křesla Lounge Chair z roku 1956.

V 50. letech Charles a Ray navrhli revoluční „Plastic Shell Group“ se židlemi ze skelného vlákna. Tato série zahrnovla La Chaise z roku 1948, jídelní židli Rod (DAR) a houpací křeslo Rod (RAR), prezentované v letech 1948-1950. V roce 1958 byla představena slavná  "Aluminium Group", v roce 1960 stoličky "Time-Life Stools", které jsou vnímány jako Ray mistrovské dílo. Nábytek navržený Charlesem a Ray Eamesovými dnes vyrábí švýcarská značka Vitra.

Ray Eames Charles & Ray Eames Plastic Shell Group Dům Eamesových Time Life Stools Aluminium Group LCW Lounge Chair

Jens Risom

12.12. 2016

Designér Jens Risom zemřel 9.12.2016 ve věku 100 let. Byl prvním ze spolupracovníků značky Knoll, připojil se k začínající firmě na výrobu nábytku v roce 1940 jako její jediný designér. Svět ztratil velkou kreativní mysl a skvělého člověka.

Dalo by se říct, že to byl osud, který dal dohromady Hanse Knolla a Jense Risoma. Narodili se ve stejný den 8.května jen s rozdílem roku narození. Setkali se krátce po emigraci do Spojených státu z Německa (Knoll) a Dánska (Risom) v letech 1937 a 1938. Hans Knoll v té době rozjížděl teprve několik měsíců zcela novou nábytkářskou firmu, kterou nazval Hans G. Knoll Associates. Navzdory velkým ambicím byly produkty Knoll bezvýrazné a portfolio se skládalo z několika kusů dovážených ze Švédska. Knoll věděl, že válka v Evropě naruší plynulé zásobování a proto hledal někoho, kdo by navrhl pro jeho značku vlastní řadu nábytku.

Risom zažíval podobný neúspěch - i když měl z Dánska zkušenosti s prací se dřevem, měl problém najít prodejce svého nábytku. Naštěstí se Knoll a Risom setkali a v roce 1941 se tito dva mladí muži (27 a 26 let) vydali na průzkumný výlet po Spojených státech. Chtěli posoudit zájmy a potřeby interiérových architektů, ale hlavně potřeby skutečných Američanů. Poté co se po 4 měsících vrátili do New Yorku, vznikl první katalog společnosti (sada 26 karet). Z 25 kusů nábytku, které v té době katalog obsahoval, bylo 15 návrhů od Jense Risoma.

Tváří v tvář stále přísnějšímu válečnému přídělovému systému byl Knoll nucen během tří měsíců změnit taktiku. Museli pracovat více se spartánskými návrhy, směli používat pouze některé materiály, jako např. padákové popruhy, které odmítla armáda. Tyto produkty jsou souhrnně označovány jako "650 Line". V roce 1943 byl Risom povolán do armády, ale v té době už mělo duo za sebou dva interiéry na Světové výstavě v New Yorku, press lounge na výstavě Genreal Motors....Risom také navrhl první showroom Knoll na Madison Avenue, který později redesignovala Florence Knoll (manželka Hanse Knolla).

Produkty Jense Risoma najdete v portfoliu značky Knoll i dnes pod názvem "Risom Collection".

 

Původní reklama značky  Hans G. Knoll Associates s křeslem z řady Původní reklama značky  Hans G. Knoll Associates s křeslem z řady Původní katalog výrobků pro Hans G. Knoll Associates navržených Hansem Knollem a Jensem Risomem, r. 1942. Snímek ze Knoll archivu. Plánek křesla z kolekce Vlevo: 666 Side Chair navrhl Jens Risom, r. 1943. Vpravo: 650 Line, navrhl Jens Risom, r. 1943. Obrázky z archivu Knoll

Piuma - nejtenčí, nejlehčí a nejodolnější průmyslově vyráběná židle na světě - 2 kg /2 mm

20.10. 2016

V roce 2015 byl dokončen projekt židle "Piuma" designéra Piera Lissoniho. Tato židle je převratným a jedinečným počinem ve využití moderní technologie a revolučních materiálů.

Dva roky intenzivního výzkumu Kartellu umožnily vyrobit dosud nevyzkoušenou kombinaci plastu a karbonu, který se skrývá za čistým designem židle Piuma. Karbon je materiál, který se používá v průmyslových odvětvích (např. automobilovém nebo kosmickém) a nebyl nikdy dříve použit pro výrobu nábytku. 

Využitím nové sofistikované vstřikovací technologie, která byla navržena speciálně pro tento materiál se Kartellu podařilo vyrobit židli, která má tloušťku pouhých pár milimetrů a je neuvěřitelně lehká. Jedná se o zcela exkluzivní produktový počin ve světě průmyslového designu.

Je to úplně poprvé, kdy byl vstřikováním do formy vyroben estetický a stylový produkt s obsahem karbonu. 

Díky jedinečné kombinaci těchto materiálů není židle Piuma nejen extrémně lehká a tenká, ale také neuvěřitelně odolná, pružná a vhodná pro venkovní použití.

Piero Lissoni o židli říká: "Jméno Piuma (peří) Vám okamžitě napoví jaké jsou hlavní vlastnosti židle. Piuma je tvarovaná ze směsi materiálů, které umožňují aby měla nízkou hmotnost a to jen něco málo přes 2 kg o tloušťce ne více než 2 mm. Je lehká jako peříčko a její tvar je na první pohled velmi efektní. Toto vše bylo inspirací pro design židle Piuma, která vznikala kousek po kousku a stojí za celým vývojem procesu vstřikování. Bylo potřeba mnohem větší a silnější formy, než je obvyklé u standardních plastových žídlí, které se procesem vstřikováním vyrábějí a taktéž jsme potřebovali čas, abychom přesně mohli kalibrovat směs na desetinu gramu. Dá se říci, že v určitých ohledech právě technologie stojí za designem židle a já jsem přidal už jen detaily."

Piuma je nový klenot mezi produkty značky Kartell, která je hrdá na svůj průkopnický výzkum v oblasti materiálů a technologií a v předvídání nových trendů.

Židli můžete koupit zde

 

Vico Magistretti 1920 - 2006

9.10. 2016

6. října by oslavil Vico Magistretti 96. narozeniny. Narodil se v Miláně do rodiny architekta. V roce 1945 dokončil studium architektury a jeho profesní kariéra se od té doby točila především okolo architektury, urbanismu a průmyslového designu. První uznání jeho práce přišlo v roce 1948, kdy vyhrál Gran Premio na 8. Triennale. Potom přišlo, během téměř čtyřiceti let jeho působení, mnoho dalších cen a ocenění v různých odvětvích v různých zemích.

Magistretti přednášel na různých fakultách architektury a školách designu v Itálii i v zahraničí od Milána po New York, od Paříže po Londýn, město, kterému byl obzvláště oddaný, od roku 1983 tu působil jako "čestný člen" Royal College of Art.

Nábytek, lampy a jiné předměty, které navrhl, lze nalézt po celém světě a nejdůležitější muzea drží ukázky z jeho tvorby ve svých stálých sbírkách.

Magistrettiho výzkum byl nepřetržitý - v souvislosti s návrhem, kulturou projektu, experimentováním s materiály a řešením prostoru, nemluvě o tvaru a funkci, byl daleko před vývojem módy. Magistretti začal v roce 1960 s návrhy pro Cassinu (židle Carimate) a od tohoto data zanechal svůj podpis na mnoha výrobcích. Zejména jeho Maralunga sofa z roku 1973 a knihovna Nuvola Rossa (1977), jsou stále mezinárodními bestsellery, které se mnoho výrobců snažilo napodobit, ale nikdy nedosáhli úspěchu originálů. Další značky pro které Magistretti navrhl řadu produktů jsou Kartell, Artemide, Oluce, De Padova a další….

Carimate, 1960, Cassina Maralunga, 1973, Cassina Nuvola Rossa, 1977, Cassina Sindibad, 1981, Cassina Veranda, 1983, Cassina Mauna Kea, 1994, Kartell Maui, 1996, Kartell Maui table, 1966, Kartell

Eames Elephant

13.7. 2016

Slon z tvarované překližky je jedním z nejčastějších příkladů ve kterém použili Charles a Ray Eamesovi toto majestátní zvíře ve své tvorbě. Slon byl součástí větší série, kde se kromě něj objevila i další zvířata jako žába, kůň, medvěd, slepice, která Eamesovi navrhli jako hračky nebo nábytek pro děti. Vyrobili dva prototypy slona, ale byla to tak složitá výrobní metoda, že slon nikdy nebyl zařazen do výroby. 

V roce 2007 Vitra vyrobila limitovanou edici Plywood Elephant na počest 100. narozenin Charlese Eamese.

V sortimentu značky Vitra ale tohoto slona najdete v plastovém provedení a v několika barevných provedeních. Pokud si chcete vyrobit svého miniaturního papírového slona, stáhněte si šablonu zde

Slona můžete koupit ve všech našich obchodech i online.

Flos showroom

11.7. 2016

Otevření nového showroomu Flos
FLOS ve spolupráci s Konsepti otevřeli v červnu první monobrand showroomu v Praze. Oficiálního otevření nového showroomu se zúčastnilo více než 300 vybraných hostů, včetně architektů, designérů, tisku, VIP osobností a vedení společnosti. V rámci otevření Flos prezentoval speciální instalaci designéra kyperského původu Michaela Anastassiadese.

Italská značka Flos představuje světový fenomén v oblasti dekorativního, systémového i venkovního osvětlení. S cílem představit celou kolekci a zajistit odpovídající odbornou podporu na lokálním trhu spojil Flos své síly se společností Konsepti, která od jara 2016 značku pro ČR a SK zastupuje.
V červnu 2016 se v továrně Holport v pražských Holešovicích otevřel první monobrand showroom Flos v ČR o ploše 100 m2. Zkušený tým profesionálů zajišťuje maximální odborný i prodejní servis.

Značka Flos byla založena počátkem 60. let a je spojena s legendárními  jmény jako D. Gavina, C. Cassina, A. Castiglioni nebo T. Scarpa. Úspěšný rozvoj značky nastartoval Sergio Gandini, který vstoupil do firmy v r. 1964. Odvaha, avantgardní design, nové technologie, ale i špičková kvalita vynesly  Flos rychle mezi absolutní špičku v oboru. Generační změna a vedení Piera Gandiniho akcelerovaly vývoj firmy a úspěšně ji uvedly do turbulentní a globalizací zasažené doby nového tisíciletí.
Se značkou Flos spolupracují renomovaní designéři jako P. Starck, K. Grcic, M. Anastassiades, J. Morrison, Marcel Wanders aj. Součástí portfolia Flos jsou také značky Antares (tzv. architektonické osvětlení) a Ares (outdoor). Flos má továrny v Itálii, Španělsku a stal se globálně velmi úspěšnou značkou. Svítidla Flos naleznete v rodinných domech i zahradách, administrativních budovách, galeriích, hotelech a restauracích.
Kolekce uspokojí nejen náročné klienty a architekty, ale nabízí i skvělá svítidla v dostupné cenové hladině. Vedle ikonických produktů z 60. let nabízí Flos i nejmodernější LED svítidla, která umožňují sofistikované ovládání. Dealerská síť značky Flos nabízí odbornou znalost, podporu, profesionální instalaci, stejně jako spolehlivý servis a garanci.

Showroom najdete v továrně Holport (Komunardů 32, Praha 7) a je otevřeno každý všední den od 9.00 do 18.00 hod.

flos.konsepti.com

Showroom Flos v továrně Holport

16.6. 2016

24.6.2016 otevíráme v naší továrně Holport první monobrand showroom Flos v ČR a SR. Na ploše bezmála 100 m²  uvidíte více než 100 špičkových svítidel, nejen dekorativních, ale i projektových a venkovních.

Italská značka Flos představuje světový fenomén v oblasti dekorativního, systémového i venkovního osvětlení. Její kolekce uspokojí nejen náročné klienty a architekty, ale nabízí i skvělá svítidla v dostupné cenové hladině. Vedle ikonických produktů z 60. let nabízí Flos i nejmodernější LED svítidla, která umožňují sofistikované ovládání.

Byla založena v Meranu v roce 1962 Dino Gavinou a Cesare Cassinou s cílem vybudovat průlomové průmyslové archetypy, v roce 1964 přebírá vedení společnosti rodina Gandini, nejdříve Sergio, který sídlo společnosti přemisťuje do Brescie, a posléze od roku 1996 Piero. Z výtvorů společnosti Flos, navržených skvělými osobnostmi italského designu, jakými byli například bratři Castiglionovi, Tobia Scarpa a poté Philippe Starck, Antonio Citterio, Piero Lissoni, Marcel Wanders, Konstantin Grcic, Jasper Morrison, Patricia Urquiola a mnozí další, brzy vznikly ikony a staly se součástí stálých expozic předních muzeí po celém světě.

Za více než padesát let obchodní činnosti se společnost významně rozrostla a prokázala svou neutuchající oddanost výzkumu a technologiím inovativního osvětlení, společně s mimořádnou schopností identifikovat nové tvůrčí talenty.

V listopadu 2014 bylo vstupem italského private equity fondu Investindustrial do kapitálu společnosti FLOS zahájeno další období průmyslového rozvoje a mezinárodní expanze společnosti skrze organický růst i selektivní akvizice. V březnu 2015 společnost FLOS koupila italskou společnost Ares zaměřenou na architektonické venkovní osvětlení. Oddělení venkovního osvětlení se přetvořilo ve čtvrtou výrobní jednotku skupiny po boku historického designu (hlavní sídlo v Brescii), architektonického designu (Flos Architectural ve Valencii) a oddělení zakázkové výroby. Flos je dnes jedinou společností v oblasti osvětlení, která nabízí širokou škálu integrovaných řešení. 

Flos vyváží do více než 70 zemí světa a má obchody jedné značky v Římě, Miláně, Paříži, Lyonu, New Yorku, Stockholmu a Hongkongu. 

Produkty Flos

 

Interview: Dirk Wynants

24.3. 2016

Dirk Wynants se narodil v roce 1964 v Belgii. Je zakladatelem, majitelem a hlavním designérem značky Extremis, která se specializuje na výrobu venkovního nábytku již od roku 1994.

1. Je to už pár let, co Extremis hraje neúnavně  velmi aktivní a klíčovou roli na poli světového interiérového designu… Malá firma, globalizace, ekonomická krize….dá se to ještě chvíli vydržet?

D.W.: Svoboda je pro mě velmi důležitá, takže si nejsem úplně jistý, jestli chci, aby se Extremis stal opravdu velkou společností: vezme mi to mou nezávislost? Jsem si samozřejmě vědom toho, že potřebujeme jistý objem, aby naše činnost přinášela zisk a abychom byli schopni dělat to, co chceme a potřebujeme k pokračování v naší činnosti. Zdraví mé společnosti je pro mě přednější než její velikost. Chci také, aby mě má práce bavila. Práce je příliš důležitou částí mého života, než abych si mohl dovolit nemít z ní radost. Co se týče globalizace, je jedním z mých cílů vytvářet krásné věci, které dokáže ocenit celý svět. Přinejmenším mi to dává možnost cestovat, setkávat se s novými lidmi a kulturami a to na tom miluji. Doposud jsem už uzavřeli obchody s více než 80ti státy, což opět zvyšuje naši nezávislot: krize a "špatné počasí" přece není všude ve stejnou chvíli, takže nás to až tak nezasahuje. Občas se prostě někde něco pohne. Kdo se chce stát velkou společností, musí uspokojovat masy a potýkat se s obrovskou konkurencí. Fakt, že bych rád udržel naší inovaci na určitém stupni, mě od toho automaticky drží zpátky.

2. Jsi jednoznačně prototypem silné osobnosti, která dokázala "promluvit" do dění na svém - tedy designovém kolbišti. Hýbou podle tebe dějinami výjimečné osobnosti nebo kolektivní mašinerie a systémy řízení?

D.W.: Děkuji, jsi velice laskavá, ale já se nepovažuji za výjimečného člověka, nejsem v ničem ten nejlepší, spíš jsem dobrý v mnoha různých odvětvích a daří se mi to vše skloubit dohromady.
Nikdo ale nedokáže žádnou velkou změnu sám, i ten nejtalentovanější spisovatel (a to je práce jednoho jediného člověka) potřebuje dobrého vydavatele. Musím připustit, že je mým cílem měnit historii, že bych rád přispěl k vývoji věcí. Abych tohoto cíle mohl dosáhnout, zformoval jsem kolem sebe skupinu lidí, kteří mi mohou pomoci ve všech možných oblastech a já to pak musím zkombinovat do jednoho celku. Kolektivy mohou dokázat víc, než jednotlivci, ale každá skupina bude vždy potřebovat toho jednoho, který jí bude dodávat inspiraci, povede a vytrénuje ji: loď se nemůže plavit bez posádky a je ztracena bez kapitána, který jediný ví, kam má doplout.

 3. Kdy a v jakém momentu života jsi poznal, že budeš tvořit nové věci?

D.W.: Začal jsem vyrábět nejrůznější věci už v dílně mého otce, když jsem byl malý kluk. Později jsem už musel pomáhat každý víkend i o prázdninách. Můj otec se specializoval na výrobu schodišť, dveří, dřevěných podlah atd.... ale důležitější, než co jsem se naučil po praktické stránce, byl fakt, že jsem jako dítě, a ještě víc jako teenager, trápil své rodiče tím, že jsem nedokázal brát věci "takové, jaké jsou". O všem jsem vždy pochyboval a měl nekonečně otázek, snažil jsem se přistupovat k zakonzervovaným představám z jiného úhlu pohledu, diskutovat, hledat nová řešení.... Mí rodiče to v té době nedokázali příliš ocenit, ale dnes už si také uvědomují, že tento přístup je pro designéra nezbytný. Není to má volba, nemohu si prostě pomoci a život mi to rozhodně neusnadňuje. Naštěstí jsou mi odměnou výsledky mé práce.

4. Jaká byla ta první věc - návrh, který jsi ukázal na veřejnosti s cílem uspět/prodat? Jak hodně jsi o sobě pochyboval? A jak to dopadlo?

D.W.: Dal jsem si načas se svou přípravou. Takže jsem si vybíral práci tak, abych se při ní naučil, co mi ještě chybělo, abych mohl začít sám úspěšně podnikat. Mým cílem bylo začít ve třiceti a to jsem také udělal. Vzdal jsem se svého velkého firemního auta a platu a podnikl jsem svůj velký krok. Měl jsem velké pochybnosti o tom, zda je vůbec proveditelné založit zcela novou značku úplně z nuly, ale prostě jsem to chtěl zkusit. Lépe jsem se už připravit nemohl a nevadilo mi to risknout.
Chtěl jsem se vyhnout konkurenci silných existujících obchodních značek a tak jsem se rozhodl začít s něčím, co nikdo jiný nedělal: designový nábytek pro venkovní prostředí. Nebylo vůbec jednoduché představit můj první design "Gargantua" na trhu . Potřebujete za sebou mít nějakou silnou značku a dobrý produkt a než se k tomuto dopracujete, trvá to dlouho. Tento produkt je ale i v dnešní době stále jeden z našich nejsilnějších produktů, i po 20ti letech na trhu. Mohu tedy říci, že Extremis je postaven na úspěchu tohoto prvního produktu a to jen dokazuje, že jsme uspěli v tom, co jsme chtěli na trh přinést: klasiku pro budoucnost.

5. Kde a jak dnes "dobíjíš baterky" a potkal jsi nějakou krizi (např. středního věku)?

D.W.: Slovo "krize" pochází ze staré řečtiny a znamená situaci, kdy se musíte rozhodnout pro nějakou změnu, nový směr. Každá krize je tedy příležitostí a výzvou. Krize středního věku bude muset ještě chvíli počkat, na to teď není čas! Baterie povětšinou dobíjím prací. Nenajdete příliš mnoho zaměstnání, která vám poskytnou takovou různorodost a která obnášejí intenzivního cestování a setkávání se s tolika zajímavými lidmi. Mám více koníčků než času se jimy zabývat: koně, plachtění a snowboard jsou mými nejoblíbenějšími.

6. Jaký je tvůj pohled do budoucna? Jaká je budoucnost firem jako je Extremis?

D.W.: Dělám si starosti ohledně vývoje dnešního světa: přelidněnost, stále konzumnější způsob života, příliš špatných produktů na trhu. Společnosti jako ta moje jsou mostkem do budoucna, kde se snažíme přesvědčovat lidi, aby se rozhodovali na základě kvality a ne kvantity (nízké ceny, nedostatečné kvality a omezeného života). Takže pokud se svět úplně nezblázní než bude pozdě, sehrajeme zde důležitou roli. V současné době buduji zcela novou továrnu a tak jsem spíše plný důvěry, co se týče výhledu do budoucna.

7. Jak bys chtěl strávit 2 měsíce skutečného a absolutního volna?

D.W.: Objevováním a prozkoumáváním zajímavých pobřeží s plachetnicí, v dobré společnosti (samozřejmě se svou ženou) a s řádnou zásobou vynikajícího vína na palubě.

 

 

Gargantua Qrater Kosmos Hopper Sticks Romeo&Juliet

Me Too

15.3. 2016

Dětská kolekce Me Too vznikla v roce 2004 a je určena dětem od 2 do 6 let. Tehdy prezident společnosti Magis - Eugenio Perazza hledal nábytek vhodný pro svou malou vnučku. Název kolekce „Me too“ - „já taky“ je odvozen od dětské touhy napodobovat dospělé a přitom zůstávat ve svém světě plném fantazie.

Kolekce Me Too je více než jen zmenšený designový nábytek; je to  nábytek a doplňky, které tvoří nejlepší světoví designéři očima dítěte. Například Javier Mariscal, tvůrce psa Cobi, který byl maskotem Olympijských her v Barceloně v roce 1992; Eero Aarnio, jeden z nejznámějších skandinávských designérů, jehož hravý duch se poprvé projevil v roce 1968 u závěsné židle ve tvaru mýdlové bubliny Bubble; Philippe Starck s jeho kultovními, překvapivými a revolučními výtvory od židlí po jachty; Enzo Mari, vzpurný mistr italského a mezinárodní designu; a mnoho dalších návrhářů z celého světa.

Kromě kreativity svých návrhářů je kolekce Me Too také postavena na vědeckém poradenství pedagogických odborníků jako Edward Melhuish, který přednáší na University of London, ale i na základě zkušeností z výzkumu a technologie.

Robustní, ale lehké židle, nezničitelní houpací koně, úložný prostor pro skryté poklady, létající koberce a zavěšené postavy, modulární postele, které můžete skládat dohromady jako stavebnici, papírová zvířátka pro hraní nebo zdobení, zábavné doplňky pro domov i zahradu ... Kolekce Me Too je pestrý, úžasný a šťastný svět: přesně tak jak si ho samy děti představují, spolu s designéry a značkou Magis.

Společnost Magis založil Eugenio Perazza v roce 1976 v severovýchodní Itálii. Společnost je prvotřídním vzorem v oblasti designu. Její úspěch je založen na touze poskytnout široké skupině uživatelů přístup k vysoce funkčním výrobkům určeným pro vybavení domovů vyznačujícím se technologickou kvalitou, jež byly vyvinuty ve spolupráci s nejdůležitějšími návrháři z celého světa s vizí dosáhnout výrobků, které by byly současně etické, poetické i estetické.

Výrobky Magis jsou určeny mezinárodní klientele a nesou označení 100% „Made in Italy“: záruku vysoké kvality v souladu s firemní tradicí, která vychází z řemeslné zručnosti a kulturních kořenů, vyvíjela se díky stylům a průmyslovému růstu 80. a 90. let 20. století a je i nadále jedním z největších a nejhodnotnějších kapitálů společnosti.

Produkty Magis můžete nakupovat v našich obchodech nebo online zde a můžete je také vidět na Dětském prodejním festivalu Mini, 6.-10.4.2016 (Villa Pellé, Pelléova 10, Praha 6), www.festivalmini.cz

Vítejte ve světě typografie!

11.3. 2016

Design Letters je dánská společnost, kterou založila v roce 2009 bývalá novinářka Mette Thomsen. Slova a psaní dopisů bylo vždy její velkou vášní a založením Design Letters se stala jednou z prvních kdo nastartoval obrovský typografický trend posledních let. Prvním úspěšným produktem této značky byla série radikálně odlišných dřevěných písmen, určených pro výzdobu stěn.

V roce 2011 Design Letters rozjelo výrobu nové designové řady s ručně malovanou typografií z roku 1937 od světově proslulého dánského architekta Arne Jacobsena. Posledním počinem značky je elegantní a funkční kolekce Design Letters&Friends, která je navržena tak, aby odpovídala klasickému grafickému produktu.

V současné době je značka Design Letters zastoupena ve více než 800 obchodech ve 40 zemích.

Objevte krásu vintage vzkazů a zosobněte si tak ještě víc svůj domov!

Nově Design Letters můžete nakupovat i na našem e-shopu zde

Ludwig Mies van der Rohe

8.3. 2016

Architekt Ludwig Mies van der Rohe by letos 27.3. oslavil 130 narozeniny!
Narodil se jako Maria Ludwig Michael Mies  27.3.1886, Cáchy, Německo a zemřel 17.8.1969, Chicago, USA.  Byl to světově proslulý architekt, který bývá spolu s Le Corbusierem a Waltrem Gropiusem řazen mezi zakladatele moderní architektury.

 Vyučil se technickým kresličem a v mládí pracoval v otcově kamenické dílně. V roce 1905 získal místo kresliče ornamentů pro městský stavební úřad v Rixdorfu. Již o rok později se stal spolupracovníkem architektonické kanceláře významného architekta a designéra Bruna Paula. Po dvou letech obdržel první samostatnou architektonickou zakázku na dům pro berlínského filozofa Aloise Adolfa Riehla a návrh zpracoval v duchu klasicismu. Roku 1908 přešel do architektonické kanceláře vynikajícího německého architekta Petra Behrense, v té době hlavního projektanta firmy AEG zaměřené na výrobu elektrických zařízení. Behrens ho o dva roky později vyslal do Nizozemska, aby zde představil jeho plány vily pro zadavatele Kröllera-Müllera, který Miese pověřil její realizací. Vila nakonec nebyla realizována a celá záležitost vedla k pracovnímu rozchodu s Behrensem. Roku 1913 si tedy Mies otevřel vlastní kancelář v Berlíně a záhy získal zakázky na několik vil pro majetné berlínské stavebníky.

Roku 1928 získal Mies zakázky na dvě stavby, které mu zajistily světovou proslulost: byly to německý pavilon pro světovou výstavu v Barceloně a vila Tugendhat v Brně (ta byla v prosinci 2001 zařazena jako jedenáctá česká památka na seznam UNESCO). V roce 1930 přijal nabídku Waltera Gropiuse na místo ředitele Bauhausu v Dessau, již roku 1932 se ale tato škola umění a designu musela přestěhovat do Berlína a po nástupu nacionálních socialistů k moci o rok později byla uzavřena. V Německu nastaly těžké časy nejen pro moderní architekturu. Mies van der Rohe roku 1937 navštívil ve Spojených státech Franka Lloyda Wrighta, poté se krátce vrátil do Berlína a hned následujícího roku odjel s neomezeným vízem do Ameriky aby přijal nabídku místa vedoucího oddělení architektury Armour Institut of Technology. Zároveň pracoval na projektu rozšíření univerzitního kampusu. Architekt si brzy založil i vlastní ateliér v Chichagu a v roce 1944 získal americké občanství. Mies byl také autorem několika administrativních výškových budov, z nichž nejpůsobivější je Seagram Building na Park Avenue v New Yorku, postavená v letech 1954–58. V roce 1948 Mies udělil Knoll výhradní práva na výrobu svého nábytku, včetně kolekce Barcelona, židle Brno a MR série

Roku 1959 se Mies dočkal prvního významného mezinárodního uznání – od královny Alžběty II. obdržel zlatou medaili Královského institutu britských architektů. O čtyři roky později převzal z rukou amerického prezidenta Lyndona B. Johnsona vyznamenání Presidental Medal of Freedom.

 

Ludwig Miese van der Rohe na židli Brno Vila Tugendhat, Brno Manželé Tugendhatovi Interiér vily Tugendhat Barcelona Chair Barcelona Couch Brno Chair Brno Chair Segram building, New York Segram building, New York

HOWE

15.2. 2016

Firma HOWE začala jako malá průkopnická společnost, kterou v roce 1920 založil Harold Howe ve městě Trumbull v USA. Howe začal vyrábět karetní sotlky, snack stoly, noční stolky, skládací postýlky, dřevěné poličky, šící stolky  a další skládací nábytek a z malé společnosti vytvořil silnou značku působící po celém světě. Jeden z prvních Howe sloganů zněl: "If it folds, ask Howe".

Tajemstvím tohoto úspěchu je flexibilita a schopnost jasně se zaměřit na úsporu místa a multifunkční konfigurovatelné řešení. Za tento přístup dluží Howe do velké míry Bauhausu, hnutí, které ve dvacátých a třicátých letech formulovalo některé z nekompromisních myšlenek a vizí o designu, funkčnosti a stylu. 

Za více než 80 let, co společnost existuje, bylo Howe zapojeno do nesčetně zajímavých a prestižních projektů v Evropě i ve zbytku světa. Tyto rozmanité projekty pomohly Howe získat bohaté zkušenosti při práci v různých prostředích a na konceptech s architekty, designéry a dalšími odobrníky podílejícími se na interiérovém designu.

V roce 1989 se výroba přesunula do Middelfartu v Dánsku. Dnes jsou všechny mezinárodní aktivity řízeny z Dánska. HOWE a/s je ve vlastnictví CF Group a má pobočky v USA, Velké Británii a Francii.

Nejznámějším produktem je ikonická židle 40/4. V roce 1964 ji navrhl David Rowland jako "první opravdu stohovatelnou židli" a dodnes je to jedna z nejprodávanějších židlí na světě (prodalo se jí přes 8 miliónů kusů). Katedrála sv. Pavla v Londýně si 2 500 ks této židle objednala v roce 1974, jsou denně používané a stále v dobrém stavu. Od té doby byla židle dodána do mnoha kostelů, zasedacích místností a kanceláří. I proto Howe poskytuje na židli i přes její subtilní konstrukci 10letou záruku.

Ikony mají domov u Knolla

9.2. 2016

Heslem značky Knoll je striktní "modern always". Proto když nahlédnete do jejich minulosti, nahlédnete zároveň i do nejvýznamnější minulosti nábytkového designu 20. století, především designu sedacího nábytku. Který jiný výrobce má více než 40 produktů ze svého portfolia ve stálých sbírkách designu v MoMA?

Nejprve se však musíme vrátit do Evropy. Příběh značky Knoll začíná v Německu a úzce souvisí s dobovým progresivním hnutím německého Werkbundu na začátku 20. století. Ten přinesl do architektury a užitkového umění nový pořádek a logiku zbavenou nadbytečného dekorativizmu. Právě v tomto období se ve Stuttgartu narodil Hans Knoll - druhý syn Waltera Knolla. Ten byl už tehdy druhou generací úspěšných výrobců kvalitního modernistického nábytku (firma Walter Knoll slaví tento rok už 150 let). Syn Hans ale nezůstal v Evropě. Přestěhoval se do Ameriky. V roce 1938 založil v New Yorku firmu Knoll, která měla původně dovážet do USA produkty z otcovy německé firmy. Blížící se válka ale přerušila možnost bezpečného importu a tak byl Hans Knoll v roce 1941 nucen nastartovat výrobu i v USA. Právě v této době se Hans seznámil s Florence Schustovou, mladou architektkou, která se stala pro něj i pro značku Knoll osudovou. Florence, která studovala spolu s Eerem Saarinenem a Charlesem Eamesem na Cranbrook Academy a studia ukončila v Illinois na Institutu technologií, kde jí učil Mies van der Rohe, byla vizionářka a právě její skvělé kontakty a dobré oko posunuly Knoll do elitních výšin. Van der Rohe byl jejím přítelem a Florence vycházela právě z diskuzí s ním. Redukování na podstatu a odvaha byli pro jejich práci nejcharakterističtějšími. V roce 1946 se Florence a Hans stali manželi a její strategická pozice ve firmě rostla. Manželé si rozuměli ve své vášni k modernistickým formám i v hledání nových jmen v nábytkovém designu. Devizou Florence byla i její schopnost uvažovat v kontextu současné architektury. Už v roce 1947 zařadili do svého výrobního programu ikonickou židli Hardoy, kterou navrhli argentinští designéři Jorge Ferrari Hardoy, Antonio Bonet a Jean Kurchan (1938), a která je dodnes velmi oblíbená a tím pádem i kopírovaná. Z jejího blízkého přátelství  s Eerem Saarinenem vzešlo skořepinové, už organicky modelované křeslo Womb (1948). Saarinen při jeho vývoji reagoval na zadání Florence, která od něj chtěla křeslo ve tvaru košíku, které bude plné polštářů. Saarinenovy experimenty se sklolaminátem to umožňovaly. Velkým posunem bylo, když jim v roce 1948 Mies van der Rohe udělil exkluzivní právo na výrobu jeho předválečného nábytku. Nejdřív to byla kolekce Barcelona, později přibylo Brno. Ke kultovním realizacím se přiřadilo i zařízení pro slavný Skleněný dům od Philipa Johnsona, který byl zařízený nábytkem od Miese van der Roha v provedení firmy Knoll (1949). V roce 1950 se manželé Hans a Florence rozhodli přizvat ke spolupráci Harryho Bertoiu - opět to bylo velmi prozíravé rozhodnutí. Stal se vedoucím oddělení kovu a jeho židle z kovových sítí se staly přímo totemickými. Jeho první kolekce je z roku 1952. O tři roky později Hans Knoll tragicky zahynul a Florence zůstala na firmu sama. Vedla jí až do roku 1965. Mezitím ve firemním programu přibyla další ikonická díla, jako kolekce Pedestal se slavnou židlí Tulip a stolem od Eera Saarinena. Nové vedení prosadilo úpravu loga s moderní helvetikou a do portfólia se jim podařilo dostat další velká jména. Získali právo na výrobu nábytku Hanse Wegnera, dánského topdesignera 20. století i na bauhausovou ikonu Marcela Breuera - s křesly Wasilly a Cesca. Firma Knoll vždy šla  s dobou, proto se nebránila ani postmoderním formám. Spolupracovala s Robertem Venturim i se skupinou Memphis. Po roce 2000 se ještě více začala orientovat na kancelářský nábytek a sestavy. Výzva open space byla pro Knoll s jejich dlouhodobou tradicí přirozenou reakcí. Její kancelářský nábytek je součástí nejprestižnějších kanceláří ve velkém byznysu (UHNW - ultra high net worth). Rodina Rockefellerů je jí věrná od jejího založení. Knoll je zase věrný architektům. Nabídky na spolupráci s Knoll se neodmítají. V posledních letech pro Knoll navrhoval Rem Koolhaas a David Adjaje.

Knoll se pomalu blíží ke svému 80. výročí. To však neznamená, že mu dochází dech. Naopak, neustále přichází s novinkami a zároveň v reedicích objevuje jedinečné kusy designu 20. století. A stále vychází z poučení, které si Florence vzala od Meise: Vyjasnění si myšlenky, rozbor problému až na kost a práce s výhradně nejčistšími formami designu.

Florence a Hans Knoll Florence Knoll a Eero Saarinen a Tulip Side Chair, 1957 Rodina Knoll Ludwig Mies van der Rohe Harry Bertoia a Diamond collection, 1952 Brno Womb chair Barcelona Tulip

Rolf Fehlbaum pro Konsepti

25.1. 2016

Film má svého Spielberga, hokej Jágra, technologické firmy Jobse a nábytek Rolfa Fehlbauma. Vzdělaný, empatický a odvážný člověk, guru, obrovská autorita a především znalec kvalitní architektury a designu dokázal za podpory svého bratra vytvořit během třiceti let z Vitry, relativně bezvýznamného nábytkářského podniku rodičů, globální seskupení firem, které změnilo vkus více než jedné generaci. Některé myšlenky a postřehy Rolfa Fehlbauma zazněly v tomto rozhovoru, který poskytl v červnu 2015 Davidovi Řezníčkovi  a Borisovi Hrbáňovi pro Konsepti.

DR: Myslíte si, že mají společnosti, jako je ta naše, tedy společnosti nabízející víceméně různé obchodní značky, zaměřené na kvalitní design a servis, ještě nějakou budoucnost? Můžeme přežít dalších 20 let?

RF: To opravdu nevím. Nemám v tom moc přehled, protože sám netuším, jak se bude nábytek v budoucnu prodávat. Dokážu si představit, že se nejdůležitějším aspektem stane servis. Vidím to, když přijdu do obchodu Vitry, kde jsou moji zaměstnanci. Když navštívím místního obchodního zástupce, hovořím pokud možno s vedoucím nebo majitelem. A je to opět majitel, kdo se u mě v sobotu zastaví a něco mi přinese nebo řekne: „Můžu zaskočit a změřit si závěsy? Jen řekněte kdy… Můžu přijít v neděli, jestli se vám to hodí.‟ A to neslyšíte od zaměstnance, to slyšíte od šéfa. A podle mého soudu – je-li tedy Švýcarsko dobrým příkladem – právě tohle funguje. Lidé jsou za servis a doporučení připraveni zaplatit víc – v bohaté společnosti pochopitelně. Nevím, jestli znáte německé spojení Geiz ist geil. Byl to reklamní slogan jednoho obchodu s elektronikou – znamená to: „Skrblit je šik.“ Má to svůj původ v minulosti. Lidé se styděli říci si o slevu, ale krize jim k tomu dodala odvahu a od té doby chtějí slevu kdykoli a kdekoli. Jako obchodní zástupce musíte dosáhnout toho, aby se cítili dobře. Nicméně si myslím – ale možná je to jen zbožné přání, protože podporuje naše přesvědčení – že tím hlavním je produkt a servis. Špatně uvedený výrobek a chabý servis nepoutají přílišný zájem. Velkou roli hraje, jestli člověk umí sladit věci dohromady, jestli je kvalifikovaný návrhář interiérů a jestli dokáže obchodní zástupce dobře poradit nebo nabídnout zkušenosti. Platíte ale za tuto službu? To je otázka. Slyším, jak mi prodejci říkají: „Lidé tu stráví tři hodiny, potom vědí, co chtějí a jdou do obchodu, který je nejlevnější.‟ Neznám českou nebo slovenskou mentalitu … chci říct, že musíte dostat zaplaceno a dostanete zaplaceno jen za něco, čím se lišíte. Pokud vás už neodlišuje samotný výrobek, pak musíte najít něco jiného, za co dostanete zaplaceno. A co jiného můžete nabídnout kromě servisu? Pokud však za servis nikdo nezaplatí, nemůžete si ho dovolit poskytovat. Je to opravdu velice těžké. U výrobků bude všechno on-line, dostupné a srovnatelné. Opravdu záleží také na mentalitě vašich zákazníků. Je to o osobním přístupu, respektu a důvěře.

DR: Krize (2008–2012) nás všechny ve větší či menší míře poškodila a slevy se staly naprostou nezbytností. V posledních několika měsících nebo možná v posledním roce zaznamenávám malé zlepšení, jsme jistější a zase začínáme mít klienty, kteří jsou připravení naslouchat. Myslí si, že vědí, mají informace, ovšem informace nejsou vědomosti. Je těžké sednout si s nimi a snažit se spolu hovořit.

RF: To je dávný problém všech prodejců – být především dost dobrým návrhářem interiérů, protože to není jednoduché. To je skutečně jedna z velmi nesnadných profesí. Sám se nábytkem tak dlouho nezabývám a jsem stále nervózní, když si mám zařídit svůj byt. Domnívám se, že nejdůležitější je mít odborné znalosti a přijít k zákazníkovi s něčím, že vyskočí a zvolá: „No teda! To je přesně pro mě!‟ Dokážete vybudovat dost takových vztahů? Dokážete si u lidí získat důvěru? Umíte hovořit k další generaci? To jsou otázky, kterými se musíte zabývat. Je to velmi osobní branže.

DR: Podíváte-li se do interiérů kanceláří, mám dojem, že když se klient nebrání investovat o něco více nebo je otevřen možnosti mít něco odlišného, jde stále více o to nabídnout mu řešení podle jeho přání. Představuje to až 50–60 % objemu a potom nějaká křesla a pohovky. Je tohle budoucnost branže kancelářského nábytku?

RF: Ano, ano. Sami si to děláme. Když pracujeme na svých kancelářích, vytváříme kusy, které jsou pro konkrétní prostor jedinečné a zdaleka se nepodobají ničemu, co vzešlo ze standardní výroby. Tam, kde nabízíte originální pojetí, musíte mít s dodavateli a řemeslníky, kteří pro vás vyrábějí – ať již jde o dřevo, kov nebo sklo – specifický vztah. To je důležité. Naši zákazníci toho o nábytku vědí jen poskrovnu, protože takový projekt realizují pouze jednou nebo jen čas od času. Dům si zařizují možná třikrát nebo čtyřikrát v životě. Musíte si vybudovat takovou důvěru, že si vás zavolají zas a znovu, protože vědí, že jim pomůžete. A při zařizování kanceláře je to stejně důležité jako při zařizování domova. Bohužel také existují společnosti, které neustále mění svůj management, takže si dnes vytvoříte nějaký vztah a zítra již neexistuje, protože ona osoba odešla. Tohle je ale strategie přežití. Jinou formou je, řekl bych, něco, co dělá Kartell – máte systém, kde jste stále samostatným podnikatelem, ale jste v nějakém systému. To je další možnost.

DR: Vitra Campus byl čímsi velmi výrazným už v devadesátých letech a určitě respektujete nebo máte rád architekturu. Nalezli jste cestu, jak působit v nábytkářství, ale tak nějak se pořád držet architektů. Proto stále sledujete architekturu?     

RF: Stále sleduji architekturu. Připadá mi, že dnes se mi daří rozpoznat, co je nové nebo co přichází, méně než tomu bylo kdysi. Máte určitý objem informací a určité povědomí, které snadno získáte. Dojde-li k posunu jistého paradigmatu, pak je to obtížnější nebo zcela nemožné. Myslím, že se mi líbí stejní architekti jako před dvaceti nebo třiceti lety, což znamená, že jsem se patrně na tu generaci upnul. To se stává většině lidem. V tomto smyslu již nejsem tak zvědavý či vzrušený, jako jsem býval, nicméně architektura mě samozřejmě stále fascinuje. Ve Vitra Design Museum děláme výstavy – například jsme tu měli výstavu o Kahnovi. Kahna jsem neznal nikterak dobře a teď o něm víc přemýšlím a velice ho obdivuji. Je to samozřejmě starý příběh, nicméně velmi vzrušující. Ano, velká architektura mě vždycky dokáže nadchnout. Mohl bych ale vybrat jednoho architekta, který bude za dvacet let hvězdou? To asi ne.

BH: Byl to váš záměr vybudovat tuto skutečně silnou značku za přispění architektury nebo to nějak vyplynulo?

RF: Asi to nebyl nějak skutečně hluboce zakořeněný záměr. Vždy jsem se zajímal o architekturu, byť nejsem architekt. Pár let jsem působil ve vzdělávací sekci v Bavorské komoře architektů v Mnichově. Než jsem začal, měl jsem znát víc, ale nebylo tomu tak, takže jsem se musel rychle učit, abych mohl dělat svou práci. Byl jsem ve styku s architekty a když jsem v roce 1977 nebo 1976 převzal vedení Vitry, ty vědomosti jsem měl. A tvrdil jsem a tvrdím stále, že „každá budova je jedinečnou příležitostí a každá stavba, která není dobrou stavbou, je zmařenou příležitostí‟. Nakonec, ať postavíte dobrou nebo špatnou stavbu, cena je stejná, náklady jsou stejné. Jen to děláte s menším rozmyslem, menší péčí, menší láskou a menším zájmem, protože chcete být třeba rychlí a podobně. Nebo tomu objektu vůbec nerozumíte, nechápete ho a provedete chybnou volbu. Byl jsem přesvědčený o síle architektury, byť nikoli nezbytně o značce. Zprvu jsem o budování obchodní značky moc nepřemýšlel. Ideu jsem měl spíš takovou, že „můžeš-li postavit novou továrnu, tak proč ne s výborným architektem‟? Po čase se z toho stalo něco na způsob brandingu nebo to přinejmenším budování obchodní značky napomohlo. Musíte si uvědomit, že v 80. letech byla Vitra naprosto neznámou značkou. Pracovali jsme s americkou společností Herman Miller a měli jsme jen malé jméno, zatímco společnost Herman Miller byla někdo. Byli jsme výrobcem, skutečnou značkou byl ale Herman Miller. Když jsme se oddělili, Vitra měla velmi pěkné výrobky, ale její značka nebyla moc známá. Ani dnes není Vitra společností, která by každému vytanula na mysli. Pomohly projekty jako Vitra Design Museum a Campus. Nejdůležitější bylo získat ty pravé návrháře a v roce 1979 jsem začal s Mariem Bellinim. To znamenalo posun k Itálii, která měla tou dobou hodně silnou národní kulturu designu – Bellini, později Citterio a ještě později Meda. Tam byl tedy svět produktu a jednou jeho částí byl svět nové kanceláře a také věcí, jež byly více experimentální, jako Editions. Pak tam byl architektonický experiment. Tehdy ještě tito architekti nebyli hvězdami; byli dobře známými, uznávanými profesionály. Tenkrát ani nebylo běžné, aby architekti stavěli někde jinde ve světě. Ano, Kahn stavěl v Indii, Le Corbusier stavěl v Indii, ale obecně byla architektura mnohem více lokální, regionální nebo nanejvýš národní. Hodně tedy znamenalo mít Franka Gehryho, Zahu Hadid atd., kteří nestavěli v Evropě nebo nestavěli vůbec, jako například Zaha; Ando nikdy nestavěl mimo Japonsko. To vše pomohlo vybudovat značku, rovněž to však vyjadřovalo, kdo jste, vytvářelo to vaši identitu. Značka přichází později, nejprve potřebujete získat nějakou identitu. Architektura – stavba – je vždy jakýmsi příslibem. Možná tam ještě nejste, ale vyjadřuje, jací byste chtěli být. To je velice důležitý signál; vidíte ho každý den. Proto se domnívám, že je velmi, velmi důležité architekturu sledovat.

DR: Měl jste někdy ve svém podnikatelském životě chvíle, kdy jste pochyboval, možná okamžik, kdy se vám zdálo, že nemáte odvahu? Váš přístup v byznysu je o inovaci, o kuráži a o plnění očekávání, je tu tedy hodně rizik a neustálého úsilí. Třeba to souvisí i s věkem. Připadá mi, že před dvaceti lety jsem byl sebevědomější a lidé mi dnes říkají: „Je to příliš riskantní, nedělej to, nemůžeme si to dovolit.‟ Jako bych ztratil něco z odvahy, kterou jsem míval dřív. Jak jste se vypořádával s pochybnostmi?

RF: Když jsem v podnikání začínal, byl jsem hodně nejistý, neměl jsem žádnou průpravu. Byla to spíše povinnost než volba, protože jsem pracoval v jiné oblasti, ale moji rodiče stárli a říkali: „Nevíme, jak teď firmu zvládneme.‟ Mohli ji prodat, nebyl to však podnik se strukturovaným vedením; byla to jen malá rodinná firma, kde moji rodiče velmi, ale opravdu velmi tvrdě pracovali. Tak jsme si s bratrem Raymondem řekli: „Dobrá, dejme se do toho.‟ Vždycky jsem si ale myslel: „Za pár let budu dělat něco jiného.‟ Hodně jsem o sobě pochyboval. Naštěstí Raymond je úplně jiný. Je daleko analytičtější. Já jsem, řekl bych, silný, pokud jde o vizuální stránku. Hodně pracuji s intuicí. Vždy jsem měl pocit, že mám-li za sebou tuhle důležitou oporu, můžu více používat intuici. Spolu jsme vlastně nepracovali. Raymond měl na starosti Vitrashop. Na všechny finanční a daňové záležitosti, smlouvy atd. jsem měl vždy někoho k sobě, někoho, kdo tomu rozuměl víc než já, kdo zajistil, abychom neudělali chybu. Přesto jsem měl vždycky pocit, že je to příliš dobré, než aby to byla pravda, a někdy jsem se probudil a uvědomil si: „Ale ne! Úplně jsme zapomněli na tenhle aspekt a to je katastrofa.‟ Je to ale radost, pracuji povětšinou s přáteli a svoji práci miluji – je až nefér, že funguje dokonce jako podnikání. Věřím v ní – soustředím se na to, v co věřím, pracuji s lidmi, jichž si cením nebo které obdivuji, pracuji s lidmi, kteří jsou chytřejší než já nebo mají větší přehled či vize. Úcta k návrhářům zaručila, že nikdy neměli pocit, že chce někdo těžit z jejich nápadu, protože já jsem přesvědčen, že návrhář nikdy nepracuje pro nás, pracuje pro sebe samého. Když se mi podaří náš projekt a projekt designera tak trochu propojit, vyjde to i pro nás dobře. Charles Eames nepracuje pro společnost, Charles Eames pracuje pro svou vlastní vizi světa. Tato víra v design, v lepší výrobek nebo jen snaha vytvořit zajímavější produkt, relevantnější produkt, nedívat se kolem, nesnažit se zavděčit klientovi, nesnažit se mu pochlebovat – tohle všechno mi celou dobu dodávalo hodně jistoty, že je všechno v pořádku. Musíte to ale dobře chápat.

Byly dobré časy, byly časy zlé. Není důležité růst příliš rychle, být přespříliš ctižádostivý, podstatné je dělat to, v čem jste dobří a nepouštět se do závodů nebo činností, kde vás ostatní budou stíhat. Je lepší zůstat menší, zůstat skromný a zůstat rozumný. Věřím, že to by mělo fungovat.   

 

Rolf Fehlbaum Rolf Fehlbaum a Verner Panton Willi Fehlbaum a Charles Eames VitraHaus VitraHaus VitraHaus VitraHaus VitraHaus

B&B Italia slaví 50 let!

25.1. 2016

B&B Italia – 50 let a dál

Italská designová scéna byla vždy otevřená inovacím a její historie a podoba se promítají do budoucnosti.

Za půlstoletí od svého založení se společnost B&B Italia stala pevnou součástí scény, která se po všech stránkách, ať už jde o lidi, výrobní závody, nápady, projekty, výrobky či tržní strategie, zaměřuje na budoucnost. Existuje snad lepší způsob, jak oslavit 50 let výročí založení společnosti, než dalšími zajímavými projekty, které svými kořeny vyrůstají z historie firmy a zároveň se zaměřují na výzvy budoucnosti?

Události a aktivity plánované v rámci oslav 50letého výročí založení společnosti B&B Italia prostupuje hluboké ocenění její historie i současné podoby. Toto téma je rozvíjeno pomocí unikátních nástrojů, jimiž jsou kniha, film, výstava a další projekty, které budou probíhat po celý rok. Půjde o cestu proplétající se multimediálními technologiemi globální komunikace.

Mezinárodní záběr je součástí DNA společnosti B&B Italia. Její zakladatel Piero Ambrogio Busnelli snil od počátku šedesátých let o tom, že přinese kvalitní průmyslový design celému světu a že se mu podaří prosadit se na trhu s nábytkem, který už tehdy patřil mezi náročné.

V průběhu let tento jeho záměr důsledně naplňoval a rozvíjel jeho syn Giorgio. Společnost B&B Italia se díky tomu stala jednou z nejoblíbenějších světových značek, která proslula tím, že vymýšlí, navrhuje a vyrábí inovativní řešení pro bydlení ve spolupráci s předními designéry. Společnost B&B Italia řídí celý proces výzkumu, vývoje, tvorby prototypů a uvedení produktů do výroby, aniž by opomíjela lidskou stránku vztahů se subjekty, které se na tak složitém procesu podílejí. Tento motiv se v dlouhém příběhu společnosti B&B Italia objevuje neustále.

Historie

Společnost s názvem C&B (Cassina & Busnelli) vznikla v roce 1966 díky nápaditosti a podnikavosti svého charismatického zakladatele, Pietra Ambrogia Busnelliho. Jeho vizí byla industrializace výroby čalouněného nábytku. Překvapivě začal spolupracovat se společností Cassina, velice tradiční firmou se staromódní výrobou, kterou však uchvátila Busnelliho moderní výrobní technika: vstřikování pěny na kovový rám do formy. Do té doby (a někde ještě dodnes) se vyráběla sofa a křesla aplikací studené PU pěny na dřevěnou konstrukci. Díky této technologii se stala firma natolik úspěšnou, že po čase začala konkurovat přímo samotné Cassině. To byla samozřejmě pro Cassinu velmi nepříjemná situace. Také proto v roce 1972 Busnellimu nabídla, že odkoupí jeho podíl ve firmě. Busnelli však neměl v úmyslu společnost opustit a k velkému překvapení Cassiny učinil protinávrh. Proti všem očekáváním se mu podařilo přesvědčit místní banky, aby mu  půjčily potřebnou částku. Tak se zrodila značka B&B. Když se pak někdo zeptal pana Busnelliho, co ona písmena znamenají, vždycky žertoval: "Busnelli a banky". To byly začátky značky B&B Italia - dnes inovativního , dlouhodobě a celosvětově úspěšného výrobce nadčasového vybavení bytů, domů, kanceláří, hotelů, restaurací, lodí i teras. Maxalto, které vzniklo v roce 1976 coby samostatná kolekce, se brzy našlo ve specializované výrobě řemeslného nábytku. Jeho prvními interprety byli Afra a Tobia Scarpovi, kteří navrhovali dřevěný nábytek, jenž se vyráběl neobvyklými postupy, typickými pro truhlářství a výrobu louten. V roce 1993 se jediným autorem produktů značky Maxalto stal Antonio Citterio a pro Maxalto začala nová éra. Citteriovy početné projekty vynikají svými rozměry, ušlechtilými materiály a smyslem pro detaily. Výsledkem jeho práce je kompletní nabídka dřevěného í čalouněného nábytku.

Film

Film B&B Italia. Poezie tvarů. Setkání designu a průmyslu se zrodil ze synergie a spolupráce se společností 3D Produzioni/Sky Arte HD. Film cílí na široké publikum, ale oslovuje i designové nadšence a profesionály. Využívá dokumentární formu a atraktivní jazyk a ukazuje lidi, vzpomínky a ikonické výrobky. Film byl úspěšně uveden v říjnu loňského roku na milánském festivalu filmů s designovou tématikou Design Film Festival. Kombinuje dokumentární cit pro detail s vypravěčskou lehkostí. Kritické úvahy střídají emotivní momenty, jako např. v pasáži, v níž zakladatel společnosti a další členové rodiny mluví o humanismu a významných myšlenkách Piera Ambrogia Busnelliho.

První událostí v rámci oslav 50letého výročí založení společnosti bude lednová projekce filmu v Kölnischer Kunstverein v Kolíně nad Rýnem v rámci výstavy IMM. Další mezinárodně zaměřené akce budou následovat. Upoutávku k filmu najdete zde

Kniha

Nejrůznorodějším a nejnáročnějším projektem v rámci 50letého výročí založení společnosti je vydání knihy Nestárnoucí italský design. B&B Italia 50 let a dál. Knihu redigoval Stefano Casciani, jeden z nejuznávanějších vypravěčů v oblasti designu a architektury. Kniha podává nejdůležitější informace o společnosti B&B Italia laickým jazykem. Pojednává jak o historii, tak o současnosti firmy, výrobních inovacích či technologiích. Popisuje také ústředí firmy v Novedrate, které bylo vybudováno podle návrhů Afry a Tobiy Scarpových, Renza Piana, Antonia Citteria a Patricie Viel, jakož i původní komunikační technologie, které byly v ústředí používány.

Kniha vychází v anglicko-italském vydání v nakladatelství Skira a bude představena na výstavě Salone del Mobile 2016 v Miláně. Její součástí je bohatý obrazový doprovod, kterým přispěli Renzo Piano (architekt zodpovědný za návrh ústředí společnosti B&B Italia vybudovaného v roce 1973), Ferruccio De Bortoli (redaktor historické rubriky deníku Corriere della Sera), Deyan Sudjic (ředitel Muzea designu v Londýně). Účast těchto významných autorů, stejně jako postřehy Stefana Cascianiho, potvrzuje, jak významnou a pevnou pozici si společnost B&B Italia vybudovala na domácí i mezinárodní kulturní a ekonomické scéně.

Výstava

50leté výročí založení společnosti B&B Italia spadá na stejný rok jako 21. Mezinárodní výstava Triennale di Milano, v jejímž rámci proběhne série výstav a akcí na téma „21. století. Design po designu“ (od 2. dubna do 12. září). Společnost B&B Italia využívá této příležitosti k představení svého příběhu na slavnostní výstavě konané v prestižních prostorech impluvia v budově Triennale al Parco. Cílem této výstavy je netradiční formou přiblížit pozoruhodnou historii společnosti B&B Italia, jež je příběhem o kreativitě, technologické vyspělosti a inovativnosti i oddanosti myšlence šíření italské kultury designu a bydlení do celého světa. Výstava bude zahájena  začátkem dubna a bude otevřena po celou dobu konání výstavy Salone del Mobile.

 

Cool Berlin Boombox!

8.1. 2016

"Oldskůlové" reprobedny Berlin Boombox jsou inspirované 80. lety. Jsou vyrobené z kartonu a s trochou zručnosti si je doma sestaví každý. Vyloudí z vašeho smartphonu působívý zvuk bez ohledu na to, zda se jedná o iPhone, iPod, Android, nebo Windows phone.

Berlin Boombox navrhl německý designér Axel Pfaender. Ten se rozhodl, že je čas na "cool" a zábavné mobilní reporudktory, které v sobě spojují design 80. let s dnešní zvukovou technologií -  a také tučný grafický černobílý design, díky kterému je Berlin Boombox skutečnou pastvou pro oči.

Berlin boombox můžete koupit zde

Gangster Ka

7.1. 2016

Interiér domu, který navrhla designérka Ivanka Kowalski, přesně splňoval představu filmovému štábu a tak ho využil při natáčení českého filmu Gangster Ka. Ve filmu jste tak mohli vidět nábytek a svítidla od značek B&B Italia, Cassina, Established&Sons a Flos.

Konstantin Grcic

15.12. 2015

Letos designer Konstantit Grcic oslavil 50. narozeniny. Jako dítě miloval "stavět různé věci". Po střední škole začal pracovat jako restaurátor starožitného nábytku, "protože jsem se chtěl naučit, jak dělat věci pořádně," vzpomíná. To vedlo ke studiu truhlařiny, kde objevil něco, co se mu líbilo ještě víc, než "stavění": design. Grcic nastoupil na Royal College of Art v Londýně kde našel svou skutečnou vášeň: navrhování nábytku.

Jeho práce je uznávaná pro jeho logické myšlení, poctivost materiálů a dodržování výrobních metod. Jeho klienty jsou známé značky jako Vitra, Magis, Authentics, Flos, Krups, Moroso, Muji , Nespresso a další.

Jeho partnerství s Magis vedlo k jednomu z nejzajímavějších návrhů židle, která kdy byla vytvořena: Chair_One (r. 2003). "Byl to úžasný projekt" říká Grcic, přiznal, že ho v té době vedlo jeho relativní mládí (a naivita)  a vydal se při návrhu této židle po neprobádané cestě s očima dokořán.
"Bylo to možná vůbec poprvé, kdy byl tak velký odlitek použit pro výrobu židle. Obvykle je tato technologie využívána pouze pro menší komponenty," vysvětluje. "Jednalo se o hodně těžký úkol. Rozhodl jsem se rozdělit plochy do tenkých sekcí, podobné větvím stromu a nechat tok materiálu přes formu vytvořit tvar, který vypadá podobně jako koš nebo mřížka a je trojrozměrný. "

Tehdy také začal používa 3-D počítačové modelování, "takže to pro mě byl velmi průkopnický proces a jistě zlomový v našem studiu," říká Grcic.

Chair_One se stal ikonou designu a nyní ji najdete ve stálých sbírkách mnoha prestižních muzeí, včetně MoMA v New Yorku a Centre Georges Pompidou v Paříži, spolu s dalšími Grcicovými kusy jako jeho Mayday lampa,kterou navrhll pro Flos v roce 1999.

Grcic je velmi šťastný, že dělá něco, co miluje tak vášnivě a doufá, že začínající mladí designéři to cítí stejně. "Někteří lidé si dnes myslí že v designu je všechno o legraci, ale to není pravda," prohlašuje. "Je to těžká práce, seriózní práce. Musíte přemýšlet nejen o objektu, který navrhujete, ale i o všem ostatním od toho jak to budete vyrábět, kdo produkt bude používat, až po to co se s produktem stané poté, co projde jeho životní cyklus. "Projektování je proto velká zodpovědnost. A věřím, že to lze udělat jen dobře, pokud to děláte s radostí. "

Chair_One, Magis, 2004 360 family, Magis, 2009 Allstar, Vitra, 2014 2 Hands, Authentics, 1996 ZigZag, Driade, 2015 Krups, 2005 2 Hands, Authentics, 1996 Blow, Established&Sons, 2010 Kanu, Cassina, 2008 Nespresso, 2014 Umbrella, Muji, 2006 Mayday, Flos, 1999 Sam Son, Magis, 2015 Osorom, Moroso, 2002 Absolut Grcic, Absolut vodka, 2007 Waste management system, Authentics, 2007 Waver, Vitra, 2011

Ptačí příběh

1.12. 2015

Od počátku roku 1950 se na fotografiích z Eamesových domu objevuje soška malého černého ptáka, který sedí na podlaze obývacího pokoje. Tento dřevěný ptáček je tam dodnes aby pozdravil návštěvníky domu Eamsových v  Pacific Palisades v Kalifornii. Také se objevil na ikonických reklamních fotografiích pořízených Charlesem Eamsem - ptačí grafická silueta na pozadí gometrické mřížky, kterou tvoří několik Wire chair . Sošku Eames house bird všichni známe, ale co její příběh?

Tato ptačí soška není návrhem Charlese a Ray Eamesových, ale byla součástí jejich osobní sbírky. Pták původně sloužil jako návnada na vrány a byl pravděpodobně vyroben někdy po roce 1900 ve městě Henry (USA), kde měl řemeslník Karel Perdew podnik na výrobu a prodej těchto dřevěných ptáků a nabízel je v mnoha variantách. Charles a Ray Eamesovi byli fascinováni čistotou  výrazu této sošky a skvělým řemeslným zpracováním a pravděpodobně ji koupili na svých cestách v průběhu roku 1940. Od té doby se dřevěné návnady  Charlese Perdewua  staly velmi populárními mezi sběrateli amerického lidového umění a občas je možné objevit nějaký tento historický kousek na aukcích. Od roku 2007 se Eames House Bird vyrábí v reedici pod značkou Vitra.

 

Nový DesignShop v Konsepti

23.10. 2015

Jan Plecháč a Henry Wielgus navrhli pro Holport nový DesignShop s ineriérovými doplňky. Koupit tu můžete doplňky od značky Vitra, Magis, Menu, Fatboy, Kreafunk, Authentics, Goods a Plumen.

Obchod najdete v showroomu Konsepti na adrese : Komunardů 32, Praha 7

Zaha Hadid

19.10. 2015

Architektka Zaha Hadid oslaví 31.října 65. narozeniny.
Přezdívá se jí první dáma architektury. Narodila se v Bagdádu. Po studiích matematiky na Americké univerzitě v Bejrútu vystudovala architekturu (1972 až 1977) na Architectural Association v Londýně. Jako hostující profesorka učila na řadě univerzit, včetně Harvardu a Columbia University. V současnosti přednáší na Vysoké škole užitého umění ve Vídni.
V roce 1979 založila vlastní ateliér Zaha Hadid Architects. První stavba podle jejího návrhu vznikla v roce 1993 a byla to požární zbrojnice pro Vitru v německém Weil am Rhein.
Jako první žena (a v roce 2004 i jako nejmladší architekt)obdržela prestižní Pritzkerovu cenu za architekturu.
Získala i Cenu Evropské unie za nejlepší současnou architekturu udělovanou nadací Mies van der Rohe (mezi šest finalistů se dostala i v roce 2011). Byla Architektem roku –Zlatá medaile RIBA – Královského institutu britských architektů (2004).
V roce 2008 se stala Designérem roku (Maison & Objet v Paříži). Časopis Time ji zařadil mezi 100 nejvlivnějších lidí světa(2010). Je nositelkou celé řady čestných doktorátů.

Nová značka v našem portfoliu - Plumen


Značka Plumen je pyšná na to, že se jí podařilo vytvořit pěkné a zároveň energeticky úsporné osvětlení. Na tomto konceptu Plumen spolupracoval společně s britským designérem Samuelem Wilkinsonem. Výsledkem je energeticky úsporná a zároveň účinná žárovka, která neskrývá svou podobu a je vidět ve své plné kráse. 

Značka Plumen je držitelem několika ocenění v oblasti designu za žárovky Plumen 001 a Baby Plumen 001. Organická konstrukce žárovky ji umožňuje použít pouze na jednoduchém zavěšeném kabelu nebo v kombinaci s transparentním stínidlem. Plumen 001 je součástí stálých sbírek v MoMA, The Victoria and Albert Museum, The Cooper-Hewitt Smithosonian Collection, The Art Institute of Chicago a v muzeu designu v Helsinkách. 

Přejít do e-shopu

MFF Karlovy Vary v ELLE Beauty Lounge

15.7. 2015

Letošní 50. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech probíhal 3.-11.7.2015 a jako každoročně vznikl v hotelu Qusisana Palace ELLE Beauty Lounge. Ve třech patrech jste tu mohli najít róby předních módních domů, krásné šperky a v neposlední řadě i kadeřníky a vizážisty, kteří se po celou dobu festivalu starali o hvězdy českého filmu.  Konsepti se již potřetí postaralo o vybavení prostor designovým nábytkem.

Pojďte s námi do ELLE Beauty Lounge nahlédnout....

Happy Birthday Tufty Time!

14.7. 2015

Jedna z nejprodávanějších sedaček TuftyTime, kterou navrhla pro B&B Italia designérka Patricia Urquiola, slaví 10. narozeniny!

Tufty-Time není jen redesign sedaček z 60. a 70. let, ale také vynikající a inovativní řešení pro jakýkoliv prostor – je modulární, pohodlná a má odnímatelný potah. Tufty-Time systém se skládá z otomanu, který tvoří základní jednotku,  ta může být ukončena dalšími ústředními, rohovými a koncovými prvky s vysokými nebo nízkými područkami. Pomocí těchto prvků můžete vytvořit tradiční pohovky, lenošky,  sedací soupravy, rohové pohovky a „ostrůvky“, které umožňují 360 ° sezení.  Toto vše dělá z Tufty Time ideální místo pro relaxaci a příjemné společenské události.

Happy Birthday Tufty Time!

Social Works in Progress III

3.4. 2015

Každý den je vidět změna. Instalovaná jednoduchá světla přinesla nový pocit. Prosvícené skleněné plochy a vyklizený prostor dávají tušit, že se rodí velmi netradiční, ale zajímavý prostor. Kucyhňky už navozují reálný pocit obyvatelného prostoru. Klient začíná věřit a také se těšit.

 

Social Works in Progress II

23.3. 2015

Jakkoliv mohou fotografie vzbuzovat jiný dojem, práce na projektu zásadně pokročily. 

Vylouplo se spojovací schodiště a bylo oděno kabátem z pletiva. Kontejnery ožívají,  dostaly vnitřní výbavu, propojují se kabely a ve dvou vznikají kuchyňky. Základní osvětlení je rozvedeno, sádrokartonové i skleněné příčky vztyčeny. Toalety jsou obložené a čekají na betonová umyvadla na míru. Vzorky barev jsou připraveny ke schválení. Skelet recepce je na svém místě. Ale mnoho ostatního vidět není - veškerý nábytek je ve ve výrobě, závěsy se šijí a mnoho důležitých funkčních a dekorativních prvků je teprve na cestě - trapézové plechy, laminátové obklady apod.

Teď už to půjde ráz na ráz.…za několik dnů proběhne kolaudace!

Harry Bertoia 1915-1978

10.3. 2015

Letos 10. března by designer Harry Bertoia oslavil 100 narozeniny.

Italskému umělci a nábytkovému designerovi  Harry Bertoiovi  bylo třicet sedm let, když navrhl Diamond chair pro značku Knoll , psal se rok 1952. Neobvykle krásný kus nábytku měl silný, ale jemný vzhled a okamžitý obchodní úspěch navzdory tomu, že je téměř výhradně vyroben  ručně. Z Diamond chair Bertoia vytvořil ikonu moderního designu a představil  ve světě designového nábytku nový materiál -průmyslové pletivo.

Bertoiova kariéra začala v roce 1930. Začal jako student na Cranbrook Academy of Art, kde se obnovilo kovodělné studio a kde potom jako vedoucí tohoto oddělení učil od roku 1939 až do roku 1943, kdy bylo oddělní uzavřeno z důvodu omezení používání válečných materiálů. Během války se  Bertoia přestěhoval do Venice  v Kalifornii  a spolupracoval s Charlesem a Ray Eamesovými  v Evans Products Company, kde se zabýval vývojem nových technik pro formování překližky.

Rok 1946 byl pro Bertoiu rozhodující . Stal se americkým občanem a odstěhoval se do Bally v Pennsylvanii  do blízkosti továrny Knoll a založil vlastní projekční a sochařský ateliér, kde vznikla řada úspěšných návrhů pro Knoll. Jako sochař Bertoia vytvořil abstraktní volně stojící kovová díla, z nichž některá měla při doteku odezvu ve formě zvuku nebo měla ve větru pohybující se prvky.

Jako designer nábytku je  Bertoia nejvíce známý díky své židli Diamond a židli Bird s vysokým opěradlem,  modelem vyvinutým z Diamond chair, která vypadá jako pták s roztaženými křídly. Jeho organické prvky pomohly vytvořit nový vzhled modernismu. Bertoia získal ocenění od Amerického institutu architektů v roce 1973 a American Academy of letters v roce 1975. Všechny jeho práce nesou znaky vysoce kvalifikovaného a nápaditého sochaře, stejně jako tvůrčího projektanta  hluboce se zabývajícího vztahem mezi formou a prostorem.

Diamond chair Bertoia collection Bird chair Bird chair Diamond chair

Social Works in Progress

23.2. 2015

Jak se budují netradiční kanceláře?

Pracujeme v Konsepti na výjimečném projektu. Výjimečný je v mnoha aspektech - klient, rozpočet, zadání, průběh, partneři. I po 20 letech pestré práce v oboru se stále můžeme hodně učit. Klient patří mezi nejsledovanější start-upy v zemi. Loni získal největší investici a úspěšně rozvíjí své projekty v oblasti analýzy dat sociálních sítí pro korporátní klienty.

Rozpočet je opravdu výjimečný, Klient investuje veškeré prostředky do svého rozvoje nehodlá utopit ani jednu zbytečnou korunu na “neproduktivní” interiér. Ale přesto - požaduje zcela osobitý, originální, motivující a přitom maximálně funkční interiér. Vznikl projekt, který je někde mezi brutálním industriálně-streetovým konceptem a punkem. Za rok prošel mnoha změnami. Autory jsou T. Prouza a E. Macková z D3A. Celá akce je extrémně náročná, zúčastnění jsou těžce zkoušeni a každý se musí opravdu vydat. Bez respektu, absolutní profesionality a trpělivosti by to už dávno nešlo. 

Jde o velkoprostorové kanceláře v rámci 2NP budovy v Karlíně. Návrh vyloučil podhledy, omítky, koberec či jiné fajnové podlahové krytiny. Vše je obnažené, syrové, brutální. Jen nejnutnější příčky, vymezující kanceláře manažerů a zasedačky doplňují přepravní kontejnery. Jsou použité, ošlehané mořským větrem a slanou vodou. Dostanou jen základní ošetření. Obě patra spojuje nové interní schodiště pro snadnější komunikaci.

Budeme zajišťovat značkový nábytek i věci z bazarů. Práce jsou v plném proudu. Jakkoliv to možná nevypadá,  za měsíc má být hotovo. Sledujte projekt s námi.

 

Z Portu X

5.1. 2015

Pamatujete si ještě na naši zářijovou soutěž s časopisem Marianne bydlení o noc na hausbótu Port X? Výherkyně si udělala před koncem roku čas a sepsala nám svých pár postřehů a pocitů z pobytu. Napsala to tak skvěle, že se s vámi o to musíme podělit!

"Tak s pravdou ven, hrála jsem s Marianne bydlení hlavně o tu židli. Ale z výhry prvního místa jsem byla nadšená moc. Až tak, že jsem o výhře euforicky druhý den vykládala sousedce na našem maloměstě. Její odpověď mě na pár vteřin uzemnila. Cituji:“ A to seš jako tak vodvázaná z toho, že pojedeš 150 kilometrů někam, kde se najíš, vyspíš a jedeš domů? „  Ano, odvázaná jsem byla a vydrželo mi to celý víkend a ještě dlouho po.

Nebudu zdržovat omáčkou o tom, co jsme v Praze podnikli než jsme dorazili do Konsepti. Prodejnu jsme znali, už jsme tu vyzvedávali pantonku. Znovu mě okouzlil  prostor a atmosféra obchodu, pokochali jsme se novým sortimentem. Pak už jsme se setkali s lidmi od Konsepti. Na Pražáky vypadali velmi mile. Obdivovala jsem odvahu zástupců Portu X, že dali všanc svůj skvost k přespání, nevěda, kdo se jim tam na den a noc nakvartýruje.   Šmrnc výjimečnosti  získal náš výlet poté, co jsme se dozvěděli, že budeme první, opravdu první, kdo na vybaveném Portu X přespí. Právo první noci jako výhra, to už se dnes nevidí!

Hausbót jsme doma prohlídli na všech dostupných fotkách na netu, nešli jsme do neznáma. Ale fotka je fotka a realita byla tentokrát mnohem lepší! VOW efekt se dostavil. Bomba - ty detaily, ta ladnost, promyšlenost, jednoduchost, čistota tvarů a vůně.

Dostalo se nám školení, kterak rožnout (rozsvítit), kde je co a co jak s čím. Proběhla krátká přednáška o designových ikonách a skvostech umístěných v prostoru hausbótu.  Zamávali jsme na rozloučenou našim odcházejícím průvodcům a jali se volně nasávat – atmosféru místa. 

Asi po patnácti minutách se nečekaně ozvalo zaklepání. Mladý seriózně vypadající muž se přišel zeptat, zda by si mohl prohlídnout hausbót. Moravská pohostinnost nám velela pozvat jej dál, uvařit kávu a provést ho hausbótem. Ale – není to špión, tajná kontrola, která testuje naše chování na hausbótu? Nebyli jsme doma, ale v cizím, takže získal pouze naši omluvu a vizitku majitelů.

Než jsme se nabažili prostoru a vybatolili ven, zavřeli nám před nosem v DOXu. Takže jsme se po krátké procházce vrátili a otevřeli láhev vína na spláchnutí frustrace ze zkaženého plánu.  Nafotili jsme maxi sérii fotek zboží Konsepti, pro případ další soutěže. Vyfotili se na terase hausbótu – chtěli jsme to upíchnout na FB s mystifikační informací, že vracíme úder měšťákům a my „lonťáci“ kupujeme víkendový hausbót v Praze. Zůstalo jen u plánů, tak jako v 95% našich nápadů. 

Kdyby jste po našem pobytu snímali otisky našich prstů, našli by jste je asi úplně všude. Všemi smysly jsme si užívali hausbótu. Následuje výčet střípků, které mi utkvěly v paměti i po 3 měsících.

  • chodit po dřevěné podlaze hausbótu bosky – moc příjemná záležitost
  • nařídit foťák na autospoušť a naskákat fofrem oba na křeslo serie up 2000 a tvářit se přirozeně, mile a inteligentně – zábava zaručena
  • večeře – příjemný koncept restaurace, s polknutou slinou vzpomínám na jejich chléb
  • pozorovat po setmění světla na hladině -   maximální relax
  • Manžel zcela nadšený ze zvuku reproduktoru Bang & Olufsen BeoPlay, myslím, že se mu o nich zdá doteď (Kdyby jste je jednou vyprodávali, dejte mi prosím vědět J )  
  • sednout si v noci na terasu, popíjet víno, ohulit zvuk a na spotify si pouštět songy na přání
  • ubezpečit se o perfektní zvukové izolaci hausbótu – za rohem už není kravál vůbec slyšet
  • postel – perfektní spánek, opravdu maximální pohodlí
  • v noci déšť na střešní okna – taky dobrá music
  • Hlavně nasávat atmosféru. Nerada bych byla označena za snoba (I když jsem.). Ale mezi těmi krásnými věcmi mi bylo tak dobře. Jsem v tomto směru přecitlivělá, v nevkusu fyzicky trpím, hausbót pro mne byl učiněné ozdravné sanatorium.  Po třetí lahvi vína už jsme psali Lukáši Otevřelovi, že má problém, protože nás odtud asi ráno nedostane. Cítili jsme se tam jako doma,  a to jen po pár hodinách.
  • Nejsilnější okamžik. Sedám si do houpacího křesla, zavírám oči a automatická předvolba v tu chvíli zahraje Adagio in G Minor (Albinoni), moji oblíbenou skladbu. Husí kůže, mráz po zádech, pocit vděčnosti, všechno najednou.  A v ten okamžik mi prolítla hlavou myšlenka: Bůh věděl, kdo to má vyhrát.  
  • v noci přestala téct voda – a sakra, tak jsme to přece jen zvládli rozbít.
  • Ráno manžel migréna – sebelepší postel není zárukou krásného rána
  • Výborná snídaně se zástupcem hausbótu, rychlá zpětná vazba úplně o všem, hodně informací, roztomilý člověk.

Jak to po sobě čtu, tak je ta zpráva trapně až nestoudně pozitivistická. Brrrr. Nemůžu si pomoct. Nemyslím, že by za to mohl vzpomínkový optimismus. Bylo to opravdu skvělé a my si to užili jako už dlouho nic.

Celé to píšu v naději,  že možná budete mít radost, že my jsme měli radost. A tak vám ještě jednou děkujeme, že jsme  to mohli zažít."

Navy chair slaví 70té narozeniny

6.10. 2014

6.10.2014 slaví ikona "1006 Navy chair" své 70té narozeniny. V roce 1944 pan Wilton Carlyle Dinges založil v Hanoveru , stát Pensylvánie, společnost zabývající se elektrickými stroji a vybavením ( the Electrical Machine and Equipment Company ) - Emeco , využívající dovednosti místního řemesla . Během Druhé světové války mu vláda Spojených států amerických zadala významný úkol - vyrobit židle, které budou odolné vůči vodě, slanému vzduchu a zacházení námořníků. Vyrobit židle, které jsou lehké a udělat je silné tak , aby vydržely celý život . Hliník byl jasným výběrem. Emeco nazvalo tuto židli číslem 1006 (podle data výroby 6.10.) , někteří lidé jí říkají Navy Chair (námořní židle),  my ji však stále nazýváme ten -o- six ( 10-0-6 ) . Formování , svařování , broušení , tepelné zpracování , konečné úpravy , eloxování - to jsou jen některé ze 77 kroků potřebných pro výrobu Emeco židle. Nikdo jiný nevyrábí židle tímto způsobem. Nikdo to neumí. Pro  to zda byl celý proces výroby proveden správně je třeba posouzení lidským okem , stejně jsou potřebné lidské ruce aby to tak dopadlo . Cíl fy. Emeco je udělat recyklaci nepotřebnou a pokračovat ve výrobě věcí, které vydrží . 

V roce 2010 vznikla Navy "Coke" chair pro Coca Colu, vyráběná z recyklovaných PET lahví a plechovek od Coly. Na výrobu jedné židle se spotřebuje 111 lahví. Za 4 roky recyklovalo Emeco přes 13 mil. lahví od Coca Coly.

Video "77 kroků procesu", které natočil Eames Demetrios vnuk slavného amerického průmyslového designéra Charles Eamese, můžete shlédnout zde: 77 kroků procesu

Více produktů Emeco najdete zde

Prachatice

6.10. 2014

Město Prachatice má nádherné historické centrum. Historické štíty domů i kamenné sklepy a klenby vás unesou někam do středověku, kdy tudy po Zlaté stezce putovali obchodníci a poutníci přes Šumavu. Jeden takový dům z 15. století vlastní arch. Jakub Nepustil a více než 20 let tu v podkroví sídlí firma Selene, která zastupuje úspěšně věhlasnou světlařskou značku Artemide v Čechách.

Prachaticím se bohužel nevvyhnul problém vylidnění historického centra. Dlouholetá nekompetentní a krátkozraká politika úředníků způsobila to, co se stalo i v mnoha jiných městech. Dnes je téměř nemožné udržet v uličkách starého města obchod nebo kavárnu a úsilí vrátit sem lidi bude nezměrné. Naštěstí je dost obyvatel Prachatic, kteří se nechtějí s tímto stavem smířit a rozhodli se aktivně napomoci změně k lepšímu. Jedním z nich je třeba Jakub Nepustil  nebo pan Erik Nebeský (spolumajitel firmy Elektro SMS, která provozovalal několik let v Holportu showroom Artemide). Ten otevřel kousek od náměstí stylovou kavárnu s vinárnou Nebes_Sky. I Jakub Nepustil se rozhodl k činu a v minulých dnech otevřel Art a Design Galerii Neumannka (v Neumannove ulici). Najdete zde svkělý výběr toho nejlepšího ze světového interiérového deisgnu, vytříbenou selekci kousků od českých značek a autorů - od židlí, lamp až po šperky a doplňky. Vše doplňuje interaktivní program, který Vám odhalí všechny důležité informace o výrobcích, autorech a třeba technických řešeních. Většinu věcí si návštěvníci mohou koupit, ale je očividné, že z prodejního obratu si pan architekt velké placaté auto jen tak brzy nekoupí. Ostatně o to mu určitě vůbec nejde. Bude spokojený, když lidé budou přijíždět do Prachtic, když centrum začne fungovat tak jako kdysi,  a když se lidé v jeho galerii pobaví a potěší. Pokud pojedete na kola, na lyže nebo jen tak na Šumavu, udělejte si čas a zastavte se v Prachaticích.

 

Industra Brno a židle 40/4

3.10. 2014

V Brně funguje už třetím rokem nezávíslá Industra www.industrabrno.cz - centrum pro lidskou kreativitu, diskuzi a potkávání všeho druhu. Najdete zde vyjímečnou kavárnu se skvělou kávou, galerii, meditační prostor, komunitní zahradu, můžete zajít na brunch atp.. Industra se nachází v industriálním objektu bývalých mrazíren v Masné ulici. 

Rozhodli jsme se oslavit v tomto místě 50let výročí jedné z nejslanějších židlí minulého století - 40/4 designera Davida Rowlanda. Subtilní a přesto extrémně odolná kosntrukce, elegantní nadčasový design, nedostižná stohovatelnost (40 židlí do výše 4 stop - odtud název) učnily židli nesmrtelnou. Dosud jich bylo vyrobeno více než 8 mil. Další důkaz úžasné lidské tvořivosti a snažení na cestě k dokonalosti.

 

Biblioteca del Vino

15.9. 2014

V Holportu již rok funguje vinotéka - Biblioteca del Vino.

Otevřel ji pan Slezák, nezničitelný fanda Itálie, Sicílie a všeho s touto destinací souvisejícího. Zná osobně všechny své dodavatele, zná jejich příběhy i technologie přípravy - vín, sýrů, prosciutta, omáček, past i mořské soli. Pan Slezák se soustředí na Veneto  a právě Sicílii, zejména její západní čast kolem města Marsala.

Minulý týden pozval pan Slezák italského kuchaře Davide, který připravil desgustační menu z nejlepších sicilských surovin - crostini s variacemi 4 druhů pomazánek, naložená rajčátka a olivy, caponata sicilana, salám, pancetta,těstoviny Srozzapretti s omáčkou Sugo del Rais a variace sýru na závěr. K tomu všemu skvělá vína - šumivé Ribola Gialia, Grillo z vinařství 12 Chiavi, červená Nero dˇAvola a nakonec proslulá dezertní Marsala.

K tomu spousta fotografií s navazujícími příběhy a postřehy. Holportský průjezd, který slouží běžně jen automobilům se změnil v autentický italský dvůr s neodolatelnou atmosférou. Někdy stačí trochu kouzla….

http://www.bibliotecadelvino.cz/

Kultovní židle 40/4 od Howe slaví 50 let

11.9. 2014

Když  byla v roce 1964 poprvé vyrobena židle 40/4 designera Davida Rowlanda , nastavila standardy, které jsou dodržovány dodnes. Má eleganci, přesnost , praktičnost, je to první skutečně stohovatelná židle a to je dodnes  stále velmi populární. S více než 8 miliony prodanými kusy je možné říci, že židli 40/4 můžete najít v každém koutě světa.

Katedrála Sv. Pavla v Londýně zakoupila 2.500 ks židle 40/4 v roce 1973. Židle jsou denně používané a stále v dobrém stavu.

V roce 2014 židle 40/4 slaví 50 let! To je opravdu důvod k oslavě a chceme, abyste se k nám připojili.

Naplněná vize městského bydlení

11.8. 2014

Ve spolupráci se švýcarským výrobcem nábytku Vitra vznikl v Berlíně apartmán, kterým se můžete inspirovat i vy. Podíl na jeho vzniku má i mezinárodní internetový magazín Freunde von Freunden a společně s Vitrou ho zařídili tak jak se domnívají, že žije dnešní kreativní, mobilní a digitálně orientovaná generace.

Apartmán má rozlohu 65m2 a byl renovovaný a navržený tak aby se plně přizpůsobil různým a často nečekaným scénářům každodenního života.

Na zařizování bytu se podíleli architekt Etienne Descloux a interiérová designerka Katrin Greiling. Apartmán obohatili o designové klasiky jako je Eames Lounge Chair,  Slow Chair od R. a E. Bouroullecových., DKW Wire Chair , Stools nebo LTR Occasional table od Ch. & R. Eamesových, či Standard a Table Solvay od Jeana Prouvého. Mezi nábytkem najdete i zařízení finské značky Artek, která se v roce 2013 stala členem Vitra Family.

Plovoucí dům Port X

21.7. 2014

Nechcete být svázáni s jedním místem, ale zároveň milujete svůj dům? Ideálním řešením je PORT X. Tento netradiční designový objekt se může stát vaším novým domovem. PORT X vyniká plnou mobilitou a je vždy připraven pro přesun na jiné místo. Může se zvětšovat s růstem vaší rodiny. Ladné křivky Port X vznikaly pod rukama známých architektů z Ateliéru SAD – Jerryho Kozy a Adama Jirkala. Prototyp této unikátní stavby je možné si prohlédnout v Holešovickém přístavu u rezidenčního komplexu Prague Marina každou středu 16-20 hod. (23.7. - 27.8.2014).

Pokud dáváte přednost aktivnímu životu, s PORT X se nemusíte obávat stereotypu. Svůj moderní příbytek totiž můžete přemisťovat z místa na místo. Neuváže vás k jednomu pozemku, jednomu výhledu. Naopak, může se s vámi posouvat stejně
jako vaše perspektivy a preference.“Z města rovnou ke sjezdovce, z hor do nížiny, do malebné vesničky, na vodu nebo souš - takové budou vaše možnosti, ze kterých můžete volit kdykoliv se vám zachce,” vypočítává architekt Jerry Koza. Objekt hausbótu se skládá ze dvou samostatných částí. Ponton, na kterém jsou umístěny moduly užitné části, zajišťuje stabilitu a mobilitu v případě tažení lodí. Objekt se může přemisťovat dle požadavků majitele a aktuálních možností kotvení na toku řeky. Výškový rozdíl mezi břehem a PORT X je řešen mobilní lávkou. Lze jej snadno rozložit a opět smontovat. Vyniká plnou mobilitou a je vždy připraven pro přesun na jiné místo. Otevírá nejen nové možnosti deponování na místech, kde je konvenční výstavba problematická, ale umožňuje také pružnější přizpůsobení životnímu tempu jeho uživatelů. Celý objekt je bezbariérový, výška podlah tvoří jednu rovinu ve všech místnostech. 

PORT X je jednopodlažní, má obdélníkový tvar s pultovou střechou. Sestává z 3-6 segmentových dílů – modulů. Pomocí lávky je možné propojit více modulárních objektů. Jednotlivé segmenty jsou vyrobeny z kompozitového sendviče, který tvoří několik vrstev laminátu a tepelné izolace. Segmenty mají tvar písmene „C“ v průřezu, je tedy spojena podlaha, boční stěna a strop. Vnitřní prostor je rozdělen SDK příčkami. Jako obklad stěn, stropů a podlah je použito modřínové dřevo. V objektu jsou rozvody vody, kanalizace, elektřiny (silnoproud a slaboproud),ventilátory, čidla, světla, atd. V podlaze jsou zapuštěny elektrické konvektory,které vytápějí místnosti.Díky precizně zpracovaným přírodním materiálům a elegantním a příjemným tvarům rozehraje PORT X vlídný dialog s okolím. “Člověk si má užívat místa, na kterém je,” říká jeden z autorů návrhu Adam Jirkal a jeho kolega, spoluautor návrhu Jerry Koza, dodává: “Budova navazuje kontakt s prostředím. PORT X je nízko nad vodou nebo terénem. Přední část dodává příjemnou světelnost, zadní zase přirozenou intimitu”.Projekt Port X může být taktéž řešením pro malé až středně velké firmy. Rostoucí společnosti se díky němu vyhnou riziku častého stěhování, které způsobuje mnoho komplikací. Díky přídavným modulům lze zvětšovat prostory dle potřeb.Cena se pohybuje dle individuální dispozice a výbavy od 4,2 mil. Kč. ve verzi na souš a od 4,9 mil Kč ve verzi na vodu.

Co se týče výbavy v představeném modelu, je vskutku velkorysá. O kompletní systémovou elektroinstalaci se postarala společnost Insight home, která vybavila objekt svým inteligentím systémem inHome. Díky jejich elegantnímu řešení je
kontrola nad celým objektem řízena intuitivně z iPadu nebo iPhonu a to i na dálku, a umožňuje nejen ovládání audia a videa, osvětlení, stínění, topení a chlazení, kamer a zabezpečení, ale i veškerých další funkcí spojené s celoročním
provozem - kontrola teploty a stavu vody v nádržích, hlídání výšky Vltavy apod. Stínící technika je také tím nejlepším, co se na trhu nabízí a byla dodána společností Proklima. Osvětlení bylo plně v režii společnosti Etna, která dodala své prvotřídní produkty - světla Guzzini technologie LED a vrhla objekt do jiného světla v interiérech i exteriérech.
Více informací a detailů na www.portx.cz

Eero Aarnio

12.6. 2014

Finský designér Eero Aarnio oslaví 21.června své 82. narozeniny (nar.1932).  Je jedním z největších inovátorů moderního designu nábytku. V roce 1960 Eero Aarnio začal experimentovat s plasty, živými barvami a organickými formami, oprostitl se od tradičních konstrukčních konvencí. Mezi jeho nyní kultovní plastové kreace patří Ball (1963), Pastil (1968), a Bubble (1968) židle, které odrážejí pop kultury a ducha své doby. Mnoho z Aarnio prací jsou zahrnuty v nejprestižnějších muzeích světa, včetně Victoria and Albert Museum v Londýně, MoMA v New Yorku a Vitra Design Museum ve Weil am Rhein.

http://www.eeroaarnio.com/

Ball chair, 1963 Pastil, 1968 Bubble chair, 1968 Puppy, 2002 , Magis Trioli, 2003, Magis Pingy, 2011, Magis Double bubble, 2001 Copacapana quitar, 2001 Screw table, 1991

Nový vizuál Konsepti

1.4. 2014

Taková věc se děje většinou po mnoha letech. U velkých korporací třeba po 20ti. U nepatrných firem  jako je ta naše, které navíc řídí změnou posedlý management se tak děje zhruba v každé pětiletce. Za 19 let existence Konsepti je to už 5. změna v pořadí. Řeč je o firemním vizuálu neboli grafické a vizuální tváři firmy. V minulosti pro nás tvořili samí skvělí autoři - Graham Rust (Rust), Tomáš Machek (sdie2), Martina Černá (Imagery), David Březina (ExLovers). Ke každému z nich chováme dodnes velký respekt. Ke změně je třeba odvaha a té s přibývajícími zkušenostmi ubývá. Internet a sociální media navíc turbulentně mění vizuální prostředí aktivit firem a možnosti na trhu jsou nepřeberné.
Volba padla na tým HMS Design (Heyduk, Musil, Strnad). Hledali jsme nejlepší poměr mezi kreativitou, firemní kulturou, komplexním servisem, profesionalitou a zodpovědností. Také jsme chtěli tým, který pro nás bude chtít dělat to nejlepší i za 5 let, až bude díky práci pro nás mnohem slavnější, ale asi ne mnohem bohatší :o). Práce byly započaty v průběhu srpna 2013.
Tvorba vlastního vizuálu nebyla nakonec tak komplikovaná - spíše radostná. Fotky, slogany, trička, vizitky…to vše šlo vcelku hladce. I když najít dostatečně všeobjímající a za všech okolností atraktivní formu a sdělení pro neskutečně pestrou škálu našich klientů není rozhodně snadné zadání.
Skutečným oříškem se stal ale nový web a s ním související on-line obchod. Chtěli jsme to nejlepší na trhu a laťku si nastavili velmi vysoko. Cílem bylo poskytnout nejlepší fotky a důležité věcné informace o produktech. Usnadnit maximálně orientaci, volbu a přidat dobrou osobní radu a související informace. Najít místo pro emoce a dobré i špatné zkušenosti. Pobavit i vzdělat. A to vše přehledně a rychle. A k tomu všemu pro Česko i Slovensko.
Určitě tam hned “na první” nebude vše, leccos se rozběhne postupně a navíc už dnes bychom chtěli leccos změnit. Budeme rádi, když nám dáte jakoukoliv zpětnou vazbu, doporučení či jen pomůžete nalézt faktické chyby a nesmysly. Nakonec - nedělali jsme to všechno přeci jenom pro sebe!

 

Focení vizuálu

28.11. 2013

Náš obor podnikání se jeví zvenčí jako příjemně strávený čas v atraktivním prostředí a v obklopení úžasnými věcmi.

Ovšem ta každodenní snaha nalézt a umluvit zákazníky, aby si pořídili náš "krásný, funkční a levný”,  ale ryze zbytný nábytek je veskrze náročná a vyčerpávající. Jen pro silné osobnosti. I my potom přivítáme každou dobrou příležitost oddychnout si a podívat se na naši práci trochu jinak.

Poslední příležitostí byla tvorba nové firemní identity a vizuálu firmy. O tom byla řeč minule. Určitě nejzábavnější součástí je potom focení.

Grafické a kreativní studio HMS Design (www.hmsdesign.cz) přizvalo ke spolupráci fotografa Roberta Tichého a vizážistku Renatu Zelinkovou, stylistku Karolínu Otevřelovou  a skvělé příležitostné modely a modelky. Je úžasně zavádějící, jak pohodově a vyrovnaně všichni na fotografiích vypadají. Ve skutečnosti se kroutí, a krčí a úpí v neskutečně nepohodlné poloze a podvolují se opakovaným pokusům zachytit ten nehynoucí okamžik. Neopatrný pohyb může vést ke zranění. Přesto všechno byla nálada na “place” radostná a sršící. Všechny zúčastněné to bavilo a práce šla dobře od ruky.

Rádi bychom se s Vámi podělili o několik málo záběrů z procesu focení vizuálu. Konečný výsledek práce uvidíte na našem webu, billboardech, v našich obchodech i časopisech. Tak teď už jen, aby se Vám líbil.

James Irvine 1958-2013

19.2. 2013

Britský designer a absolvent Royal College of Art, James Irvine, zemřel včera ve věku 54 let.

V roce 1984 se Irvine přestěhoval do Milána a v roce 1988 si otevřel projekční kancelář, zaměřenou na průmyslový design.

Nejvíce jsou známé jeho produkty, které vznikly ve spolupráci s firmami Alias, Arper, MDF Italia, B&B Italia, Canon, Muji, Olivetti, Thonet a Zumtobel.

Za jeho práci v designovém průmyslu byl Irvinovi udělen Čestný doktorát v designu od Kingston University a byl jmenován „Royal Designer“ pro průmysl v roce 2004 Royal Society of Arts v Londýně.

http://www.james-irvine.com/

 

Angličáci/Matchbox

12.2. 2013

Vždy mě uchvátí, když najdu nějaký lidský počin nebo dílo, které se trefí dobře do své doby, do stávajících pocitů a potřeb lidí a které si následkem toho často udrží kvalitu a respekt další desetiletí.

A jsem fascinovaný o to víc, když se nejedná o výtvory ryze praktické či zbytné a přesto dosáhnou obrovského úspěchu a ocenění.

Při vstupu do UMPRUM muzea jsem si položil otázku, zda jdu na výstavu Matchbox já se svým synem nebo on se mnou.

Ukázalo se to nepodstatným. Zážitek jsme si odnesli oba, i když já s jistotou větší. Mezi barevnými krabičkami a autíčky různých velikostí jsem se okamžitě ocitl ve svém dětském pokoji v ul. gen. Svobody, vedle zpíval Karel Gott Lady Karneval, babička dělala domácí nudle a já se zaujatě hodiny a hodiny věnoval svým angličákům. I přes malý rozměr měly neskutečné detaily, byly odolné a perfektně "pérovaly".

Byli pro mě tehdy neskutečně skuteční a já s nimi prožíval velmi reálně  spoustu situací a příběhů. Výhodou bylo, že jsme je shromažďovali se starším bratrem, takže společná sbírka byla úctyhodná. "Angličáckou" prestiž v ulici i ve škole mi zajišťoval fakt, že otec byl coby přední expert na tažené konstrukce často vysílán do světa a svoji nepřítomnost si u nás vykupoval právě značným množstvím angličáků. Řídké nákupy kamarádů v Tuzexu nemohly mé postavení ohrozit.

Na výstavě jsem trochu nekontrolovatelně vykřikoval "tohohle jsme měli" a "tenhle měl skvělý otevírací dveře" a vybavoval si mnohé situace.

Syn s pochopením a trpělivostí čekal, až se uklidním. Uvědomil jsem si, že značka Matchbox pro mě znamená to stejné jako Merkur, Lego nebo třeba Apple a Vitra – tyto značky dokázaly hodně a pozitivně ovlivnit můj život. DejfRez.

Výstavní sál UPM, výstava trvá do 1.4.2013

http://www.upm.cz/index.php?language=cz&page=123&year=2013&id=209

ITALIAN CONTEMPORARY EXCELLENCE

4.2. 2013

Nadace ALTAGAMMA vydala v říjnu v nakladatelství RIZZOLI, New York objemnou knihu ITALIAN CONTEMPORARY EXCELLENCE. Publikace s podtitulem "A community of people and business" předkládá hodnoty a symboly, které charakterizují špičkovou italskou produkci, ale především společnosti, které tvoří a vyrábějí předměty vysoké kulturní a estetické hodnoty a oslovují tak  celý svět. Unikátním a společným pro představené firmy je důraz na inovace, moderní technologie, ale i místní tradice a vlastní často generacemi předávané know how. Nadace oslovila mladé italské fotografy, kteří vytvořili autentický a ryze osobní a nezatížený pohled na tyto značky. Fotografie hledají a vystihují originální momenty v tvorbě a atmosféře míst tvůrců módy, obuvy, šperků, nádobí, skla, světel, nábytku či vrtulníků.

Moc nás potěšilo, že mezi 9 pečlivě vybranými výrobci nábytku jich 6 (Alias, Boffi, B&B Italia, Driade, Kartell a Moroso) výhradně zastupuje na českém a slovenském trhu KONSEPTI.

Více na:  http://www.altagammaexcellence.com/index.php?from=altagamma&Lingua=ing

Poslední mistr moderny

14.1. 2013

Pouze 10 dní před svými neuvěřitelnými 105-tými narozeninami zemřel 5. prosince v Rio de Janeiro poslední z velkých představitelů architektonické moderny - Oscar Niemeyer.

Niemeyer, profesně aktivní od ukončení svého studia v roce 1934, byl bezpochyby jedním z nejvlivnějších světových architektů vůbec. Málokdo dokázal vložit do litého betonu tolik odvážné lehkosti jako on. Mezi více než 600 realizovanými stavbami a urbanistickými projekty se nachází např. sídlo OSN v New Yorku z roku 1947 (společně s Le Corbusierem), výškový obytný dům Edificio Copan v Sao Paulo z roku 1951, univerzitní budovy v Brazílii, Izraeli, Alžírsku či Kubě, Muzeum současného umění v Niteroi (2001), auditorium v Rivello na italském pobřeží Amalfi (2010), či v roce 2011 zrealizované kulturní centrum ve španělském Avilés.

Jeho velká chvíle nastala v roce 1956, kdy brazilský prezident Juscelino Kubitschek oznámil, že dlouho sněný sen o novém hlavním městě - Brasília, ležícím v geografickém středu země, se stane skutečností. Mezi 5500 architekty z celého světa, kteří se zúčastnili urbanistické soutěže, zvítězil koncept Lucia Costy v půdorysné formě vzlétávajícího ptáka - tvar, který je dnes součástí každé urbanistické učebnice. Zatímco Costa byl zodpovědný za Masterplan, jeho nejbližší přítel Niemeyer navrhl několik nejvýznamnějších staveb pro nové město. Stavební práce začaly počátkem roku 1957. Uprostřed stepi vznikaly z ničeho cesty, kladli se kolejnice, na stavbě města pracovalo ve dne v noci asi 30.000 stavebních dělníků. Kolem prezidentské rezidence, která je díky svým elegantním, parabolickým pilířům považována za jednu z nejkrásnějších Niemeyerových staveb, bylo dokonce vytvořeno umělé jezero. 21.dubna 1960, pouze po čtyřech letech od zahájení prací, bylo nové hlavní město slavnostně otevřeno. I přesto, že se obyvatelé Brazílie dlouho neuměli se svým novým hlavním městem sžít, je Brasília od prvních dnů své existence považována za mistrovské dílo moderny. V roce 1987 bylo město, které se svými více než 4 miliony obyvatel už dávno přerostlo svou původně plánovanou velikost, zapsáno do seznamu světového kulturního dědictví Unesco. Samotný Niemeyer musel však později sebekriticky konstatovat, že "experiment Brasília" nebyl úspěšný. V rozporu s tím, jak si to on sám vysnil, nemohlo si běžné obyvatelstvo byty v Superquadras, s pečlivě naplánovanými školkami, školami a obchody, už brzy dovolit. Po vojenském převratu v roce 1964 byla většina budov privatizována a město, původně navržené jako sociální vyvážené, se už po krátkém čase změnilo na monument bez života.

Oscar Niemeyer, jako člen komunistické strany, musel v roce 1966 z Brazílie emigrovat a 20 let žil v exilu v Paříži. Tam mimo jiné naplánoval i centrálu francouzské komunistické strany, navrhoval nábytek a věnoval se veřejným stavbám v severní Africe a na Blízkém východě. Svižným a odvážným liniím zůstal Niemeyer, v roce 1988 oceněn Pritzkerovu cenou, věrný až po svůj úplně poslední projekt. "Pravý úhel se mi nelíbí", říkal,. "Přitahují mě volné a smyslné křivky, které nacházím na vodě, v oblacích na obloze, či na těle milované ženy." Jeho slavný citát "Architektura sestává ze snu, fantazie, křivek a prázdných prostorů" by se však mohl aplikovat nejen na stavby . Například jen nedávno navrhl pro výrobce sportovní obuvi - značku Converse, novou produktovou řadu.

S Oscarem Niemeyerem se v dějinách uzavírá kapitola s názvem "Architektura moderny". I když pro mnohé, tak jako moderna sama, byl možná příliš zaměřen na ideu a formu a už méně na lidské měřítko, po sobě zanechává dědictví úžasných betonových skulptur z období osmi desetiletí, tak nezlomnou víru v krásu vytvořeného, postaveného světa.

Praha z nové perspektivy

2.7. 2012

Také si myslím, že ji už znám, že se úhly všech mých pohledů zcela vyčerpaly. Že mne už nepřekvapí. ....A přeci překvapí.
Pražský hrad otevřel Jižní zahrady. Běží v relativně úzkém pruhu podél jižního křídla Hradu, jedna volně přechází v druhou a jmenují se, Rajská, Na Valech a Hartigovská. Vstoupit můžete z východního i západního kraje nebo přímo po Plečnikových schodech od Svatovítské katedrály.

Každý krok nabízí jiný zážitek, jiný pohled – na Hrad, na Prahu. Stín vysokých stromů, břečťan a jiné popínavé rostliny, přiměřeně okrasná zeleň, upravené cesty, vkusný mobiliář – vše ve správné míře, nepřikrášleno a v citlivém souladu s majestátem symbolu české státnosti. Plastiky, symboly, režné zdivo, měděné kování, antracitový nátěr ocelových prvků. Vše v příjemné harmonii. Nenáročná procházka odhalí různé části Hradu, různé doby a styly, posloupnosti a vrstvy vzniku jeho částí. Získaly si mne i různé průhledy, zákoutí a kompozice. A nové pohledy na místo pode mnou. Praha je nádherná. Jen foťte přátelé z Japonska, Itálie i odjinud...foťte “o sto šest”. Máte co. DejfRez.

více zde

Táta a Strom

21.6. 2012

Počátkem června se konal v půvabném Mikulově už 2. ročník Art Design Festivalu “Křehký Mikulov”. Odvážný projekt snoubí úchvatné místo (“moravské toskánsko”), ctihodný zámek, dobré víno, příjemné lidi a dobré počasí s výstavami a instalacemi (nejen) současného designu a užitného umění. K českým autorům se připojují zahraniční tvůrci a galerie. Letos si organizátoři zaslouží velkou pochvalu za tematické a autorské výstavy. Moc jsem si užil  výrobky sklářského výtvarníka Vratislava Šotoly, které pod názvem “Táta” v příjemně civilní instalaci představila jeho dcera Anička. Nejsilnější příběh byl spojen s masivním stolem „Strom“, který navrhlo studio Olgoj Chorchoj. Zájemce zajede do obory, udělá si piknik, vybere si svůj strom a za 12-18 měsíců (až dřevo dostatečně proschne) si na stejném místě převezme od pana truhláře krásný stůl s letokruhem uprostřed. Je to citlivá pocta stromu a dobrému řemeslu - způsob navazování intimních a osobních vztahů k přírodě a objektům z ní vyšlým. Zaujala mne i skutečně Živá váza Míši Tomiškové. Bylo prostě krásné toulat se přes víkend městem, užívat si krásné věci, dobré jídlo a víno, zajít na Svatý kopec či na večerní koncert Laco Decziho. Bonusem potom byla návštěva galerie Závodný (www.galeriezavodny.com) - čistá architektura trochu “středomořského” outfitu, moderní interiér a kromě bezchybné kávy i neodolatelný čokoládový dort. Zcela upřímně se moc těším na příští rok v Mikulově (www.krehky.cz). DejfRez

Zážitky u koláře Lasíka

28.5. 2012

Když Vám vyjde volný den nebo alespoň delší večer a máte chuť na neobyčejný zážitek, sedněte nejlépe na kolo a vyražte po proudu Vltavy. Ať už ze Stromovky nebo z druhého břehu kolem Trojského kanálu, pokračujte podél řeky kolem ZOO směr Klecany. Jeden úsek zůstal ještě značně kamenitý, ale povětšinou je tu asfalt a několik občerstvení po cestě. Když dorazíte do Klecan, přeplavte se romanticky se zarostlým převozníkem v pruhovaném tričku na druhý břeh do Roztok. Odtud potom pokračujte úchvatným Tichým údolím podél potoka do Únětic. Celé to trvá 1—1,5 hodiny.

Jakmile minete první domy, dávejte pozor na pravé straně. Kromě pondělí a úterý narazíte po 200 m na otevřená vrata usedlosti pana koláře Lasíka. Ten už ale dávno nežije, dnes tam najdete Míšu a Honzu, kteří si dům koupili a postupně ho opravují a oživují tak, jak to cítí. A cítí to skvěle, Honza navíc pracuje pro film a rekvizity a dekorace mu jsou vlastní. Hned před domem Vás upoutá hasičský veterán. Míša se dala na pečení a vaření a jde ji to také skvěle. Slané a sladké koláče, zeleninové polévky, quiche zvládá lépe než Francouzi. Vše je vynikající, lehké a cenově dostupné. Kromě limonády či vody si můžete dát dobré únětické pivo nebo nefiltrovaný ležák. Jídelní lístek neexistuje, musíte si dát to, co právě je, ale litovat nebudete. Každý kus nábytku jiný, pískoviště, hračky, trojkolka, křeček a jezevčík Hugo....a hlavně klid a pohoda.

Bezvadné místo pro chvilku oddychu kousek od urputného velkoměsta. Pokud vyhledáváte “michelinské” hvězdy, nebo noblesní obsluhu, vynechte Lasíka. Ale jestli Vám v dnešní uspěchané době chybí občas pocit uvolnění a obyčejného autentického zážitku, sedněte na kolo a vyražte. Zejména o víkendu je tu očividně živo. Rodiny, páry, přátelé a mezi nimi dosti cizinců, přijíždějí, aby se ujistili, že něco tak “milého a chutného” mohou dát (ne)obyčejní lidé dohromady.

Inspirace v tradičním řemeslu

10.5. 2012

Kolekce sedacího nábytku, kde velký sedák poslouží rovněž jako stůl. Vlákna se rolují kolem “trubkového” profilu, který je napojen na nosný kovový rám. Proces, který vychází z tradiční vietnamské techniky, kde se vlákno na bázi papíru motá kolem mořských řas tak, aby vznikla třeba malá miska. Myšlenka “Superheroes – superhrdinů” vznikla (jak jinak) při cestě po Vietnamu, kde Glimpt navštívili různé řemeslníky a sledovali jejich postupy a zároveň hledali inspirativní materiály a barvy. Později se setkali se zkušenými “tkalci” v Ho Chi Minhově městě. Glimpt myšlenku dále rozvíjeli a neváhali zahrnout do projektu i další vlivy a pohledy. Zapojili švédského ilustrátora Malina Koorta, který pomáhal navrhnout aktuální vzory pro vznikající produkty serie. Glimpt s oblibou sledují a zkoumají historii a estetiku řemesel v různých zemích, které navštěvují a se zvědavostí a otevřenou myslí se nechají inspirovat lidmi, řemesly a kulturním bohatstvím regionu.

Superheroes, Cappellini
Design: Glimpt studio

Joe Colombo: příběh jednoho křesla

3.4. 2012

Italský futurista, elegantní pán s dýmkou, designér Joe Colombo (1930—1971) bývá nejčastěji spojován s progresivním přístupem k designu hledající v šedesátých letech minulého století nová východiska, materiálové experimenty, funkční a výrobní inovace a především zcela nový způsob životního stylu, který měl s sebou tehdejší interiérový design přinést, jak například dokumentují jeho experimentální návrhy bytů a obytných jednotek. Jeho slavné křeslo s prozaickým označením 4801, které autor navrhl v roce 1965 pro značku Kartell, je sice experimentálním futuristicky koncipovaným solitérem, ale jeho korpus je u Colomba překvapivě vyroben celý ze dřeva.

Původní design expresivně tvarovaného křesla vyrobeného kompletně z ohýbané překližky se stal za svou existenci ikonou, kterou dnes najdeme v mnoha významných muzeálních sbírkách po celém světě i na stránkách katalogů prestižních aukčních síní, v kterých je vždy vyhledávanou sběratelskou položkou. Ve své době byla produkce křesla zcela výjimečným podnikem pro značku Kartell, která je dodnes synonymem k produkci pouze plastového nábytku. Model 4801 byl totiž jediným produktem značky vyrobeným kompletně ze dřeva a ne právě z plastu. Kartell musel do vývoje křesla investovat nemalé výrobní náklady, aby vůbec mohl design vzniknout. Jak se zdá, vyplatilo se. V tvorbě předčasně zesnulého Joe Colomba zaujímá tento produkt své pevné místo a narozdíl od jeho většiny plastových či polstrovaných kusů nábytku je zkrátka jiný. Jeho futuristicko-organické tvarosloví jistě najdeme i u dalších jeho návrhů, ale svým způsobem výroby se produkt blíží spíše skandinávskému nebo americkému designu té doby ve kterém experimenty s ohýbanou překližkou hrály mnohem větší roli. V italském prostředí pak jistě hledejme souvislost například s o něco starším Carlo Mollinem, jehož překližkové stoly podobající se spíše volným sochařským plastikám musel Colombo jistě znát. Křeslo 4801 se v průběhu šedesátých a sedmdesátých let vyrábělo v mnoha barevných lakovaných variantách. Nechyběla pak ani verze s pohodlnějším polstrováním, která vizuálně sbližuje návrh s ostatními Colombovými pracemi. Například Sella 1001 pro značku Comfort (1963) nebo jeho křeslo LEM též z roku 1963. Oba návrhy jsou také vyrobeny z ohýbané překližky a polstrování.

Jakési zadostiučinění pro značku Kartell však přišlo až minulý rok, kdy v rámci své nové kolekce společnost představila re-edici této legendy, jejíž význam však posunula o trochu dál a v podstatě tak splatila dluh své původní myšlence výrábět nadčasový nábytek z plastů. 4801 můžete totiž od minulého roku zakoupit v černém, bílém a transparentním plastu. S re-edicí se tak Kartell vrátil na začátek a zároveň díky současným výrobním technologiím přinejmenším zajímavě reinterpretoval tvar, který původně vznikl pro výrobu ze dřeva a přiblížil tak tento design vkusu současného zákazníka.

Stůl Arabesco 4801 (původní model) 4801 (re-edice Kartell) 4801 (re-edice Kartell) Lem lounge chair Sella 1001 lounge chair

Leon Ransmeier, Design pro život

6.3. 2012

V poslední kolekci britské značky Established & Sons jsme mohli mezi mnoha známými jmény slavných designérů rozpoznat i několik těch méně povědomých. Mezi ně jistě patří i Leo Ransmeier, který pro britského výrobce představil velmi inteligentně a kompaktně řešenou otočnou stoličku Revolver.

Ta je vlastně prototypem celkového Ransmeierova přemýšlení o užitných hodnotách každodenních předmětů, který tento tvůrce z New Yorku velmi rád navrhuje. I když má autor za sebou již například spolupráci s nizozemskou legendou Droog, v jeho práci převládá spíše čistý minimalistický styl, který však v sobě vždy obsahuje určitý vtip nebo rafinované funkční vylepšení, které z jeho návrhů nevytváří jenom obyčejný strohý minimalismus. Na stejném principu funguje i jeho ranný návrh z roku 2006, který vytvořil ve spolupráci s Gwendolyn Floyd právě pro zmiňovaný Droog. Jedná se o závěsné svítidlo Hang on Easy. To se skládá pouze z průsvitného kulovitého stínítka, které jednoduše nasadíte na zavěšenou žárovku. Díky velmi chytrému, ale zároveň prostě jednoduchému otvoru pro navléknutí žárovky a zaháknutí kabelu vznikl ze stínidla rafinovaný objekt se svou přesnou funkcí. Tu má samozřejmě i zmíněná stolička Revolver pro společnost Established & Sons , která je zároveň zatím posledním návrhem v portfoliu Leona Ransmeiera. Kovová stolička archetypální konstrukce se čtyřmi nohami je v jedné třetině své výšky rozdělena a její vrchní část je velmi lehce otočná. Stejně tak snadně jako zásobní bubínek revolveru. Nenápadné, ale přesto experimentální a velmi praktické. Takový je přístup newyorského tvůrce.

Svědčí o tom i jeho další projekty, jako je například odkapávací tác na nádobí Dishrack, který v roce 2008 navrhl též ve spolupráci s Gwendolyn Floyd ještě za svého působení v Nizozemí. Ten se stává hustým lesem umělohmotných tyčinek vytvářejících oporu do všechny typy nádobí a doplňků, které běžně umíváme. Stejně tvarovaná je pak i jeho rohožka Doormat z roku 2004.

Mnoho předmětů navrhl Ransmeier pro svou vlastní značku DBA, kterou založil se svými přáteli Erikem Wysocanenm and Patrickem Sarkissianem a která je zaměřena na produkci nenápadných a ekologicky založených funkčních objektů sloužících každodennímu životu. Příkladem může být kuličkové pero, které je z 98% recyklovatelné či série diářů a zápisníků Endless skládající se z jednotlivých kusů, které na sebe navazují a vytvářejí tak nekonečně dlouhý řatězec diářů. Humidifier je zase zcela jednoduchým osvěžovačem vzduchu s obyčejným kyblíkem na vodu stojícím na podstavci se zdrojem elektřiny. Do stejné rodiny patří i přesnosné topení či praktický umělohotný disk sloužící k uskladnění a lepší manipulaci se zdrojovými kabely.

Trochu odlišnou historii má design přísného pracovního stolu Folia, který navrhl designér původně pro ředitelku slavného skleněného domu Philipa Johnsona v New Canaan v Connecticutu. Stejně minimalistický jako je ikonický modernistický dům, je i tento pracovní stůl se čtyřmi výsuvnými šuplíky. Design se natolik líbil chicagské aukční síni Wright, že ho nyní nabízí exkluzivně v limitované edici. A to je snad tak jediný návrh Leona Ransmeiera, který tak byl povýšen na výce než jen inteligentní design našich všedních, ale přesto vždy jedninečných životních chvílí.

DBA Pen Folia Folia Gradient Gradient Hang On Easy Hang On Easy Heater Humidifier Revolver Revolver

Shiro Kuramata, materiály zpívají

9.1. 2012

Značka Cappellini nedávno otevřela v Miláně svůj obchod po nové rekonstrukci. Zahalila ho kompletně do žluté barvy a s hrdostí v něm představila unikátní tvorbu japonského postmoderního virtuose a klasika designu dvacátého století Shiro Kuramaty (1934—1991).

 

A ten si to nyní opravdu zaslouží. Vždyť loni uplynulo již dvacet let od jeho úmrtí a jeho snová minimalisticko-hravá tvorba je dnes velkým lákadlem světových aukčních síní. A není to náhoda, že se tento všestranný tvůrce prezentuje právě v Showroomu Cappellini. Italská značka totiž dodnes vyrábí hned několik jeho jedinečných nábytkových solitérů. I z jiného hlediska je dnes tvorba snad nejslavnějšího japonského designéra velmi aktuální. Se současnou retro vlnou totiž už pomalu, ale jistě přichází čas i na revizi sedmdesátých a posléze osmdesátých let, kterým vládl ve světové architektuře a designu často velmi kontroverzní postmodernismus. Jeho aktuálním zhodnocením je ještě do 15. ledna probíhající výstava Postmodernism, Style and Subversion 1970—1990 v londýnském Victoria & Albert muzeu, jejíž návštěvu vřele doporučuji. Projekt zhodnocuje toto období výtvarného umění hned z několika úhlů pohledu a rozmanitých médií a mimojiné ve své instalaci představuje hned několik zásadních Kuramatových děl.

 

Nyní se však nechci ani věnovat aktuálním událostem, které se týkají právě Kuramaty, jako jsou obě výstavy v Miláně a v Londýně, ale spíše využít této příležitosti a podívat se obecně na designérovu tvorbu a zjistit jaký byl vlastně jeho přínos mezinárodnímu designérskému proudu své doby i mimo ní. Vychází to především z jeho zázemí, které bylo naprosto odlišné než u jeho evropských a amerických současníků. Kuramata vychází z poezie své vlastní země, tradic, ale i silného průmyslového a technického pokroku, který v Japonsku v druhé polovině minulého století intenzívně probíhal. V tom se odráží Kuramatovo použití moderních průmyslových materiálů, jejichž formu však vždy designér přetavil v subtilní designérská sochařská díla, v kterých odkrýval skryté vizuální krásy použitých materiálů a kterými nejednou okouzil všechny členy legednární skupiny Memphis i mnoho dalších. To jistě ilustují všechny nejznámnější designérovy návhry jako jsou vlnící se kabinet Progetti Compiuti, nebo úložné systémy Pyramid a Revolving, které vyrábí právě značka Cappellini. Typickým příkladem jeho industriální poetiky je samozřejmě také křeslo How High The Moon od značky Vitra.

 

Za jeho slavnými kousky však nalezneme další fascinující designérské ideje v podobě jedinečných solitérů i celých interiérů. Tak například jeho stolní lampa OBA-Q z roku 1972 je tvarovou hříčkou přípomínající přehozený kapesník. Vše však vyrobené z čistokrevného plastu. Naopak jeho Kabinet kuriozit vytvořený v roce 1989 je transparentní geometrickou strukturou složenou z barevných kusů akrylu. Ostatně akryl hrál v jeho pozdní tvorbě na přelomu osmdesátých a devadesátých let velký význam, když do něj zaléval květiny či ptačí pera. Kuramata tak vytvářel neviditelný svět prchající krásy, na který v současnoti navazuje řada progresivních japonských designérů. Jmenujme zde jen studio Nendo či Tokujina Yoshioku, jejichž krece přesně pokračují v mistrově konceptu. A to už se dostáváme rovnou k jeho celkovému významu nejenom pro japonský design. Kuramata zkrátka vytvořil nový systém jak pracovat s materiály, jak jim dávat nové významny plné poetiky a hry. Narozdíl od Italů dal plastům neuvěřitelnou vlastnost vyprávění příběhů a možná i zpívání písní. Současný design bychom si bez této melodie vůbec nemohli představit. Zčásti tomu vděčíme právě i Shiro Kuramatovy. Teď už stačí jen obdivovat několik jeho prací, které jsme pro vás v tomto článku vybrali.

Cappellini Showroom Sealing of the Roses, 1990 Acrylic Floor Stand A lamp, 1985 Cabinet de Curiositié, 1989 Feather Stool, 1990 Hal 2, 1987 OBA-Q lamp, 1972 Three-legged Chair A, 1983

Faye Toogood: Assemblage 3

24.10. 2011

Na konci září proběhla jedna z nejdůležitějších výstav světového designu. Londýnský Design Festival je čím dál tím častěji vnímám jako druhá nejzásadnější událost v roce a to sice hned po dubnovém milánském veletrhu. Pravdou jistě je, že Londýnský Design Festival se stal především významnou událostí na poli experimentálního a limitováného designu než tradičního seériově vyráběného nábytku. To potvrdila i vynikající výstava v galerii aukční síně Phillips de Pury & Company, která sídlí hned za rohem od slavné módní ulice Bond Street.

Teprve svou třetí kolekci nábytku a osvětlení zde totiž představila mladá designérka a stylistka Faye Toogood, která se rozhodla navrhovat nábytek teprve před rokem. Po jejím úspěšném působení stylistky interiérů a editoriálů pro prestižní britské magazíny, ale i mezinárodní značky jako jsou Comme de Garcons, Tom Dixon a další, se Faye vrhla na svou vlastní autorskou tvorbu, která však tématicky a vizuálně stále sleduje její činnost stylistky a tvůrkyně instalací. 

V kolekci pro Phillips de Pury & Company tak prozatím nejmarkantněji vykrystalizoval její nezaměnitelný přístup k nábytkovému designu. Po jejích předešlých projektech Assamblage 1 a 2, které představila minulý rok, tedy přichází designérka s Assemblage 3 nesoucí podtitul Delicate Interference. Autorka vytvořila jednotnou sérii obsahující toaletní stolek, stojánek na šperky, několik nízkých stolků, stojací světlo, nástěnné světlo a několik dalších objektů, které ve svých formách doslova objevují skryté vlastnosti použitých materiálů. Celá kolekce je totiž inspirována přirodními mimikry a povrchem hmyzích těl, jehož neopakovatelné vizuální vlastnosti se snaží převést do zcela nových tvůrčích souvislostí. Všechny objekty, většinou vyrobené ze surových kovů, byly podrobeny jakési současné designérské alchymii, když na ně designérka použila celou řadu chemických postupů odkrývajících originální vizuální vlastnosti použitého hliníku či bronzu. Ty pak vytvářejí jakési luxusní a zároveň surové schránky výsledných předmětů, které byly vytvořeny v přísně limitované edici. Většina objektů z kolekce je tak charakteristická svými měňavými duhovými povrchy, které díky chemické upravě, jejich materiály získaly.

Nábytek se pod taktovkou Faye Toogood stává výtvarným experimentálním nástrojem k vytvoření určité specifické atmosféry a originální vizuality. Tu má i její poslední kolekce Assemblage 3, která je jedním z největších překvapení aktuální designérsko-umělecké scény.

Dizajnvíkend – skvělý víkend

13.10. 2011

řekla si asi většina po uplynulém víkendu. Pro ty, kteří od večera 28.9. do večera 2.10. stihli navštívit Pisztoryho palác na Štefánkovej ulici v Bratislavě nebylo však jediným důvodem tohoto konstatování krásné, ještě stále letní počasí na konci září. Obrovské množství energie, lidí a skvělých věcí, zaplnilo dlouhé roky zavřené prostory bývalého Leninova muzea a dočasně oživilo tuto část Starého města. Více než 50 vystavujících dizajnérů na 1.000 m2 plochy v Starter zóně, kurátorské výstavy, příjemné nádvoří, dobrá hudba, dětský koutek, kavárna, doprovodný program (PechaKucha Night, přednášky, diskuze, předávání cen….)…To vše udělalo z tohoto opuštěného, ale krásného paláce opět místo na mapě města. Organizované sdružením PUNKT, s podporou starostky Starého města, norského velvyslanectví a dalších partnerů se podařila úžasná akce. Téměř 2.000 oficiálních návštěvníků ( a podle mého názoru dalších minimálně 1.000 „neoficiálních“) je na bratislavské, stále tak trochu maloměstské poměry, opravdu fantastický úspěch. KONSEPTI SK se přímo v Pisztoryho paláci představilo s prezentací zančky MOOOI a spolu s několika dalšími „korporátními“ účastníky, doufejme, postavilo slušnou laťku na další pokračování Running zone, prezentace komerčních, ale na kvalitní design zaměřených firem.

V showroomu na Továrenské jsme zase dali prostor třem mladým slovenským designérkám, spojeným pod novou značkou TRI V JEDNOM. Jejich výstava s názvem „Do vypredania zásob“ potrvá do 15.10.. Ještě jednou díky organizátorům, kompliment účastníkům. Už teď se těšíme na prodloužený zářijový „Dizajnvíkend“ v roce 2012.

Boris Hrbáň

Milánský mistr

30.8. 2011

V posledních dvou letech můžeme z nových kolekcí některých italských nábytkářských "super značek" vytušit jeden kompaktní trend. A to sice novou vlnu re-edicí klasických modernistických designů, které vznikly především v padesátých a šedesátých letech. Kromě Aliasu, která tento rok představila křeslo Manzú od automobilového designéra Pio Manzú (jistě se o něm ještě zmíníme příště) a Zanotty, je to především Cassina, která každým rokem představuje modernistický design v novém světle. Naposledy to byla vynikající tvorba významného designéra Franca Albiniho (1905 - 1977).

V Miláně usazený a tvořící designér a architekt je jednou z nejdůležitějších postav italského poválečného avantgardního designu. Jeho práce, kterou rozvíjel již od třicátých let, vždy stála na pomezí čistého funkcionalismu a precizního řemeslného provedení. Nedávno znovu oprášené některé jeho kousky nábytku jen potvrzují jejich kvalitu a naprostou nadčasovost.

Albini začal svou profesní kariéru v ateliéru Gio Pontiho, kterému se již v padesátých v kvalitě svých projektů směle vyrovnal. Už v roce 1930 otevírá své vlastní studio a začíná navrhovat nábytek, interiéry i celé domy. Jeho největší slává pak přichází na počátku padesátých let, kdy navrhuje i své nejcharakterističtější interiérové objekty. Mimojiné to jsou zejména židle, křesla, stoly a úložné systémy, v nichž používá svůj nezaměnitelný racionalistický způsob navrhování. Narozdíl od svého současníka Carla Mollino, který ve své tvorbě hýří tvary a materiály, je Albini velkým minimalistou, který se ve svých projektech nenechává unést a zůstává v tiché pokoře k materiálu, formě a její výsledné funkci. V následujících letech navrhne společně se svou chotí Francou Helg mnoho úspěšných produktů, ale i budov, mezi kterými nechybí obchodní dům La Rinascente v Římě (1957), městský palác INA v Parmě (1950 - 1954) či jedinečné renovace některých starých paláců a muzeí v Janově. Zajímavá je též jeho realizace milánského metra, které je jistě známé každému znalci designu, protože ho každým rokem vidí při veletrhu Salone del Mobile. Na jeho tvorbě spolupracoval Albini s grafickým dsignérem Bobem Noordou.

Nábytkářská značka Cassina začala s re-edicí Albiniho nadčasových návrhů již před dvěma lety. Nejprve to byl malý stoleček Cicognino z roku 1953 s praktickým držátkem či legendární židle Luisa, která v roce 1955 získala významné ocenění Campasso D`Oro. Pak nasledovalo houpací lehátko Canapo či stůl Cavaletto, které nesou typické sekané geometrické a zároveň organické tvarosloví svého tvůrce. Tento rok pak značka Cassina přišla s úplnou novinkou a to sice překvapivě s unikátní re-edicí knihovny Veliero z roku 1940, kterou měl Albini umístěnou v interiéru svého slavného milánského bytu. Geniální konstrukce je tvořena dvěmi pilířky držící kovové dráty mezi nimiž jsou umístěny poličky vyrobené z tvrzeného bezpečnostního skla. Na první pohled složitý design nakonec odhalí svou eleganci a Albiniho inteligenní prostorové a funkční řešení.

Díky kompletní re-edici, kterou nyní nabízí společnost Cassina v rámci své série I Maestri můžete poznat jednu z důležitých kapitol italského poválečného designu, jakou tvorba Franca Albiniho bezesporu je.

Houpací lehátko Canapo Knihovna Valerio Obchodní dům La Rinascente v Římě Stolek Cicognino Stůl Cavaletto a židle Luisa

Letní designová přestávka

25.7. 2011

Opravdu nevím. Možná je to věkem a senilitou na obzoru, možná jsem větší romantik než jsem myslel. A nebo je to jenom narůstající nadšení z dobrého jídla a jiných základních požitků, které zralému muži život nabízí. Ať tak či onak, užil jsem si toho do sytosti. Čeho? Meruňkových knedlíků sypaných tvarohem a strouhankou přeci. Ano - tady nebude řeč o designu. A nebo bude? Typ mi dal Maxim Velčovský, když jsme se potkali v červnu na prvním ročníku Artedesign festivalu Křehký Mikulov. Tehdy jsem to nestihl, sám Mikulov mi uhranul. Ale vzpomněl jsem si při návratu z rodinné dovolené v Chorvatsku u Orsona Wellese (o tom snad někdy příště...). Měl jsem za sebou podstatnou část strastiplné cesty od moře a když jsem zahlédl v dálce obrysy mikulovského zámku, vytanulo mi to na mysli......Café Fara v Klentnici od  Arch. Marka Štěpána (www.cafefara.cz). Steve Jobs mi ukázal rychle cestu. Vystoupal jsem na kopec nad Pavlovem a už se dostavily první prožitky. Pohled na Novomlýnské nádrže, Pálavské vrchy a hodně v dálce vinařství Sonberk od pana architekta Pleskota (www.sonberk.cz) ve mne vyvoval první vlnu euforie. A mělo přijít více. Café Fara se snadno hledá, neboť fara bývá zpravidla u kostela. Původní stavení obsahuje kavárnu, obchod s milými&místními&sezónními drobnostmi. Projdete podél kostela, několik schodů dolů a otevírá se půvabný dvorek s bezvadným venkovním nábytkem a slunečníky (bez reklamy). Po straně na místě bývalých chlívků stojí příjemně navržený objekt s 4 pokoji pro ubytování (meruňkový, mandlový, levandulový a farní). Naproti v dalším domě neutuchají práce na dalším rozvoji - sklípek, sauna atd. Pořádají zde koncerty, je tu dětský koutek. Obsluha byla skvělá a právě probíhající "meruňkový týden" se neomezoval jen na knedlíky. K mání bylo i meruňkové pivo, džusy, káva a mnoho dalšího. Ty 2 hodiny patří k těm nejpříjemněji stráveným v letošním roce. Je skvělé, že u nás jsou lidé, kteří mají nápady a energii tvořit taková místa. Kéž by jich bylo více.

David Řezníček

Koberce Nanimarquina ve VitraHaus

21.6. 2011

VitraHaus, navržený Herzogem & de Meuronem, je domovem Vitra home collection a najdete ho ve Vitra Campusu v Německu (Wei am Rhein).

Součástí tohoto ráje pro milovníky designu je velký showroom produktů Vitra. „Jednotlivé domy“ jsou postaveny do pěti pater a tvoří unikátní výstavní plochu.

Vedle  této švýcarské značky je tu také vystaven soubor designových produktů jiných firem a najdete tu i koberce Nanimarquina.

Koberec navržený Christianem Zuzunagem je vystaven v jednom z těchto pater vedle pohovek, lampy a dalších doplňků. Dohromady vytvořili moderní, svěží a odvážný prostor, který máme rádi.

Salone del Mobile: Moroso 2011

7.6. 2011

Stánek Moroso na Milánském výstavišti navrhla deisgnérka Patricia Urquiola. Na tisíci čtverečních metrech popustila tato španělská designérka uzdu své kreativitě a talentu. Rok co rok nepřestává její oslnivě originální a inovativní prostorový design znovu ohromovat veřejnost.

Letos nahradila zdobnou okázalost čistými architektonickými prvky, křižující se horizontální a vertikální plochy vytvářely pavilony, v nichž se nacházely jednotlivé části expozice.

Novinky letošního roku pocházejí od designerů jako P. Urquiola (Gentry Sofa, Bikint, Klara Collection), T. Yoshioka (Moon Chair), Doshi&Levien (Impossible Wood Chair), E. Van Vliet (Buttondown Collection), E. Manferdini (Filigrana), Nendo (Pond), M. Thorpe (Blur Sofa), T. Nguyen (Booklet), F. Rota (Desk One), M. (Tre D), K. (Miss Sarajevo, Buba) A T. (Stitched).

 

Tokujin Yoshioka — Twilight

V showroomu Moroso v centru Milana byla k vidění instalace „Twilight“ Tokujina Yoshioky, známého svými experimentálními výstavami. Tentokrát vytvořil prezentaci pro svji židli Moon. Japonský designér vytvořil v showroomu atmosféru paprsků slunečního světla – „auru“, která připomíná přírodní úkaz, známý jako „boží oko“.

 

Diesel + Moroso = Successful Living!

Brandy Diesel, Moroso A Foscarini pokračují ve veleúspěšné spolupráci.

I na letošním milánském veletrhu rozšířily kolekce nábytku a svítidel Diesel 2011. Inspirovali se přitom nekonvenčním přístupem k  životu a oslovily zákazníky, kterým se líbí jednoduché tvary, ale kteří zároveň hledají „moderní“ městský styl ve vysokém komfortu a kvalitě.

Kolekce od Moroso je tvořena  křeslem a podnožkou (ve dvou velikostech) „Chubbby Chic Collection“. Oba prvky využívají opasku, který se běžně užívá jako součást oblečení v módní kolekci Diesel.

Dalším produktem, který je vhodný hlavně pro ty u kterých po příjemném večeru  často dospávají hosté, je Tiramigiú Bed Sofa.

Poslední z nové kolekce je „Mindstream Cabinet“ – úložný systém  coby seskupení kontejnerů, obrázků a iluzí. Různé tvary komponentů vytváří osobitý kontrast. Vizuální vrstvy uvnitř skříněk vytvářejí různé světy a mění statický objekt v dynamický. Nabízejí novou a neokoukanou estetiku založenou na kontrastech různých výšek, detailu a syrovosti, architektury a přírody.

Salone del Mobile 2011

16.5. 2011

Do Milána coby hlavního města odbojného italského severu přicestovalo minulý týden, na den či více, údajně až 800.000 lidí. Ceny hotelů se ztrojnásobily, podzemní dráha prodělávala extrémní zatěžkávací zkoušky a most pro pěší spojující náměstí  Porta Genova s ulicí via Tortona se stal bez pochyb nejfrekventovanějším na světě. A důvodem toho všeho nebyl kupodivu fotbal (calcio) ani móda (moda), ba ani famózní italská kuchyně (cucina italiana).

Příčinou byl Salone del Mobile - největší veletrh nábytku na světě. A letos navíc slavil 50 let své existence. Vedle futuristického obřího výstaviště za humny města, na trase mezi centrem a letištěm Malpensa, ve městě vykvetlo na jeden týden několik oblastí a zón, které se staly oslavou lidské tvořivosti (a Zona Tortona je dnes jen jedna z mnoha). Stovky obchodů, galerií, studií, muzeí na mapách mnoha speciálních průvodců. Je to neuvěřitelný fenomén - bez ohledu na sinusoidu hospodářského vývoje či na politické praktiky a nepolitické choutky dott. Berslusconiho. Jakoby design show hostila Miláno a ne naopak.

Salone del Mobile 2011 — Foscarini from konsepti on Vimeo.

Tam, kde před pár lety stály vybydlené továrny a sklady s prvními kreacemi chudých návrhářů, stojí dnes sídla módních superznaček a design hotely světové pověsti. Za rohem ovšem narazíte na okouzlující zapomenutý dvůr továrničky na hedvábí, kterou Rossana Orlandi proměnila v pohádkový svět divů. Kreativci si prostě zcela podmaňují veřejný prostor. Nic jim není svaté a cizí. Mění město před očima. Je tu veselo a málo se spí. Koktejly den co den. Komerce splývá s neziskovostí, charitou či ekologií, německý byznysmen se protlačuje frontou vedle milánského studenta či japonského kreativního ředitele. Armani vedle undergroundu či street labelu. Směsice jazyků, neuvěřitelné módní kreace a kombinace, kterým ovšem a samozřejmě vévodí černá barva.

A letos bylo i skvělé počasí. A to je důležitá substance - v Miláně se často poprvé dotknete jara a déšť prostě nepřeje neustálým přesunům mezi akcemi. Tuhle estrádu můžu nenávidět, ale něco Vás nutí se sem vracet - být součástí toho Babylonu. Svět se tím asi moc nezlepší, nic zásadního se tu nevyřeší, ale na těch pár dnů či hodin propadnete iluzi toho lákavého světa nových tvarů, prostorů a barev. Naplní Vás to nápady a odhodláním. A nebo alespoň silnými zážitky. A to není zase tak málo.